Tomáši, zdá se, že vám post střídajícího hráče sedí...
Ne, nesedí. Bylo to štěstí. Stalo se mi to i kdysi proti Spartě, že mi náhle umřela babička a dal jsem gól. Teď to bylo stejné, ve čtvrtek mi zemřela druhá babička. Byl jsem takový přešlý. Takže gól bych rád věnoval babičce do nebe. Snad bude mít radost.
I minule jste rozhodl utkání Baníku v Opavě, když jste v poháru před osmi roky dal penaltu.
Je to zvláštní, že to zase vyšlo na mě. Ale je vidět, že Opava je v pohodě. Ještě to bude hodně náročné, abychom dojeli do cíle.
Co vaše výhra znamená v boji o postup?
Pokud příště prohrajeme s Vlašimí, což se může stát, protože doma máme devět výher za sebou, tak to zase může být jinak. Dokud nebudeme mít náskok deseti bodů, tak budeme v tlaku.
Byly rozhodující zákroky brankáře Vaška?
Stoprocentně, v prvním poločase chytil tisíciprocentní šanci. On je gólman, který může chytat v kdejakém mančaftu po celé Evropě. Už nám zachránil hodně bodů.
Trenér Petržela řekl, že jste šťastné dítě, že váš gól byl zlatý.
Už mám skoro třicet roků. Pro mě je zázrak, že po třech letech, kdy jsem pořádně nehrál a kdy už mě všichni odepsali, znovu hraju. Užívám si každý den, kdy mohu být na hřišti.
Po utkání jste se s trenérem Petrželou objal. Co jste si řekli?
To si nechám pro sebe.
Trenér přiznal, že jste mu řekl, že už spolu nebudete válčit...
Neválčíme spolu. Jsem takový typ, že budu makat – a buď to bude stačit na to, abych hrál, anebo ne.
