"Tohle už není jen pár křiklounů. Když se nám nedaří, tak nás ještě ušlapou a utopí," vyčítal fanouškům Valenta. "Jsou to spíš rádoby fanoušci Army. Jsem tu devět let, ale tohle jsem nezažil. Bývali jsme taky v krizi a vždycky jsme se z ní vyhrabali. A nikdy po nás nikdo tak nešlapal."
Co přesně Valentu takhle rozpálilo do ruda? Pokřiky z prořídlých ústeckých tribun:
"Za co?"
"Co jsme vám udělali?"
"Přemku, tohle si nezasloužíme!"
"To jste to prodali?"
"Jak si to může někdo dovolit? Kdo chce prohrát pět zápasů za sebou? To mi jako někdo chce říct, že jsme prodali pět zápasů v řadě?" soptil Valenta.
Takhle napjatou atmosféru Ústí hodně dlouho nepamatuje. Pryč je lehkost, s níž roky vyhrávalo. I legrácky a úsměvy. Po pěti porážkách za sebou jsou tváře hráčů zachmuřené.
"Křeč, křeč, křeč a křeč. Bohužel nám z ní nikdo nepomůže, jen my sami," ví mazák Valenta, který proti Vlašimi za stavu 0:1 promarnil i penaltu. "Naposledy jsem ji nedal v prvním ligovém zápase boleslavskému Millerovi. Od té doby jsem je proměňoval. Tuhle porážku beru i na sebe." Sérii nezdarů ale Valenta přičítá i změně atmosféry kolem ústeckého fotbalu.
"Kdyby tady nebylo těch pár kluků, co nám věří a jezdí s námi, tak na nás všichni jen pokřikují. A na trenéra, ať jde pryč. Tomu nerozumím. Česká nátura. Trenér přece není na hřišti. Určí jedenáct lidí, a když to nezvládnou, tak se prohraje. Netvrdím, že hrajeme hezký fotbal, ale pokřiky od páté minuty, to nikomu nepomůže."
Spíš než pokřiky je potřeba nějaký impulz, žádá Valenta. "Cítím se strašně špatně už od 10. minuty, když to tady slyším. Sice si říkáme, že to nebudeme vnímat, ale ta atmosféra je strašná. Přitom nevím proč. Dva roky se tady postupovalo a hrál se krásný fotbal, teď se tady křičí na trenéra, jaký to má smysl? Nechápu," rozladěně říká Valenta.
"Takhle skeptické diváky jsem tu nezažil. A ještě o nás napíšou, jak jsme hráli špatně. Ať se na mě vedení klidně zlobí, ale je to už delší dobu a opravdu mi to leze krkem," vykládá podrážděně.
A žádá změnu. "Je vidět, že to teď sami nezvládáme a potřebujeme trošku popíchnout. Pomoct od lidí. Ať na nás zkusí křičet něco jiného, nebo fandit. A ne, když se jednou něco zkazí, hned volat z tribuny na trenéra, že si to nezaslouží! Co je to za náturu?" ptá se Valenta a zve fandy k přímé konfrontaci.
"Jestli proti nám něco mají, ať přijdou za námi. Chodí na tréninky, ale neřeknou ani slovo. Můžeme si to vyříkat z očí do očí!"
