„Lidi si možná myslí, že Orenburg není až tak velký klub, ale já jsem rád, že si můžu vyzkoušet ruskou ligu. Uvidíme, jak se prosadím. Třeba mi vyjde následující půlrok a od léta budu zase někde jinde,“ uvedl Ďuriš před odletem v rozhovoru pro slovenský Šport. Už v úterý by mohl nastoupit v přípravném zápase proti bulharskému Dunav Ruse.
Zvykat si bude nejen na nové spoluhráče, ale i jazyk. V Plzni si hravě vystačil se slovenštinou. „Musím se co nejrychleji naučit rusky. Azbuka je ale pro mě zatím úplná neznámá.“ Ani po sportovní stránce ho nečeká snadný úkol. „Uvědomuju si, že tlak bude velký. Ale věřím, že se nám podaří zachránit ligu,“ doufá Ďuriš. Nejvyšší soutěž hraje Orenburg poprvé v historii klubu.
Informace získával hlavně od Pavla Mareše, který hrál v Zenitu Petrohrad. „A Rusko mi doporučil,“ hlásil Ďuriš, i když to dlouho vypadalo spíš na přestup do Turecka. „Na zástupcích Orenburgu bylo patrné, jak moc o mě stojí. Když jsme zájem opětovali, hned druhý den přijeli do Prahy,“ vysvětloval slovenský reprezentant svoji volbu.
Velkou roli mohly hrát i finance, klub má silného sponzora Gazprom a Ďuriš si má údajně s měsíčním platem přijít až na jeden a půl milionu korun. „V porovnání s Plzní jsem si polepšil, to ano,“ konstatoval účastník loňského Eura.
Ač přestoupil do poměrně neznámého klubu, není zdaleka jediným reprezentantem své země v kádru. Třeba Bulhar Georgiev má na kontě 50 startů za národní tým, i když ten poslední je z roku 2011. V Orenburgu působí i reprezentanti Ruska (Vorobjov, Jefremov), Běloruska (Nechajčik, Sivakov, Hutar), Tádžikistánu (Vosijev) a Uzbekistánu (Afonin).
A jak bude Ďuriš vzpomínat na Plzeň? „Bude mi chybět město i perfektní parta v kabině. Fotbalový život je ale krátký, nastal čas udělat další krok,“ uvedl s tím, že s viktoriány ještě přichystá rozlučku. „V Plzni jsem byl šest let a byl jsem spokojený. Celý život budu vzpomínat na to, co jsme dokázali. Byl to malý zázrak a jsem rád, že jsem mohl být při tom.“
