Místo fotbalu ho odveleli do lázní

Černiv - Díval se na hřiště přímo ze zahrady rodinného domku. Stačilo jen otevřít vrátka... Roman Týce, současný fotbalový reprezentant, nemohl jako dítě takovým svodům odolat. Zvlášť když první míč našel pod vánočním stromečkem již v době, kdy sfoukl na narozeninovém dortu teprve tři svíčky. Tak se zrodila kariéra nyní nejslavnějšího obyvatele vísky Černiv na Lovosicku.

"S fotbalem ale nezačínal u nás, byť jsem v místním klubu hrál i trénoval. Jenže jsme tehdy neměli žákovské družstvo, tak kopal za Chotěšov, sousední vesnici. A už tehdy bylo vidět, že to v něm je," vzpomíná otec Marcel Týce, stejně jako syn defenzivní hráč.

Všechno v rodině se točilo kolem míče. Fotbalu propadl otec, Romanův starší bratr, on samotný a nakonec i maminka Alena. "Fotbalu také fandím," tvrdí. Romanova talentu si brzy všimli v nedalekých Lovosicích. Od té doby se rodičům objevoval před očima stále méně a méně.

"Už od dětství byl věčně pryč. Rovnou ze školy dojížděl na tréninky do Lovosic, ve třinácti už bydlel v Praze, protože ho získala Sparta.

Pak už jsme ho doma prakticky neměli," popisuje Marcel Týce strmý vzestup svého potomka. Sparta sáhla hned po dvou fotbalistech z Černivi, s Týcem hájil rudé barvy i jeho kamarád Tomáš Chodura, brankář, který nyní působí v Ústí nad Labem. A u jeho tety, matky čtyř dětí, oba bydleli.

"Zkraje pro nás bylo dost kruté, že žije v hlavním městě. Hlavně když člověk sledoval, co se v Praze děje. Žádné party se naštěstí nechytil," ulevilo se mamince.

"A navíc - když jsme pak viděli, že ho fotbal vážně zajímá a že si kvůli němu všechno odřekne, byli jsme už klidní. Nějaké chození po diskotékách, to on neměl." Když rodiče vykreslují syna, nemohou si ho vynachválit.

"On byl skutečně hodné a bezproblémové dítě," těší maminku Alenu, že nemusela řešit vážnější potíže. "Na žádné si nevzpomínám."

Vyučil se v Praze v ČKD elektrotechnikem. Už v sedmnácti si odbyl premiéru za první mužstvo Sparty. "Jenže pak dostal povolávací rozkaz na vojnu do Mariánských Lázní! Hraje se tam vůbec fotbal?

Nakonec se vše vyvrbilo tak, že ho trenér Petržela, který tehdy vedl Spartu, doporučil do Liberce," vybavuje si Marcel Týce jeden z milníků synovy kariéry. Z Liberce ho překvapivě vykoupil německý Mnichov 1860. Letos, když Romana Týceho konečně opustily zdravotní trable, však klub sestoupil z bundesligy.

"Jednou jste nahoře, jednou dole, k fotbalu to asi patří. Ani Roman zatím neví, co dál," netuší otec. On i jeho syn ovšem v současnosti upírají své myšlenky k evropskému šampionátu. Roman patří do českého výběru.

"Z garáže u svého rodinného domku jsem udělal hospodu, aby se měli lidé kde sejít. Když hraje reprezentace, koukáme na televizi. Myslím, že lidi tu Romanovi fandí," usoudil Marcel Týce. Když se Roman v nějakém zápase na Euru dostane na hřiště, bude v garáži pěkný hukot.

ROMAN TÝCE OČIMA RODIČŮ

Jaké nosil ze školy poznámky?
Nenosil téměř žádné, byl docela hodný, ve škole nic závažnějšího nevyvedl.

Co dělal vždycky nerad?
Domácí práce, které jsou na vesnici potřeba. Zahrádka, motat se kolem králíků, to ne. My jsme ho ani nenutili, navíc už odmalička byl prakticky věčně pryč.

Za co nejvíc utrácel své kapesné?
On nebyl náročné dítě. Příležitostně kapesné dostával, když něco potřeboval, ale moc neutrácel. Byl trochu šetřivý.

Na kterého fotbalistu si hrál?
Vyložený vzor neměl, ale jako dítě fandil pražské Bohemce.

Jakým jídlem jste mu udělali radost?
S vařením jsme neměli potíže, on jedl úplně všechno, nebyl vybíravý. Radost mu udělalo cokoli.

Kdy se vrátil z fotbalu nejvíc potlučený?
Jako dítě vážnější zranění neměl, poprvé až v dorostu Sparty výron kotníku. Zato v posledních letech si smůlu vybíral, snad už ji dobral. Potíže měl v době růstu, v noci se vzbouzel, dost ho bolely holenní kosti.

Jaký dárek mu udělal největší radost?
Samozřejmě fotbalový balón, první dostal už hodně brzy, tak ve třech letech. Hned za barákem jsme měli hřiště, proběhl zahrádkou a už kopal do míče.

Chtěli jste mu fotbal někdy zakázat?
Otec: V žádném případě. Kolem fotbalu se na vesnici motám od mládí a tohle jsme mu nikdy zakazovat nechtěli.

Museli jste v jeho pokoji hodně uklízet?¨
Dá se říct, že on i jeho starší bratr byli oba pořádní.

Čeho se bál?
Ničeho, on nebyl bázlivý.

Když byl malý, čím jste si přáli, aby jednou byl?
Hlavně aby udělal nějakou školu nebo učiliště. Vyučil se elektrotechnikem.

Za co jste mu nejvíc vyhubovali?
Nějaké rošťárny samozřejmě provedl, zejména když bydlel v Praze u známých spolu s dalším rodákem z Černivi, brankářem Chodurou, který je teď v Ústí. Ti známí měli navíc čtyři děti, takže nějaká ta lumpárna se udělala. A myslím, že o některých jsme se ani nedozvěděli.

Z rodinného alba Romana Týceho.

Z rodinného alba Romana Týceho.

Z rodinného alba Romana Týceho.