„Tohle slovo nemám rád. V životě fotbalisty jsou různé chvíle - úspěšné, nebo méně úspěšné. Když se podívám zpátky, tak mám dva tituly se Spartou, evropské poháry,“ připomíná 30letý gólman svá nejpodařenější léta.
Na opačné straně je hostování v Příbrami. Proč nevyšlo?
Nechci se k Příbrami vracet. Po dvanácti letech mi skončila smlouva ve Spartě a Zlín mě vzal jako volného hráče.
Příbramská jednička - Aleš Hruška - udělala na podzim několik viditelných kiksů. Muselo vás štvát, když jste nedostal příležitost, ne?
Říkal jsem si, že bych mohl chytat. Ale v Příbrami je to nastavené nějakým způsobem. Poslední půlrok mi docházelo, že dostat se do brány je nemožné.
Ve Zlíně jsou bývalí spoluhráči z Příbrami - Hnaníček a Štípek. Vyptával jste se, jak to v klubu chodí?
Tohle jsem nezjišťoval. Postavení v tabulce je jedna věc, ale stačí se podívat, jaký hraje Zlín fotbal. Je to jasná vizitka, jak to tady funguje a že je to na obrovsky vysoké úrovni. Trenér Páník je velký profík v každém ohledu. Je vidět, že nad tím hodně přemýšlí, že ví, co dělá. Co je nejdůležitější, tak hráči ho ve všem respektují a on jim to vrací tím, kam dokáže mužstvo dostat.
Zázemí je ale proti Spartě výrazně skromnější, že?
Spousta lidí říká, že Zlín je rodinný klub. To samozřejmě platí, protože vztahy - od majitele pana Červenky až po uklízečku jsou nadstandardní. Všichni se spolu baví a drží pospolu. Zlín se tváří jako malý klub. Když sem ale člověk přijde a přičichne k atmosféře, tak vidí, že fotbalová úroveň je na vysokém levelu. Hráčům absolutně nic nechybí.
Zlínskou nabídku jste přijal až napotřetí. Proč jste odmítl předchozí dvě?
Poprvé jsem si vybral Bohemku, podruhé Příbram. Takhle to dopadlo - a už nemá smysl se k tomu vracet a brečet. Jsem šťastný, že jsem ve Zlíně, a věřím, že mu důvěru splatím.
Sdělili vám trenéři, jestli budete zpočátku krýt záda podzimní jedničce Dostálovi, nebo svedete o místo rovnocenný souboj?
Nebylo nic řečeno, ale takhle nad tím nepřemýšlím. Jsem tady proto, abych Zlínu pomohl. Příprava je tři týdny, nemá cenu nad tím dumat. Se Standou se známe z ligy, není mezi námi sebemenší problém.
Jaký dojem na vás udělali ofenzivní hráči Zlína?
Zmínil bych Vukiho (Vukadinovič), který je teď v české lize téma číslo jedna. Je na něm vidět, že je to excelentní hráč. A ani se nedivím zájmu, který o něho je. On je sice trochu smutný, že mu přestup do Slavie nevyšel, ale jsem přesvědčený, že pokud naváže na podzim, tak bude mít v létě ještě více nabídek.
Zlínský brankář Milan Švenger si diriguje své spoluhráče.
Zlín je vaším devátým klubem. Není to na brankáře až moc?
V první lize to byly Most, Bohemka, Příbram a na Slovensku Senica, jinak jsem byl ve Spartě. Hostování ve druhé lize byla, než jsem úplně překlenul dorostenecký věk. Někde jsem také potřeboval chytat, abych se udržel v jedenadvacítce. Dřív byla navíc taková doba, že brankář do 25 let prakticky nechytal.
Ve Spartě jste byl smluvně vázán 12 let. Nečekal jste, že odchytáte více než 16 prvoligových utkání?
Přišel jsem z Jablonce ještě jako dorostenec. A všichni vědí, že v té době byl ve Spartě Jarda Blažek, který byl tehdy nejlepší brankář ligy. Na šanci jsme si musel počkat. Sedli jsme si, v té době jsem k němu vzhlížel jako ke svému vzoru. Než jsem se dostal do brány, tak jsem se každý trénink od něho učil. Dodnes z toho těžím. Vyrůstat vedle takového brankáře byla čest.
