„Jsem zklamaný herní odvahou mého mužstva, až příliš jsme hráli na jistotu. Měli jsme kombinovat, narušovat rozehrávku soupeře. A bylo to spíš naopak,“ pokračoval trenér. „Porazil nás Zahavi svojí efektivitou. Obě branky byly hodně laciné. Ale rozhodující byla naše jalová hra dopředu.“
Je vaše rozčarování o to větší, že u inkasovaných branek byli nejzkušenější hráči?
Přesně tak, když jsem ty branky teď viděl v televizi, tak jsem se zhrozil. Ale fotbal je o chybách.
David Limberský říkal, že se mu penalta zdála přísná, jak jste to viděl vy?
Samozřejmě, že Zahavi tomu pádu přidal. Je to hráč mazaný jako liška, ale byl nešťastně atakovaný zezadu, navíc tam byly ruce.
Čím si vysvětlujete pasivitu? Podlehli hráči důležitosti zápasu?
Je možné, že jsme to psychicky nezvládli. Chyběla větší odvaha, kvalita na míči, nabídka byla chabá.
Je to největší zklamání ve vaší kariéře?
Nechtěl bych rozvíjet emoce kolem mojí kariéry. To je až na posledním místě. Podstatné je, že jsme to nezvládli a přišli o postup až v závěru.
Nezdá se vám teď zpětně chyba, že jste nechal některé hráče na Dukle odpočívat? Nevypadli z herního rytmu?
Po týdnu nevypadne nikdo z herního rytmu. Když jsem udělal tři změny v Tel Avivu, tak jste to kvitovali. Vždycky mě budete soudit podle toho, jak to dopadne na hřišti.
Nemáte obavy, že se výsledek negativně projeví na atmosféře v klubu?
Určitě to na atmosféře nepřidá. Chyběl jenom krůček, tohle jsme měli zvládnout. Je to skličující výsledek. Ale není to stejné jako loni, pořád mám šanci na Evropskou ligu.
Co teď udělat, aby se tým rychle zvedl z nepříjemné situace?
Musíme se z toho oklepat, nic jiného nám nezbývá. Nelze zavřít krám, musíme jet dál. Semknout se a makat. Loni se to taky povedlo a byl z toho nakonec titul.
