O Polsku vůbec nic nevěděl
Před čtyřmi roky evropský skaut navštívil v Africe klub, za nějž Olisadebe hrál. "Sháněl se po nějakém útočníkovi a zeptal se mě, jestli bych šel do Polska. O té zemi jsem nic nevěděl, ale řekl jsem mu, že to zkusím." Polonia Varšava za něj zaplatila pouhých sto tisíc dolarů.
Mladý Nigerijec si těžce zvykal na život v Polsku. Nakonec si ho zvolil za svou novou zemi a stal se jejím občanem. "Navrhli mi, že bych dostal polské občanství. Souhlasil jsem." Říkalo se, že o jeho nový pas se zasloužil sám polský prezident. "Tak o tom nic nevím, šlo to mimo mě."
Do tajů slovanského jazyka se dostával těžce. "Rozumím celkem dobře, ale mluvím, jen když je to nutné."
Mimořádný začátek v reprezentaci
Loni v květnu dobyl s Polonií polský titul, o pár měsíců později debutoval v národním týmu Polska proti Rumunsku a hned vstřelil gól. Ve svém prvním kvalifikačním zápase pokořil dvakrát ukrajinského brankáře. Nabídky z ciziny se k němu jen hrnuly, odmítl ukrajinské giganty Šachťor Doněck i Dynamo Kyjev, zájem měla Perugia a Vicenza z italské Série A. Ale přestup zhatily vysoké požadavky Polonie. Chtěla až sedm milionů dolarů.
Doněck i Kyjev nabízely velké peníze, stejně jako výhodný kontrakt. "Ukrajina není pro můj další rozvoj dobrým místem. Do Polska jsem přijel, abych se dostal na západ a ne na východ. Do Itálie bych šel," řekl Olisadebe.
Výrazně dal o sobě vědět zase v posledních dnech. V kvalifikaci na mistrovství světa 2002 pomohl porazit Norsko na jeho hřišti dvěma góly, trefil se i proti Arménii. Polsko vede suverénně pátou skupinu a je na nejlepší cestě postoupit do Japonska a Korei. V hlasování polských fanoušků byl v zápase s Norskem označen za suverénně nejlepšího hráče. Vyslovilo se pro něj bezmála šedesát procent hlasujících, druhý v pořadí, gólman Adam Matysek, získal jedenadvacet procent.
V lednu se Olisadebemu splnilo další přání, stěhoval se do věhlasnějšího klubu než je Polonia. Myslel si, že pro něj nastal ideální čas k přestupu. "Dávám góly za reprezentaci, které se daří. Chtěl bych si zahrát Ligu mistrů, nejlépe někde v teple. Nerad hraju na zasněžených hřištích."
Panathinaikos Atény si ho půjčil na půl roku a Polonii zaplatil za hostování 1 300 000 dolarů. Pokud se rozhodne si Nigerijce s polským pasem ponechat, zaplatí dalších 1 700 000. Byl by to největší obchod v historii polského fotbalu.
Rasisté mu nedali pokoj
Ne všechno a vždy však bylo pro Olisadebeho ideální. Jako jeden z mála polských občanů tmavé pleti si na tamních stadionech vytrpěl své. Při ligovém zápase v Lubinu kopal roh a fanoušci po něm házeli banány. Před tím zrovna zazářil v reprezentačním dresu. "Nerozumím tomu. Jsem Polák, střílím góly za reprezentaci a oni mě takhle uráží?" Spoluhráči ho utěšovali: "Nevšímej si toho, udělali to idioti." Klub, jehož fanoušci Olisadebeho nechutně urazili, se mu omluvil.
Přes ošklivou zkušenost, nelituje, že získal polský pas. "Všude jsou lidé hodní a zlí. Když jdu po ulici, často mě zdraví, poklepávají po zádech a žádají o autogram. Je to příjemné. Po zápase s Ukrajinou mi děkovali za góly. To jsou jiní lidé, než ti, kteří přišli s banány na stadion."
Když reprezentuje, potíže s fanoušky nemá. "Jsou fantastičtí, dodávají mi velkou motivaci." Dostal už spoustu přezdívek: Oli, Emsi či Sad Striker - nudný střelec. "Tak mi říkali v Nigérii. Když jsem dal gól, nikdy jsem nejásal." V Polsku mu fanoušci navrhují, ať se přejmenuje na Olisadebowski. "Jestli chci být Polák, musí mi prý jméno končit na ski. Ale jméno si měnit nehodlám."
