Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Brückner je pořád aktuální, říká fotbalový nezmar Kovář

Michal Kovář (v popředí, v tmavém) v utkání proti Jablonci. | foto: MAFRA

2 2016
Fotbalista Michal Kovář je přírodní úkaz. Ve 43 letech na podzim kopal v Mohelnici třetí nejvyšší soutěž. Na jaře už nebude... Také vás to napadlo? Ale kdeže!

„Kopačky ještě neodkládám, ve Valašském Meziříčí chtěli, abych kromě toho, že je trénuji, také za ně něco odehrál a pomohl k postupu do třetí ligy,“ vysvětluje nestárnoucí nezmar s 299 ligovými starty v Sigmě a 23 bundesligovými v Rostocku.

Proto jste v Mohelnici skončil?
Taková byla dohoda. Byli jsme domluveni na půl roku. Tím, že trénuji Valmez a chceme hrát o postup, tak chtějí, abych byl použitelný i pro áčko, proto hlavně končím v Mohelnici.

Takže budete hrajícím koučem.
Dá se říct, že jo. Uvidíme, jak to bude, jestli budu nastupovat od začátku, nebo v průběhu, když bude potřeba. V Mohelnici mě chtěli, já bych se na to samozřejmě ještě cítil, ale zaměstnavatel je Valmez. Takže jsme se dohodli, že to v Mohelnici ukončím.

Zdraví drží?
Jo, za Mohelku jsem odehrál sedm osm zápasů, co jsem mohl. Dá se říct, že všechno devadesát minut. Musím to zaklepat. Zdraví drží.

A místo toho, abyste ještě třetí nejvyšší soutěž ve 43 letech hrál, budete o ni bojovat ve Valašském Meziříčí v divizi.
Jasně, kdyby nebyly ambice na postup, tak bych hrál asi ještě půl roku za Mohelku. Ale jsme první a vedení se chce o to pokusit, potřebují zkušenost, a když vidí, že hraji za Mohelnici trojku, proč bych nemohl hrát divizi, že. Potom to bylo jednoduché.

Profil Michala Kováře

Už v sedmnácti Michala Kováře trenér olomouckých fotbalistů Karel Brückner postavil jako nejmladší libero Evropy ve čtvrtfinále poháru UEFA proti Realu Madrid. Na evropském šampionátu do šestnácti let dokonce kapitánoval československému výběru, za spoluhráče měl například Patrika Bergera či Tomáše Řepku. Zlatou medaili ze šampionátu zastrčil doma do šuplíku. Působil v bundeslize. Další úspěchy? Třeba i to, že jeho kariéra – na rozdíl od Bergera s Řepkou – stále pokračuje. Ve 43 letech naháněl mladíky v Mohelnici ve třetí nejvyšší soutěži MSFL. Klub jej chtěl udržet, ale na jaře bude hrajícím koučem divizního Valašského Meziříčí, který trénoval už na podzim. V první lize nasbíral za Sigmu 299 startů. Sní, že sbírku ještě zaokrouhlí. Na Andrově stadionu. Kde jinde. „Byla by to krásná rozlučka.“

A já se už lekl, že končíte s hráčskou kariérou...
Ne, kopačky neodkládám! Aspoň ještě půlrok chci vydržet a pak se uvidí, jestli budu pokračovat dál.

Třeba zase ve třetí lize.
A tak už je pro mě i ta MSFL náročná – s dojížděním. Ve Valmezu se hrálo ráno, pak se hrálo v Mohelnici odpoledne. Měl jsem toho po zápase taky plné zuby. Ale uvidíme, co bude.

Ve Valašském Meziříčí jste na lavičce vystřídal vašeho dobrého kamaráda a někdejšího spoluhráče ze Sigmy Martina Kotůlka. Doporučil vás za sebe?
Určitě v tom sehrál roli. Měl jsem tam jít vlastně už před rokem, Koťas mě oslovil, abych mu dělal hrajícího asistenta, ale já dostal nabídku z Mohelnice a domluvil jsem se tam, protože hrála vyšší soutěž. Teď jsme se k tomu vrátili, Kotůlek mě doporučil.

