Kadlec coby správný kapitán rozhodl semifinálový penaltový rozstřel v utkání s Francií. Díky tomu fotbaloví reprezentanti na mistrovství Evropy v Anglii v roce 1996 postoupili do finále. V něm v prodloužení podlehli Němcům 1:2.
Bavil jste se se synem o tom, jaké bylo mistrovství Evropy ve vaší éře? Nechtěl Michal od vás nějaké rady?
To ne, on už je zkušený dost. Navíc za nás to bylo něco jiného, byla jiná doba. Pořád je to ale turnaj a na něm se může stát cokoliv. Navíc fotbal se hodně vyrovnal. Už nejsou tak jasní favorité jako dříve. To ukazují třeba Slováci, ale i naši mohou překvapit. Opravdu se dá porazit každý.
Takže dnešní fotbal se nedá srovnat s tím z doby před dvaceti lety?
Srovnávají to akorát ti, co to nehráli. Hrozně to letí, fotbal už je zase někde jinde. Můj názor však je, že je zázrak, že se naše reprezentace dostala pošesté za sebou na mistrovství Evropy, na jeho finálový turnaj.
Proč?
Na to, jak málo peněz stát dává do sportu, tak je to opravdu zázrak. Dělám pro Sport Invest (agentura zabývající se sportovním marketingem a managementem - pozn. red.), jezdím po světě a vidím, kolik peněz státy valí do fotbalové ligy a oni se třeba na Euro nedostanou... Celý národ by si měl uvědomit, že je velký úspěch, když se my, taková malá země, šestkrát po sobě dostaneme na tak významnou akci.
Jaké jsou podle vás šance českého týmu na nadcházejícím mistrovství Evropy?
Tam může být všechno. Můžeme jet domů hned po skupině, můžeme postoupit... Ale je dobře, že nejsme favorité, takže můžeme jen překvapit. Ale těžko říct, jak to dopadne. Minule, po prvním zápase v Polsku, národní tým všichni zatracovali a vidíte, jak to dopadlo (český tým vyhrál skupinu a postoupil - pozn. red.). Hlavně, ať to není nějaký průšvih.
Reprezentanti v přípravě porazili Maltu a Rusko a prohráli s Jižní Koreou. Dá se z toho něco usuzovat?
Zdá se, že se mužstvo dalo dohromady, ale turnaj je úplně něco jiného. V přátelácích chce každý balon, každý se chce ukazovat. Jenže přijde mistrák a někteří najednou balony nechtějí. Přijdou nervy, psychika, všechno, tam se rozhoduje. Přáteláky jsou o něčem jiném.
Váš syn rovněž hraje v obraně. To bylo předem dané? Je Kadlec, tak půjde do obrany?
Začínal na levém kraji zálohy, pak přešel na levého beka. Bylo to spontánní. Vyrostl, měl figuru a dobrých levých beků bylo vždy málo. Tím, že se stáhl do obrany, udělal dobře.
A co říkáte tomu, že se z tureckého Fenerbahce vrátil do české ligy, do Sparty?
Mohl ještě rok dva počkat, ale tak se rozhodl. Říkal jsem mu, že je to na něm, že za něho hrát nebudu.
Vítkovice si letos připomínají třicet let od mistrovského titulu. Ten vám unikl. Mrzí vás to?
Trochu, byl jsem zrovna na vojně. Osud to tak asi chtěl, nedá se nic dělat. Pak jsem si to vynahradil v Německu dvěma tituly s Kaiserslauternem. Ten první jsme získali před dvaceti pěti roky.
Takže další jubileum.
Ano, je jich v tomto roce více. Je to dvacet let od stříbrného Eura, ale i dvacet roků, co jsme s Kaiserslauternem vyhráli německý pohár. Mám tak samé oslavy... Je to blázinec.
