Skoro se nabízí hláška z filmu Marečku, podejte mi pero, kde technik Famfula hodnotí činnost secího stroje slovy: „Chodí to dobře, ale neseje to.“
Bohemians hrají hezky, ale „nezaseli“ už opravdu dlouho. S Plzní doma prohráli 0:1, takže celkem jejich série hrůzy trvá už 716 minut - to je skutečně nezvykle vysoké číslo, nad kterým trenér Miroslav Koubek jen kroutí hlavou.
„Nikdy jsem nikde nic podobného nezažil. Bolí mě to. Doslova,“ říkal po utkání sklesle Koubek, který ještě před rokem a půl v Plzni sám trénoval.
Už během zápasu bylo znát, jak s ním řešení situací před brankou soupeře mává. Několikrát si stoupl k postranní čáře a zoufale schoval hlavu do dlaní. Jako by se nemohl dívat na to, jak jeho svěřenci s příležitostmi nakládají.
Přitom Plzeň v Ďolíčku vůbec nehrála dobře, domácí do šancí pustila několikrát a sama kromě gólové situace Bakoše v 8. minutě skoro nezahrozila. Koubek si to dobře uvědomoval, o to víc ztracených bodů litoval.
„Dneska byla Plzeň velmi zranitelná. Nechci zabíhat do hodnocení jejich výkonu, ale neměla úplně dobrou defenzivu. Ve všem jsme ji přehráli, šance jsme měli, nikdo nemůže říct, že jsme neútočili. Ale zase jsme prohráli, i když jsme si zasloužili aspoň bod,“ kroutil hlavou. „Blbej zápas, co víc na to říct. Chybělo i trochu štěstí, v závarech se všechno odráželo k červeným.“
Bohemians by si možná skutečně za výkon zasloužili víc. Jenže na druhou stranu: neprohráli jen kvůli smůle. Zakončení řešili hráči často špatně - třeba útočník Markovič šel sám na plzeňskou branku, ale bál se míč trefit slabší levačkou. Pravou nohou ho krkolomně poslal jen do boční sítě...
Podobných situací by se našlo víc. Tým jako by si před brankou nevěřil, vlastně byl nebezpečnější mimo vápno, odkud dvakrát nebezpečně pálil Jirásek. Jenže s jeho pokusy si zase poradil brankář Kozáčik.
„Chybí nám myšlenkový a technický ráz. Tam jsme slabí,“ uznává Koubek. „Samozřejmě mám obavy z toho, co to udělá s psychikou. Ale vidím světlo na konci tunelu v tom, že si šance vytváříme. Kdyby byl výkon špatný, byl bych frustrovaný, ale my máme potenciál, sílu, to jsme dokázali. Musíme být trpěliví, nesmíme se zbláznit.“
A kromě toho? Co se dá nacvičit na tréninku, aby si třeba v příštím kole fanoušci Bohemians mohli v derby s Duklou konečně zařvat „gól“?
„Trénink je jiná záležitost než zápas, kdy je hráč pod tlakem, pod stresem, tam se ukazuje jeho osobnost,“ uvědomuje si Koubek. „Můžu ovlivnit jak navést mužstvo do šancí, ale pak už to musí hráči zvládnout sami. A my jsme málo góloví.“
Pravda, kanonýr týmu chybí. Schick, který střílel góly loni, je dávno v italské lize. Holenda, kterému Koubek věřil, v zimě odešel do Dukly. Teď vpředu chybí někdo, na koho by se tým mohl spolehnout.
„Kabajev dával góly v estonské lize, kde měl víc prostoru. Nevím, kolik gólů dali Bartek nebo Markovič, ale řekl bych, že tak třináct, čtrnáct ve sto zápasech,“ povzdechl si Koubek. „Cesta vede přes standardky, třeba Slavia to dokázala. Musím klukům věřit a pracovat s nimi.“