Ve Valašském Meziříčí mají pro sigmáky slabost?
Nevím, jestli je to náhoda. Ale je pravda, že tam chodí kluci, kteří se v Olomouci neprosadili. Spolupráce už tam je nějakou dobu. Teď mám čtyři kluky z Olomouce, my zase máme v Sigmě mladého gólmana. Spolupráce je dobrá.

Jak vás práce hlavního trenéra se zodpovědností za výsledky naplňuje?
Baví mě. Zkusil jsem si to v Mohelnici, kde jsem vedl béčko. Tohle byla pro mě výzva. Hraní už asi není na dlouho, tak jsem do toho skočil po hlavě. Je to dobrá práce, na druhou stranu náročná. Je se pořád co učit, je to hlavně o zkušenostech.

V divizi vedete amatéry, hráči chodí do práce. Musíte řešit i docházku?
Naštěstí 99 procent kluků na tréninky chodí. Málokdy se mi stane, že by dva tři chyběli. Musím říct, že tomu dávají maximum. I když chodí do práce, napíší, že nemohou nebo že mají pět minut zpoždění. Jsou v pohodě, je to mnohem jednodušší.

Takže pokuty nerozdáváte?
Byla jedna za zbytečnou červenou kartu. Ale jinak není důvod někoho pokutovat nebo dávat sankce.

Stíháte ještě chodit trénovat do Sigmy mladé obránce?
Chodím k šestnáctce, sedmnáctce, devatenáctce dopoledne, když je potřeba.

Trenéři, které ještě jako hráče vedl legendární Karel Brückner, říkají, jak moc je ovlivnil. Jste stejný případ?
Samozřejmě čerpám i z Brücknera. Tréninky, které jsme pod ním měli, jsou furt aktuální. I když už dlouho netrénuje, pořád se dá z něho čerpat. Jsou noví trenéři, mladí, snažím se vzít si od každého něco. Nemám jednu linii, spíš se v tom hledám. Zkouším tréninky různých trenérů, dávám si to do kupy. Zkusím si to, jestli je to dobré, nebo není. Trénink je plný všeho. Teď jsem se vrátil z týdenní trenérské stáže v Kuvajtu. Obohatilo mě to.

U koho jste stáž absolvoval?
U klubu Al Arabi. Viděl jsem, jak trénují, včetně mládeže a zápasů. U jednoho klubu trénuje v akademii Roman Hanus, takže jsem byl také u něj. Je to jiný svět, hráči jsou jiní.

Fotbal se učí od Evropy, ne?
Ano, spíš se učí od nás. Měli hodně kuvajtské trenéry, teď už tam jsou evropští – Srbi, Chorvati. Hráči jsou šikovní, mají dynamiku, ale nemají zkušenost, herní vyzrálost.

Jaká je vaše herní filozofie?
Chtěl bych hrát 4-3-3, ale na to potřebujete hráče. My hrajeme 4-4-1-1 s podhroťákem, to nám sedí. Když na to mám hráče, tak hrajeme 4-4-2, protože radši mám dva hroťáky než jednoho podskočeného. Doplňují nám to kraje, lítají nahoru dolů.

Takže aktivní fotbal i bez míče?
Pochopitelně chceme napadat, v zápasech to někdy je, ale není to úplně tak, že bychom valili ostrý atak od první minuty. Koťas zavedl, že se tam hraje fotbal – bezhlavě se neodkopává, snažíme se rozehrávat od gólmana přes stopery, i když jsou pod tlakem. Zatím se nám to daří, i když některé zápasy nevyšly, jak bychom si přáli, kdy nás valili jednoduchostí, souboji.

