Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hodně štěstí Michale, ale až v Kazachstánu. Kadlec jde proti kamarádům

Michal Kadlec | foto:  Michal Šula, MAFRA

10 2014
Istanbul (Od našeho zpravodaje) - Když ve čtvrtek se spoluhráči z národního mužstva dorazil na stadion Fenerbahce k předzápasovému tréninku, vřele ho zdravili známí v recepci, trávníkář i muži z ochranky. "Jsme tam jako jedna rodina," říká fotbalista Michal Kadlec, který ve slavném istanbulském klubu působí.

Je doma, ale v pátek při kvalifikačním utkání mezi Tureckem a Českem nebude v krásné Sükrü Saracoglu aréně, loni zrekonstruované, vítaný. „Zvláštní. Nedokážu popsat, jaký to pro mě bude. Budu hrát na svém stadionu, ale jako host,“ říká devětadvacetiletý stoper.

S čím vás z klubu vyprovázeli?
Že se brzy uvidíme. Byla dobrá nálada, v lize jsme porazili Konyaspor. Před reprezentační přestávkou je vždycky důležité vyhrát. Ale nevím, co bude, až vyběhnu proti nim.

Hrozil vám někdo ze spoluhráčů: Počkej, já ti ukážu?
To ne, naopak. S Gökhanem hraju v obraně, rozumím si i se záložníkem Topalem. Škoda, že se zranil Emre, to je náš super kapitán. Nebo brankář Demirel, spolu máme výborný vztah. Celý rok jsme parťáci, táhneme za jeden provaz, hecujeme se v zápasech a teď jeden den budu stát proti. A ještě na našem stadionu. Aspoň se podívám do hostující kabiny. Je přes chodbu, ale ještě jsem v ní nebyl.

Kadlec o své pozici ve Fenerbahce Istanbul

„Měl jsem dlouhý rozhovor s trenérem. Říkal, že na tréninku pracuju dobře, že jsem si v posledním zápase zasloužil hrát. Porazili jsme Konyaspor, i když jsme dlouho byli v deseti. Můj výkon, ať hodnotí jiní.

V příštím kole po reprezentační přestávce hrajeme na Galatasaray, tak si říkám, že bych mohl hrát zase. Pro mě to bude další specifický zápas. Jeho útočníky nejdřív budu bránit za Česko a pak za Fenerbahce. A derby na Galatasaray, to je taky velký zážitek.“

Co vám říkali?
Že potřebují vyhrát a popřáli hodně štěstí. Ale ne do našeho zápasu, ale až v Kazachstánu. Že nám vítězství nad Holandskem stačilo.

To Turci v září prohráli na Islandu. Jak se to odrazilo na náladě v klubu?
Byla smutná, trenér gratuloval jen mně. Říkal, že jediný já můžu být vysmátý. Prohráli Turci, s námi zase prohrál Holanďan Kuijt. Pro všechny byly oba výsledky překvapením.

A vy jste si to užíval, ne?
Nejsem škodolibý, byl jsem rád, že jsme vyhráli, ale zůstal jsem v klidu. Hlavní je, abychom výhru nad Holandskem potvrdili v dalších zápasech.

Turci jsou konkurentem v boji o postup. Co spoluhráčům z reprezentace radíte, na co se mají připravit?
Že mají očekávat neočekávatelné. Bude vyprodáno, skvělá atmosféra, na dva metry se neuslyšíme. V hledišti budou hořet ohně, možná něco přiletí na hřiště. Připravujete se, ale stejně se stane něco, co jste nikdy nezažili. Ale strašně se těším.

Co neočekávaného jste v Turecku zažil?
Když jsem hrál v Německu za Leverkusen, tak se mi nestalo, že bychom ze zápasu odjížděli obrněným autobusem, že by v poločase zápas ukončili, že by fanoušci házeli kameny. Někdy je to hrůza. Ale na Fenerbahce je stadion bezpečný, tam problém nebude.

Když tam loni v březnu hrála Plzeň Evropskou ligu, bylo hlediště kvůli předchozím výtržnostem prázdné...
A kluci mi pak na reprezentaci říkali, jak z toho byli smutní, protože chtěli zažít tu pravou tureckou atmosféru. Když nejsou lidi, je to jako když hrajete na louce za barákem. Fanoušci dělají fotbal jedinečným. My si budeme pamatovat nejen zápas, ale hlavně tu atmosféru. Věřte, bude fantastická.

Zapomenou diváci při kvalifikaci na rivalitu mezi istanbulskými kluby?
Turci jsou hrdý národ, který drží při sobě. Když je svátek, všude visí vlajky. Před ligovými zápasy zpívají domácí i hostující fanoušci společně hymnu.

Když se Turkům nebude dařit, může se publikum obrátit proti nim?
To se může stát. Pro nás je nejdůležitější zvládnout začátek, nic jim nedovolit. Pak opadne euforie a naše šance na dobrý výsledek vzrostou. Oni musí útočit, což nám může sedět.

Turci naposled postoupili na Euro 2008, od té doby na vrcholném turnaji nebyli. Je v zemi tlak, aby už konečně uspěli?
Dělají pro to hodně. V lize může být na hřišti jen pět hráčů, to omezení zavedli kvůli tomu, aby hráli místní a pomohlo to národnímu mužstvu.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze