Bacha na něj, klame tělem. Na první dojem tichošlápek, ve skutečnosti má pevný názor. Pro českou ligu byl dlouho zbrklým záložníkem. I trenérský fachman Pavel Vrba ho většinu času honil po stranách. Přitom Michal Ďuriš všude tvrdil, že je odmalička hrotový útočník. Neposlouchali ho.
I když je to Slovák jako poleno, narodil se v Uherském Hradišti. Ani jeho tělo není obyčejné. Je pokreslené symboly. „První tetování jsem přinesl domů v osmnácti. Do Vánoc zbýval jediný den a moc dobře si vzpomínám, že jsme na Štědrý den měli hodně tichou domácnost. Rodičům se tetování nelíbilo,“ vypráví.
Kromě hvězdy, kterou si nechal nakreslit z rozmaru, mají všechny vytetované symboly svůj důvod. Na předloktí jsou švabachem napsaná tři jména: Lucia, Tibor a Martin. Neboli táta, máma a starší brácha. Na zápěstí najdete čtyřlístek s jeho datem narození, na předloktí jsou šípy v srdci, což je zamilovaný vzkaz pro jeho Romanky, manželku a dcerku.
Na zádech má rozmáchlá andělská křídla, iniciály M. Ď. a pod nimi Buddhu, který má Ďuriše chránit před zraněními a nemocemi. „Jaké tetování plánuju teď? Zatím žádné. Musím zvolnit, život máme dlouhý,“ říká nejlepší střelec ligy. Na podzim dal 11 gólů, stejně jako sparťan Lafata.
Plzeň si ho cení na 70 milionů korun a v zimě ho prodat nechce. Bude se čekat na letní Euro.
Koho jste obdivoval jako kluk?
Henryho z Arsenalu. To byl můj idol, na kterého jsem si hrál. Doma jsme měli kabelovou televizi a tam běžely tři zápasy anglické ligy denně. Hltal jsem všechno a Arsenal nejvíc.
Povídejte.
Ljungberg, Vieira, Pires, Bergkamp a samozřejmě Thierry Henry. Neporazitelní. Chodil jsem na hřiště s tím, že chci střílet jako Henry. Neřešit gólové situace hrubou silou, ale rozumem. Vždyť já dodnes neumím pořádně vystřelit nártem.
To jste zjistil kdy?
V dorostu, kdy kolem mě byli siláci a já jim musel konkurovat jinak. Tehdy jsem pochopil, že fotbal je můj život.
Dřív ne?
Přiznávám, že zhruba od třinácti jsem měl fotbal na poslední koleji. Znáte to, partička u nás na vesnici Ráztoka... Dělali jsme blbosti. Naštěstí mě rodiče podrželi a pomohli mi překonat telecí roky.
A odchod na internát v Banské Bystrici byl zlom?
Největší. Nebýt toho, asi bych se dnes živil jinak. Doma jsem měl všechno pod nosem, mamina se starala, zato na intru jsem rychle dospěl. Jsem vděčný za tu šanci.
Tu další vám dal trenér Vrba, který vás z Banské Bystrice přetáhl do Plzně. Vzpomínáte?
Nejde zapomenout, protože jsem pana Vrbu odstřelil ze Žiliny. Srpen 2008, vyhráli jsme 1:0, já dal jediný gól a Vrba byl odvolán. Když jsme se o tři roky později potkali v Plzni, z legrace jsem mu říkal: Trenére, vždyť já vám zařídil lepší angažmá.
Ale stejně jste ho nepřesvědčil, že jste hrotový útočník. Proč?
Nevím, možná toho teď lituje. Já byl trochu jako záplata. Jednou zprava zálohy, podruhé zleva. Necítil jsem se tam dobře. V létě 2012, když měl Marek Bakoš trest za vyloučení, jsem hroťáka hrál a nastřílel v předkolech pět gólů. Jenže Baky se vrátil a já zase kmital po lajně.
Proč vám to tak vadilo?
Neuměl jsem si najít správné místo, neměl jsem pohyb, který jsem potřeboval. Celý život jsem vstřebával trochu jiné návyky.
Proto jste tolik šancí zazdil?
Já tvrdím, že nejtěžší góly jsou do prázdné branky. Když takovou střelu zpackáte, jste za pitomce. Ale možná jsem byl jen příliš zbrklý, asi jsem moc přemýšlel. Odmalička jsem velké šance nedával. Čím víc času, tím pro mě bylo složitější dát gól. Jakmile jsem v presu, jde to líp.
Proč jste si nedupnul dřív, že chcete být na hrotu?
Dupnul bych si, ale bylo pro mě příjemnější mít jisté místo v záloze než dělat dusno a nehrát třeba vůbec.
Nakonec ani hostování v Mladé Boleslavi vám nevyšlo úplně.
Protože mě trenér Jarolím postupem času zase šoupnul do zálohy. Byl jsem z toho nešťastný. Teprve letos v létě za mnou přijel plzeňský manažer Šádek a řekl: Chceme tě zpátky, chceme tě na hrot. Možná sami nevěřili, že to vyjde, já ano.
Věříte si hodně?
Určitě bych v létě neřekl, že s Lafatou povedu tabulku střelců.
Sledujete, jací střelci se točí kolem vás?
Statistiky si pročtu, ale fotbal sleduju málo. Ligu mistrů možná, českou ligu skoro vůbec. Při taktických poradách máme tolik nastříhaného videa, že toho o soupeřích víme dost. Spíš se snažím věnovat rodině.
Usadili jste se v Plzni?
Prozatím. Určitě máme v plánu, že se jednou vrátíme domů, do Banské Bystrice.
A mezitím?
Pár nabídek na přestup už jsem dostal a přemýšlím, že bych to zkusil. V sedmadvaceti mám nejvyšší čas.
Co zájem Rapidu Vídeň?
Bylo to jen oťukávání, nic konkrétního. Počkám do léta. Moc rád bych s Plzní získal svůj třetí titul a pak snad bude Euro.
Proč snad?
Pořád musím dokazovat, že si dres Slovenska zasloužím. Nebýt toho, že jsem v Plzni začal hrát na hrotu, asi bych na podzim tři góly v reprezentaci nedal. Trenér Kozák mě taky vyzkoušel na hrotu a šlo to.
Jak silní budou Slováci na Euru?
Snad bychom mohli udělat díru do světa.
