V pátek se Plzeň dozví soupeře pro 3. předkolo, na konci července pak rozehraje bitvu o velkou prestiž a stamiliony. „Člověk má vždycky nějaké sny a tužby dojít co nejvýš, ale že se dostanu k možnosti hrát o Ligu mistrů, to mě před pár lety nenapadlo,“ přiznává Koubek.
Je kádr, s nímž o Ligu mistrů budete hrát, podle vašich představ?
Musím vyjádřit spokojenost. Máme silný kádr a de facto zdvojené posty.
O kolik je současná Plzeň silnější než ta z minulé sezony?
Pracujeme s lidmi. Je to sport, nemůžeme říct matematicky, o kolik jsme silnější. Věřím, že můžeme být lepší. To je moje odpověď.
Co je pro to potřeba udělat?
Je to denní práce s mužstvem po všech stránkách, jak sportovní, tak komunikační. Výkon není jen to, že uděláte trénink, který se vám povede a hráči ho dobře vystřihnou. Je to komplex různých faktorů.
Často slýcháte, že má Plzeň nejsilnější kádr v celé její novodobé éře. Je to pro vás zavazující?
Historie pamatuje i řadu případů, kdy velké, královské kluby nakoupily skvělé individuality, ale nefungovalo to. Všechno se musí dobře spojit a sednout si. Myslím, že by to u nás mohlo fungovat, noví hráči se dobře integrují, mužstvo je přijímá. Nikdy však nemůžete říct, že jste si jistý celkovým produktem. Nikdy.
Řekl jste, že mužstvo musí spadnout z mistrovské hrušky. Jaké metody používáte k tomu, abyste hráče sundal dolů?
Nejhlavnější nástroj je rozumná komunikace, rozumná kritika a předložení argumentů. Ale někdy musíte na hřišti i přitvrdit akusticky.
To se stalo po porážce 3:6 se Stuttgartem, že?
Po Stuttgartu to bylo na potřeba. Hřiště je emotivní scéna, je to trochu o tom ty kluky vyhecovat, trochu do nich zajet, aby si určité věci uvědomili. K tomu jsou vám oporou určité herní situace, které vytáhnete, abyste vyvolal takové pozitivní napětí, že už se něco děje, že se musíme probudit. Ale mimo hřiště je komunikace s týmem úplně v pohodě. Jsou to dospělí lidé a zvýšené hlasy na ně neplatí.
Hlasivky jsou při zápasech a trénincích pro vás výrazným pracovním nástrojem. Pečujete o ně nějak?
Ne ne. Mám silné hlasivky, neopotřebovávají se, jsou trénované. Stalo se mi málokdy, že by mi hlas vypadl. A syrová vajíčka nepiji.
Když jste v minulé sezoně přicházel do Plzně, postavila se proti vám část fanoušků. Cítíte po titulu satisfakci?
Ale ne, nemusím nikomu nic dokazovat. To už odeznělo. Měl jsem pocit z dobře odvedené práce, že jsem to s mužstvem zvládnul. Trénuji už dlouho a myslím, že za mnou stojí nějaké výsledky. Nepřemýšlím, že bych musel někomu dávat důkazy. Můj motiv je úspěch.
Omluvil se vám třeba některý z fanoušků, že se ve vás mýlil?
Ne, a ani to není potřeba. Oni mají nárok na svoje projevy a názory. Fotbal je věc atraktivní, vede k diskusím, lidem dává zábavu, ať se národ baví, to je v pořádku.
K titulu můžete přidat i třetí postup do Ligy mistrů v klubové historii. Už cítíte chvění?
Bezprostřední napětí necítím, ale zabývali jsme se tím, z jakého soudku můžeme dostat soupeře. Žádné z mužstev v našem balíčku není outsider. To vidíme na našich zahraničních kempech: ať hrajete s kýmkoliv, je to velmi těžké.
Proti Uralu Jekatěrinburg jste hráli v obrovském tempu. Využíváte tyhle přípravy, abyste si zvykli na evropskou rychlost, kterou v české lize nezažijete?
Ano, to je hlavní motto rakouského soustředění - přejít z přípravné fáze, obnovení trénovanosti, do herní intenzity a kvality. I ve vedrech jsme dělali průpravné hry v nejvyšší intenzitě. Zdůrazňovali jsme, že zápasy umožní kontakt a vynucení dostat se do obrátek. Použil jsem příměr, že máme tři tablety, myšleno medicínu. První (Stuttgart) jsme patřičně nevyužili, druhá (Ural) byla lepší, uvidíme, co ta třetí (Dynamo Kyjev). Tyhle výsledky ale nemají žádnou vypovídající hodnotu, jsou to jen náznaky.
