Vida!
Že by i v Jižní Africe uměli prožívat fotbal? To zase ne, pořád to ještě není ono, žádné velké povzbuzování nebo skandování, na chorály zapomeňte, na tom se nic nemění. Ale přece jen už také cítíte emoce a napětí, které v sevřených stadionech dusí vuvuzely stále stejným a únavným tónem.
Tohle je zóna pro fanoušky v Sandtonu, centru Johannesburgu. Do tmy nedaleko mrakodrapů září vykrojený měsíc a obří obrazovka, před níž se scházejí tisíce fanoušků.
Může jich tu být deset tisíc, někteří posedávají až daleko vzadu u plotů. Zřejmě nejmladšímu "fandovi" jsou dva roky, malého Lesega drží máma v náruči. A on zase v rukách malou trumpetu.
Troubí se i tady, ale není to tak šílený rámus.
POHLED DO FANZÓNY. Tady také sledují zápas Jižní Afriky.
Pro Jižní Afriku je to památný den. Před 34 lety se vzbouřili černošští studenti, proti nimž tvrdě zasáhla policie. Symbolem krvavého střetu se stala fotografie mrtvého dvanáctiletého školáka Hectora Pietersona, jak ho jiný student nese v náruči, jež oblétla svět. Přesně před 16 lety pak skončil apartheid.
V zemi je státní svátek, nejde se do práce. Až večer na fotbal.
"Pienaar dá gól," křičí Mapula, slečna s obrovským kloboukem.
"Musíme vyhrát, přece si neuděláme ostudu," říká klidně urostlý muž.
Cítím sounáležitost, proto jsem tuříká africká žena na fotbale a děti se choulí v dece |
Uprostřed davu se divoce tančí. Do rytmu poskakuje i prodavačka od stánku s občerstvením, kde pivo stojí patnáct randů, tedy kolem čtyřiceti korun. "Nejlevnější, co jsem kdy pil," směje se Angličan. Party začíná, křepčení navíc trochu zahřeje.
To se hodí. Je půl deváté, zápas začíná a teplota padá k nule, drží se jen těsně nad ní. Možná byste ani neřekli, že i taková je Jižní Afrika.
Místní mají huňaté oblečení, čepice, dlouhé kabáty, šály, rukavice, schovávají se pod deky, mačkají se k sobě. Nejvíc vzadu - na konci areálu: sedí na zemi, z přikrývek vykukují jen hlavy. "Televizi nemám, koukám tady," zamumlá jeden z nich. Opodál sedí s kamarádkami drobná dívka - jen v šortkách. "Jiné nejsou," špitne Irene.
I takhle se sleduje zápas Jižní Afrika - Uruguay.
Začíná přituhovat i na hřišti.
Na chvíli neslyšíte protivné vuvuzely, ale silný povzdech. Tentokrát je vážně zle: Uruguayský střelec Forlán dává první gól.
Je poločas, fanoušci se trousí od velkoplošené obrazovky domů.
A bude hůř.
Vyloučení brankáře Kuhneho, penalta, druhý gól, třetí. I na stadionu v Pretorii, kde se zápas hrál, vuvuzely trochu ztichly a fanoušci se houfně zvedli. Podobně v zóně pro fanoušky.
Je zima a prohráváme...
