Proč jste vůbec v létě přišel?
Zájem o mě projevilo Brno a byl jsem rozhodnutý, že na Žižkově nezůstanu. Jenže pak se objevil problém, kluby se nedohodly. Jakmile to zjistil chomutovský manažer Ivan Horník, zavolal mi. Znám ho od osmnácti, kývl jsem. Mám s ním férový vztah, co si řekneme, platí.
Místo první ligy třetí. Štve to?
Na jednu stranu mi to líto je, vážil jsem si, že jsem hrál několik let první a hodně dlouho druhou ligu. Ale ani nad třetí neohrnuju nos. V Chomutově je to našlápnuté, aby se šlo nahoru, i když se nějaké zápasy nepovedly. Jsem tady do zimy, uvidíme, zda se dohodneme dál nebo se objeví jiná nabídka.
Co by vás lákalo k tomu, abyste v Chomutově zůstal?
Nový stadion, který má ligové parametry. Zázemí je tady jedno z nejlepších, co jsem kdy hrál. A není to tu úplně jako v ostatních třetiligových týmech, máme trénink téměř každý den, někdy i dva. Tři kluci chodí do práce, ale nic těžkého, že by rubali uhlí. Kvůli nim se trénuje odpoledne, ale jinak bych neviděl rozdíl. Aspoň proti druhé lize ne. Je to téměř profesionální úroveň.
A je fotbal v ČFL jiný?
Je. Rozdíl není moc ve fotbalovosti, ale je daleko tvrdší než výš. Mužstva hrají zezadu, takticky, spíš je to vyčkávání než nahoru dolů. Je strašně těžké otočit zápas, i když nám se to naposledy skvěle povedlo s lídrem Kunicemi z 0:2 na 3:2. Ale většina týmů si stoupne v deseti před vápno a není tady kvalita přehrát někoho do plných.
Jaký má Chomutov v soutěži zvuk?
Když někdo přijede na náš krásný stadion, cítí se jako v lize. A navíc v sestavě vidí zkušené ligové hráče, takže jsou na nás nejvíc vyhecovaní, připravují se na nás jako na Ligu mistrů. Ale když po podzimu budeme ztrácet pět až šest bodů na postup, ještě je možné o něj hrát.
V Písku jste rozhodli ze dvou penalt a soupeř se hned strefoval do Horníka. Vadí vám to?
Zažil jsem daleko horší zápasy, my v Písku mohli kopat penalty čtyři, nakonec jsme měli i červenou kartu. Musíme se s tím vypořádat a nekoukat, že na nás někdo řve.