Můžete to rozvést?
Soutěžní zápasy se hrají v jiné atmosféře, se stabilizovaným výběrem, tady točíme třeba osmnáct hráčů. Zkoušíme vazby, které spolu nikdy nehrály. Kdy jste viděl za sebou Kopice a Matějů? A Limberského s Vůchem? Fanoušek pozoruje neučesanou hru - není to jen otázka Plzně, ale i jiných mužstev. Sehrajete v týdnu tři zápasy, které prokládáte intenzivními tréninky. Tím musí být výkon poznamenán.
Při nástupu do Plzně jste říkal, že titul je velká výzva. Co Liga mistrů? Dá se říct, že ta je výzvou životní?
Je to asi vrchol mé kariéry, když se postavím na lavičku mužstva, které hraje - byť předkolo - Champions League, při té znělce.
Co s vámi vůbec ta znělka dělá?
Nejsem hudební expert, ale zdá se mi, že je to příjemná melodie.
Když jsem vás viděl během utkání proti Uralu, na lajně jste se nezastavil, byl jste hodně slyšet. Také pro vás musí být zápasy hodně náročné fyzicky a psychicky. Jak to zvládáte?
Do zápasu s Uralem jsem dal hodně, to je pravda. Cítím se naprosto zdráv. O zdraví se starám, protože už jsem starý chlap. Je to otázka vyváženého života, vědět, kdy si odpočinout, musíte se hýbat a mít dobrou stravu. Dostat do sebe dobré palivo, benzin, který pohání motor staršího modelu.
A jak zvládáte při té velké hráčské konkurenci v Plzni psychologii kabiny?
Teoreticky je to snadné, ale pod pokličkou vždycky něco kypí. Hráčům jsem připomenul, že si tento jev musíme hlídat: umět své osobní ego potlačit, když mi začne říkat, že jsem naštvaný. To je nutnost, aby si to kabina ukočírovala. I když tady už není Pavel Horváth, kluci si tyhle věci zvládnou. Vědí, že jsou v Plzni, protože jsou dobří hráči. A Plzeň potřebuje hodně dobrých hráčů. Všichni nastupovat nemůžou, ale pokud je tam nespokojenost, je rozkaz ji v sobě potlačit a nedávat ji najevo. Hráči jsou placení i za své chování. Pokud se tohle nezvládne, jde výkon dolů a nastává pokles. Bylo by dobré, abychom postoupili do Evropy, pak by se hráči uspokojili rotací. V opačném případě by ve zdvojeném kádru logicky nastal určitý přetlak.
Můžou za vámi hráči přijít a postěžovat si? Třeba v cizině je podle vyjádření českých fotbalistů poměrně běžné, že trenéři s hráči moc nekomunikují, když nehrají.
Říkám jim, že mám pro ně dveře kdykoliv otevřené a můžou vždycky přijít. Ale oni jsou frajeři, nechodí si stěžovat, aby si poplakali. To spíš já vycítím, že hráč potřebuje vysvětlit, proč v dané chvíli nehraje, pak si ho najdu. S tím, co se děje v cizině, nesouhlasím. Trenér by měl víc komunikovat s těmi, co nehrají, než s těmi, co hrají. Tam by kontakt měl být, udržovat hráče v pozitivní náladě a vše mu vysvětlit. Každého hráče, i toho dvacátého, si nesmírně vážím. Nemůžete třeba udělat dobrý trénink s dvanácti fotbalisty, řekněme vašimi miláčky. Všichni pro mě mají stejnou vážnost.
Velkou vážnost pro vás má i video. Analyzujete i soupeře v přípravě. Neremcají hráči?
Video nemilují hráči nikde na světě, ale kluci v Plzni jsou zvyklí od Pavla Vrby. Myslím, že to nepřeháním, jsou to produkce maximálně do čtyřiceti minut, to není ani poločas. Když je to dvakrát týdně, tak to může někoho unavit? Video je součást vzdělávání, nenahraditelná část, kdy můžou kluci vidět svůj i kolektivní výkon a chyby.
Stíháte vůbec sledovat, jak posiluje konkurence?
Konkurenti posilují dobře, mají zajímavé typy, Sparta zkouší pod Zdeňkem Ščasným změnu herního systému... Oni sledují nás, my sledujeme je. Tím to končí, na soupeře se připravuji až ve chvíli, kdy je to aktuální.
