"Hrál jsem v prvních sedmi zápasech, ale pak po výměně trenéra vůbec. Turecké angažmá určitě nesplnilo moje očekávání. Věřil jsem, že tam dopadnu líp. Navíc přišel sestup. Nehodnotím to vůbec dobře," říkal osmadvacetiletý Michálek.
Malatyaspor bude od příští sezony hrát ve druhé lize, budete u toho?
Mám tam smlouvu ještě na dva a půl roku, ale doufám..., prostě chci se vrátit domů do Čech.
A je to vůbec reálné?
Určitě to bude složité, protože za mě zaplatili nějaké peníze, které budou chtít zpátky. Bude záležet, jak se to všechno domluví. Pevně doufám, že to dopadne dobře, protože se mi tam vůbec nechce vracet zpátky.
Máte v Čechách už něco rozjednaného?
Rýsují se mi dvě možnosti, ale ještě nebudu říkat nic bližšího, protože ta jednání, to opravdu není nic jednoduchého.
Jak prožívali v Malatyi sestup?
První liga znamená pro klub i pro celé město hodně moc. Byli z toho všichni zdrcení, a ještě určitě jsou.
Jak se jaro vyvíjelo, byla šance na záchranu?
Po podzimu byl Malatyaspor třetí od konce, nedával góly a moc nevyhrával. Už před jarem to byla složitá situace a podle mě byl sestup, bohužel, nevyhnutelný.
Ale ještě v posledním kole jste se mohli zachránit...
Hráli jsme v Gaziantepu a kdybychom vyhráli, potopili bychom naopak domácí. A bylo tam ještě víc různých možností. Ale asi to tak mělo dopadnout..., všichni si kontrolovali výsledky. O poločase se hledalo, kdo a jak kde hraje, co kdo potřebuje a podle toho se reagovalo. Neměli jsme šanci tam vyhrát.
Na svém postu hrál jednou
Hrál jste na svém postu pravého záložníka? A kolik jste toho v sezoně odehrál?
V úvodu jsem nastoupil v sedmi zápasech, ale pravého záložníka jsem hrál jen jednou. Jinak jsem hrál něco, na co nejsem vůbec zvyklý. Třeba jsem nastupoval pod útočníky a když jsme ztratili balon, tak jsem měl běhat osobně s nějakým hráčem soupeře. Pro mě hodně zvláštní věci. No a pak vyměnili trenéra a už jsem si nezahrál vůbec.
Co se stalo?
Nový trenér předtím pracoval v nějaké televizi, kde hodnotil zápasy a hráče. Hned po příchodu si nás všechny zavolal a mně na rovinu řekl, že mě vůbec nezná a že na můj post má hráče, kterého zná podle jména a že bude hrát on.
Nastupoval jste aspoň za béčko?
To tam vůbec nemají, takže těch deset týdnů jsem jenom trénoval..., nebylo to nic příjemného. Navíc, když mi trenér řekne, že jsem dobrý fotbalista, ale že musí věřit tomu druhému klukovi a že ho to mrzí.
Jak si vedli ostatní Češi? Homola, který už tam byl od podzimu, a Šenkeřík s Maškem, kteří přišli do Turecka s vámi?
Homola to měl přesně naopak. Za starého trenéra nehrál a za nového se stal hlavním článkem obrany. Šenkeřík dal ze začátku pár gólů a to bylo pro něj plus, jinak by to měl také složité, protože ten trenér stavěl na jménech, která byla známá. Ale ti kluci, kteří kdysi hrávali za Galatasaray nebo Besiktas, už mají v podstatě kariéru za sebou a vyděláno. Už se jim ani moc nechtělo, přesto dostávali přednost. Mašek ze začátku moc nehrál, ale ke konci aspoň v pár zápasech nastoupil od začátku.
Jaké bylo zázemí klubu?
Takové zvláštní. Neměli jsme třeba žádnou regeneraci, trochu nezvyk. Když ale zavoláte někomu, kdo se tam prosadil, tak určitě bude tvrdit, že úroveň je lepší. Ale já říkám, úroveň tam není nic moc. Ale to se nebavíme o Fenerbahce nebo Galatasarayi. Tam je to nesrovnatelné.
Jaká je turecká liga proti české?
Teď nebudu hodnotit fotbalovou úroveň, ale řeknu vám jeden obrovský rozdíl - tam jsou plné stadiony lidí, jsou do toho blázni. V Čechách přijdou dva tisíce nadávajících diváků. V Malatyi jsme hráli o záchranu a chodilo dvacet tisíc fanoušků, kteří opravdu fandili.
Jak jste poznal turecké fanoušky?
Když vyhrajete, mají vás za bohy. Po vítězství venku už na nás čekali na letišti a celou třicetikilometrovou cestu do města nás oslavovali, jako bychom vyhráli Ligu mistrů.
Ale co po prohře?
No, tak to nemůžete jít skoro ani na kafe nebo si nakoupit. Jako Evropan už jste podezřelý tak jako tak (smích), raději jsme si pořád dávali pozor.
Byl jste v Malatyi s rodinou?
Řeknu to upřímně, tam se mnou rodina být nemohla. Hrálo se v neděli a oni nás třeba zavřeli na kemp už od úterý. Co by tam pak sami dělali? To bylo nemyslitelné.
Dostal jste se vůbec někdy domů?
Vůbec mě nechtěli pouštět, ale vydupal jsem si to a byl jsem doma dvakrát. A možná i to mi tam trochu fotbalově uškodilo, protože mi vyčítali, že mám rodinu v Čechách. Ale spíš hledali výmluvy. Pro mě však bylo nejdůležitější, že jsem se podíval domů za malým synem.
Chcete pivo? Jste alkoholik
Co vás nejvíc zaujalo na Turcích?
Asi to, že tam pijí pořád ty čaje. My jsme Češi a jsme zvyklí na pivo. Jdete si koupit plechovkové pivo a už vám hrozí, že jste alkoholik (smích). Pro mě dost zvláštní.
A co turecké ženy, jak se vám líbily?
Abych řekl pravdu, my jsme je ani moc neviděli. Malatya leží ve vnitrozemí směrem na Asii a ženy tam chodí zahalené v šátcích. Říkali jsme jim nindžové, viděli jsme totiž jen oči (smích).
Se 7 góly jste byl podzimním králem střelců české ligy, nakonec vyhrál Ivana s pouhými 11 góly, co tomu říkáte?
Je to smutná střelecká mizérie. Víc se to u nás staví na tom, aby se neinkasovalo.
Sledovali jste českou ligu?
To si pište. Když byl čas, sledovali jsme on-line přenosy, hodně nás to zajímalo. Liberec si titul zasloužil, nebylo to pro mě překvapení. Zato druhé místo Boleslavi, to jsem tedy nečekal.
A co váš Jablonec?
V tabulce klesl, bylo to asi tím, že měl hodně zraněných a vyloučených. A taky sehráli kluci pár smolných zápasů.
