V Olomouci našel Michal Ordoš druhý domov. Usadil se, založil rodinu. V Sigmě působil odchovanec Slovácka po příchodu z Bohemky od roku 2008 s půlročním odskočením si do rakouského Kapfenbergu. Za Hanáky vstřelil vytáhlý podhrotový hráč v první lize celkem 49 branek, vyhrál český pohár a superpohár, zahrál si evropské zápasy, stal se králem střelců a nakoukl i do české reprezentace.
Odchází ve 33 letech jako klubová legenda. Přesto by si zasloužil mnohem hezčí loučení. Ne po opětovném sestupu. S dalším návratem už fotbalový básník pomáhat nebude, posílil Karmiotissu Pano Polemidion, kyperského nováčka nejvyšší soutěže.
„Takový konec mě mrzí, ale to je život. Za nové angažmá jsem rád,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.
Zní to jako fajn adresa. S přestupem můžete být spokojený, ne?
Fajn to je, jsem spokojený. Na druhou stranu jsem se docela těšil do Německa, kde to bylo finančně lepší. Hlavně bych měl smlouvu na dva roky. Bohužel to dopadlo blbě. Jsem rád, že se teď naskytlo tohle.
Proč to vlastně v Mannheimu, klubu ze 4. německé soutěže, krachlo? Vypadalo to už jako hotová věc.
Nechci říct, že to byla trošku podělávka... Bylo to prostě od začátku
postavené tak, že se tam jedu já podívat, jestli se mi to bude líbit, ne já jim. Bylo mi řečeno, ať přijedu, že mají pro mě nachystanou smlouvu, trenér tě má nastudovaného, blablabla... Přišel jsem, poprosili mě, že mě chtějí vidět aspoň dva dny v tréninku, jestli jsem zdravý. Říkám: Samozřejmě, není problém, chápu, že nepodepíšete někoho, abyste pak zjistili, že nemá nohu. Nakonec to skončilo na tom, že jsem měl hrát přátelský zápas.
To jste odmítl?
Seděl jsem v kabině, přišel trenér, že budu hrát tohle a tohle, ale já mu odpověděl, že dokud nebudu mít podepsanou smlouvu, tak hrát nebudu. On mi povídal: Jak ne? Smlouva je nachystaná, přiveze ji prezident. Já na to: Až ji přiveze, pak to odehraju. Nebudu riskovat, že mi někdo zlomí nohu a vy mi řeknete, ať jedu domů a budu půl roku se zlomenou nohou bez peněz.
To jste z toho musel být paf.
To jsem byl paf. Nakonec jsme se s trenérem pohádali, začal na mě řvát, že za ně nechci hrát. Pověděl jsem mu, že je to úplně nesmyslná debata, že se hádat nebudu a radši pojedu domů. Řekl mi: Tak jeď! Tak jedu. Dojel jsem na hotel, volal mi manažer, že by se k tomu ještě chtěli vrátit, ale sám mi řekl, že taková domluva s nimi nebyla a po tomhle jednání ať se na to raději vykašlu, kdo ví, jak by to vypadalo dál.
Olomoučtí fotbalisté před ligovým zápasem. Nejvýše ční Michal Ordoš.
Na Kypru vše proběhlo hladce? Nemuseli si vás zkoušet?
Ne, rovnou jsme to podepsali.
A viděli vás v nějakém zápase?
Viděli videa. Dnes už si můžete na internetu pustit každý zápas, hodíte do systému jméno a projedou si to celé. Nemáte se kam schovat.
Mannheim vás tak přece nemusí tolik mrzet, budete hrát nejvyšší soutěž v krásné destinaci.
Zní to dobře. Ale zase Německo je fotbalový stát, mančaft měl ambice na postup, teď skončili první, ale nezvládli baráž. Na fotbal chodilo patnáct tisíc lidí, život tam by se mi zkrátka líbil. A hlavně smlouva byla na dva roky, takhle za rok zase budu řešit co dál.
Dáte patnáct gólů a prodloužíte.
Dám patnáct gólů a prodloužím to tam, jedině tak! Uvidíme, bude to asi náročné, je to nováček. V Německu jsem mohl hrát v mančaftu, který bude soupeře přehrávat, mohlo to být pro mě výhodnější.
Obáváte se, že vás v týmu nováčka čeká víc práce bez míče, kterou tolik nemusíte?
To snad ne. Kyperská liga je podle mě o čtyřech mančaftech, které se perou nahoře. A zbytek, co je dole, je to o tom, jak to vyjde.
KAPITÁN. Michal Ordoš během angažmá v Olomouci nosil také kapitánskou pásku.
Co jste si o nové štaci zjistil?
Předem vůbec nic. Hledal jsem něco na internetu a málem jsem ten klub ani nenašel. Jediné, co jsem věděl, že je na předměstí Limassolu. Viděl jsem nějaká videa, fotky hráčů jsem jen prolétl. Bylo tam hodně Kypřanů, ale oni stránky neaktualizovali. Jak tam skončí sezona, tak to podle mě zabalí. Myslím, že do první ligy nějací hráči přijdou a trošku se to obmění.
Rodina byla z Kypru nadšenější?
Jo, rodina určitě. Těšili se do Německa, tohle je zase u moře. Asi je to výhoda. Ušetříme za dovolenou.
Po finanční stránce si proti Mannheimu nepolepšíte, ale proti Olomouci?
Určitě si polepším. Obrovský rozdíl je také v tom, že tohle bude v čistých penězích.
Jistě jste si však představoval hezčí odcházení z Olomouce než po sestupu...
Je to škoda. Ale takový je život. Spíš mě mrzí celková situace, než poslední rok. Mrzí mě spousta věcí.
Povídejte.
Všichni vidí, jak to je, jak to dopadlo, jak klub prostě funguje. Zamrzí to. Sigma má pořád obrovské jméno v České republice...
Michal Ordoš na tréninku fotbalistů Olomouce
...perfektní zázemí.
Perfektní zázemí, všecko a je škoda, že se to takhle nějakým způsobem dopracovalo. Jsou pod tím podepsaní hráči, vedení, trenéři. Nejde hledat chybu jen u jednoho člověka. A co mě hodně mrzí, že se to všechno jakoby hodilo na pana Lébra (spolumajitele klubu), který to ještě chudák sám odnesl zdravotně. A to mě na tom mrzí asi nejvíc.
Vrátí se Sigma do ligy i bez vás? Ze zálohy odešel také váš nástupce Ševčík, Navrátil...
Ze čtyř záložníků, co hráli, odešli tři. Tým je mladý, když se chytne na dobrou vlnu, uhraje tři vítězství v řadě, tak udělá šňůru třeba deseti zápasů bez prohry a to je ve druhé lize vždy strašný útěk. Šanci určitě mají, jsou favoritem soutěže. Jak se s tím poperou, to bude těžší. Mančaft není tak zkušený, jak byl při prvním postupu.
Po odchodu Ševčíka do Liberce vedení Sigmy naznačilo, že by vás rádo udrželo, ale vy jste zahraničí preferoval dlouho, že?
Když jsem se po tom Německu vracel domů, říkal jsem si v hlavě: To ne, mně snad cizina není souzená! Musím poděkovat panu Minářovi (sportovnímu manažerovi Sigmy), který mi hned druhý den volal, když se to dozvěděl, a říkal, že mám tady dveře otevřené. Ale už jsem jednal na Kypru a doufal, že to vyjde. Řekl mi, že je rád, že jsem si tohle našel.
V Olomouci jste strávil osm roků. Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka?
Není to tak, že bych měl jednu krásnou vzpomínku, je to spíš rozfázované. Prvních dva a půl roku bylo fantastických, než jsem šel do Rakouska. Úplně vynikající. Pak jsem se vrátil, zachránili jsme se a vyhráli český pohár...
Olomoucký Michal Ordoš slaví gól.
Dostal jste se i do reprezentace.
A za trenéra Pivarníka jsme hráli půl roku o titul! Vždycky si to říkám doma: Půl roku jsem hrál o titul! Pak už přišlo chmurnější období: sestup a celý pád klubu. Už to nebylo příjemné a psychicky ani moc jednoduché. Ale vzpomínat budu určitě v dobrém. Zůstávám tady, mám zde rodinu, malej chodí tady do školky. Olomouc mi přirostla k srdci. Jsem tady devět let.
Nastartuje se zase fotbal v Olomouci?
Věřím, že jo. Možná tomu pád do druhé ligy prospěje.
To jsem si říkal už při předchozím sestupu.
Všeci doufáme a zatím se nic neděje.
Teď přišel do vedení klubu uznávaný trenér Milan Máčala. Pomůže?
Ale jo, přinese názor zkušeného člověka, který něco viděl, něco prošel. Ono jde o to, aby si ten názor někdo vzal. To je asi základ. Lidí, kteří mají dobrý názor, je milion. Ale pokud ten člověk to nechce pochopit, pak je to těžký.
Myslíte, že ještě někdy olomoucký dres oblečete?
Tak za starou gardu určitě, pan Vít (olomoucký masér a trenér brankářů) mi říkal, že už mi chybí jen dva roky do pětatřiceti. Bylo by hezké uzavřít kariéru tady, uvidíme, ale čas už kvapí.
