„Dal jsem svůj čtyřicátý devátý gól za Sigmu, škoda že už nedám padesátý,“ posteskl si 33letý fotbalový básník Michal Ordoš po drtivém vítězství 6:0. Více ho mrzelo, jakým způsobem se po osmi letech poctivě odvedených služeb loučil s Olomoucí.
Ikona klubu nepomohla odvrátit sestup a po konci smlouvy chce zkusit ještě cizinu. Nejen o příčinách pádu a budoucnosti mluvil obvyklý šprýmař tichým hlasem.
Co bude s vámi dál?
Ještě nevím, co dál. Smlouva mi končí v červnu. Strávil jsem tady krásných osm let, i když tahle tečka mě mrzí. Uvidíme, co bude v létě.
Existuje možnost, že byste v Olomouci ještě pokračoval?
Vzhledem k mému věku asi ne.
Jak dlouhé olomoucké angažmá hodnotíte?
První čtyři roky byly fantastické. Hráli jsme Evropskou ligu, v jednu chvíli pod trenérem Pivarníkem skoro o titul. Nádherné čtyři roky. Pak přišel první sestup. Začalo se to tady točit s trenéry, motat a od té doby se to motá pořád. Poslední tři roky nebyly příjemné, ale určitě z fotbalu radost byla. Že se nám podařilo rychle postoupit zpátky, bylo super, akorát teď jsme tam spadli znovu. Je to hrůza, i když i takový je sport, jsou horší věci.
Uvidí vás česká liga jinde?
Nikdy neříkej nikdy, ale asi v Česku ne. Nechci.
I kvůli tomu trpkému konci, chybách sudích a spekulacím?
Kvůli tomu ne, to tady bylo vždycky a bude. Když to nebude Příbram, tak někdo jiný. Není to vůbec kvůli tomu, že bych byl tím zhnusený. My jsme si sestup prohráli sami, nemůžeme brečet na rozhodčí. Spoustu zápasů jsme nezvládli katastrofálním způsobem a to rozhodlo. Nebrečím na rozhodčí, já brečím na to, že jeden tým má rozhodčí fantastické. To už je jedno, to je za námi. Preferuji zahraničí. Pokud bych zůstal v Česku, tak jedině tady v Olomouci.
Tím týmem, který má rozhodčí fantastické, je Příbram?
Bohužel je v Česku jeden tým, který nesestupuje. Ukázalo se, že to nemáme ve svých rukou, a taky se ukázalo, jak to funguje v Česku.
Vnímali jste během posledního zápasu s Teplicemi, jak se vyvíjí utkání Jablonce s Příbramí?
O poločase jsme věděli průběžný stav a podle ticha na stadionu jsme pochopili, že Jablonec asi nevede čtyři nula. Mrzí to, no.
V Jablonci jsou exolomoučtí Rossi, Pospíšil a Doležal, který se mohl vykoupit za tehdejší úprk. Věřil jste, že vám pomůžou?
S klukama jsme byli v kontaktu. Doležal tam taky padl, že bychom mu asi odpustili. Slíbili nám, že do toho dají všechno. Jestli měl na starosti rozhodčí pan Rogoz (sportovní manažer Příbrami – pozn. red), tak to asi dopadlo, jak mělo. Na druhou stranu člověk musí brát, že finále poháru, vrchol sezony, byl před Jabloncem. To v hlavách měli.
O sestupu Sigmy ale nerozhodla dvě poslední kola. Kde byl hlavní problém?
Myslím, že v zápase v Jihlavě, který jsme prohráli, ač jsme vedli ve 30. minutě 1:0. To jsme měli ukopat.
Nezvládli jste boj o záchranu i v hlavách, v psychické odolnosti?
Hlava tam byla hodně vidět, viz zápas s Jabloncem, kdy vedeme a on nás o deseti přehrával. Byli jsme posraní o 3 body. Tak to funguje, ale to je sport, pokud se s tím nevyrovnáte, tak to nemůžete dělat.
Trenér Jílek brzy přestal nasazovat trápícího se Mahmutoviče. Nebyl to přepych ve vaší situaci?
To je spíš otázka na trenéra.
Jinak: rvali se hráči na hostování za záchranu Sigmy dostatečně?
Už jsem pár hostovaček zažil – Toleských, Podaných... Vždy se ze začátku jevili super a pak to nedopadlo. Je to také o tom, jak hráč sedne trenérovi, týmu. Aidin Mahmutovič chtěl, aby se hrálo víc na něho, ale my to chtěli vepředu trošku náročnější, trenéra v tom nepřesvědčil. Ale že je gólový, ukázal.
Na co jste myslel, když jste jako střídající hráč opouštěl hřiště, na kterém jste toho odvedl tolik?
Vzpomněl jsem si na pana rozhodčího Zelinku, ale to je tak všechno.
A jsme zase u rozhodčích. Na Zelinku jste si stěžovali po porážce na Slovácku. Spolumajitel Sigmy Josef Lébr tvrdí, že jste byli k sestupu určení. Souhlasíte s tím?
K tomu se nebudu vyjadřovat. Celý národ to vidí, proč bych to měl vykládat? Až pověsím kopačky na hřebík, tak vám k tomu něco řeknu. Ale je to místy komické.
Kouč Jílek si s vámi před lavičkou plácl. Děkoval vám?
Jen řekl: Ordži, díky. Já se zeptal, kolik to je v Jablonci...
Co se musí v Olomouci změnit, aby se zase stala stabilním klubem v lize, který se nemusí zajímat o výsledky ostatních?
Asi se musí změnit v hlavách nastavení lidí tady. Vyčistit to a vybudovat kádr, který bude v lize konkurenceschopný. A ne to furt doplňovat a furt se mlátit jako Budějovice, Hradec, to asi není dobré.
Kádr nebyl konkurenceschopný?
Byl hodně konkurenceschopný, což ukázal i proti Teplicím. Bohužel faktor psychika a některé zápasy, které nám nevyšly, rozhodly, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Zápasů, které vám herně nevyšly, bylo hodně, venku zvlášť. Chyběli v týmu bojovníci?
Jednoznačně chybí. Mně třeba chybí takový Mara Kaščák, který by to tam pokopal. Sigma měla nějakou představu, vychovala nějaké hráče, ty hráče má a zjistila, že to není dobře. Tak se musí něco změnit.
Zkuste být konkrétní, prosím.
Myslím to celkově – výběr hráčů a všeho. Nemyslím, že by se měly vyměnit uklízečky. Práce s mládeží... Mělo by se jít jiným způsobem, protože tohle nebyl ono. Anebo potom agresivní typy hráčů nakoupit a doplnit to těmito fotbalovými hráči.
Chtěl byste se do Olomouce jednou vrátit třeba v jiné pozici?
Jo. Jako nástěnkář?
Spíš že byste učil mladé dávat góly.
Kdysi jsme se o tom s panem Lébrem bavili. Ale to je všecko daleko, chci ještě hrát, cítím se dobře. I když ze zdravotní stránky je to už pro mě trošku těžší, na podzim jsem měl svalové problémy, bylo to náročnější. Ten věk už taky není žádná sranda. Ale vím, že když potrénuju v přípravě bez omezení, tak ligu ještě někde můžu hrát.