Máte v týmu nějakou osobnost, nebo talentovaného hráče, který by to mohl dotáhnout výš?
Máme Svitáka, který hrával ligu. A ještě Aleše Michálka, který nehrál ligu, hrál nižší soutěže, ale mohl by hrát teďka třetí ligu úplně v klidu. Máme dva zkušené stopery, na kterých to máme postavené, dávají tomu řád a myšlenku. Funguje to, jsem rád. Z mladých? Sedmnáctiletý Šimon Vrána, který začal hrávat za Koťase, teď nám odehrál téměř všechny zápasy v základu. Je talent valmezké kopané. Mají o něj zájem ligové týmy, chtěly by ho zkusit.

Upozornil jste na něj Sigmu?
Já jsem na něj neupozornil, ligové týmy se samy ozvaly, že by ho chtěly vidět.

Říkáte, že máte dva zkušené stopery, takže vám musí udělat místo někdo uprostřed zálohy?
Těžko říct, jestli stoper, nebo záložník. Kde bude třeba, tam bych hrál. Když nebude třeba vůbec, tak hrát nebudu. Ale jsou zranění, karty, sestavu jsme látali všelijak. Teď se nám jeden stoper zranil, druhý byl vyloučený a už jsme neměli koho. Mohl jsem tam zaskočit. Musel hrát Koťas, který hrává středního záložníka a stopera hrál někdy v přípravě před deseti roky. Zvládl to, ale je to na úkor kvality dopředu.

Na mysli máte Kotůlka mladšího.
Mladšího, přetáhl jsem si ho z Mohelnice, koupili jsme ho. Jsem s ním spokojený.

Máte ambice trénovat v lize?
Jasně že mám ambice, ty musí mít každý trenér...

... jsou i tací, které nejvyšší soutěž neláká. Například Romana Sedláčka z Mohelnice nebo Augustina Chromého ze Sigmy B.
Tak Gusta i Sedloš trénují už dlouho – víc jak deset let.

Ale ani si to až na jeden záskok nezkusili.
Nezkusili, to je pravda. Já ambice rozhodně mám.

Když to měl na podzim nahnuté trenér Sigmy Václav Jílek, kandidátem na jeho místo byl Jiří Balcárek, s nímž jste spolupracoval v Zábřehu. Bylo ve hře, že byste s ním šel do Olomouce, kdyby na změnu kouče nakonec došlo?
Víte, jak to je – každý něco řekne. Já jsem to neřešil, měl jsem své práce dost ve Valmezu, takže jsem se tím ani nezabýval. Kdyby to přišlo, tak bychom to nějak řešili. Ale prostě je to tak, jak to je – Sigma je první, zaslouženě. To je jenom dobře.

Pořád máte jako hráčská legenda k Sigmě blízko?
Jo, fandím jí, to je jasné. Start jim nevyšel, pak to zlomili a jednoznačně ukázali, že když chtějí, tak zkrátka umí. Do ligy rozhodně patří. Když to tak nastartovali, tak nevím, co by se muselo stát, aby nepostoupili. Je dobře, že si kluci začali věřit, že mohou porazit kohokoli. Tak by to mělo být. Já jsem je tedy naživo moc neviděl, takže nemůžu úplně soudit, ale výsledky mluví za vše.

Jak snášíte, že Sigma je teď jojo mezi první a druhou ligou, že klesla na úroveň Českých Budějovic nebo Hradce Králové?
Není to tady zvykem. Nikdo nečekal, že by se spadlo, postoupilo a hned spadlo. Bohužel se to stalo. Když se spadlo poprvé, říkalo se, že se z toho poučili. Tak doufám, že když se spadlo podruhé, že se doopravdy poučí a nebude se to opakovat potřetí. Do Olomouce prostě patří první liga.

Sigma řeší také svou finanční situaci, hledá nového mecenáše. Je to jediná možnost, jak klub zase restartovat?
Hledají někoho, kdy by do toho dal větší obnos. Hlavně aby se to povedlo, přivedli silného partnera, dobře doplnili kádr a byli schopni hrát první ligu. A nebylo to tak, že by se zase třepali o záchranu.

A vy byste si ještě mohl kopnout třístý start v první lize, což si přejete.
Na pár minut, dokud ještě chodím.

Autor:






Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze