„V určité chvíli jsem se musel rozhodnout mezi fotbalem a školou, oboje zvládat nešlo. Děkuji Bohu, že jsem se rozhodl správně,“ vzkázal Ngadeu v krátkém rozhovoru pro iDNES.cz přímo z afrického šampionátu v Gabonu.
Tam v těchto dnech úspěšně pokračuje jeho zatím výborně rozjetá sezona. Až v neděli bude hrát Kamerun s domácím Gabonem o postup do čtvrtfinále, bude jistě u toho v základní sestavě jednoho z favoritů turnaje.
Nebýt jeho, mohl být Kamerun v mnohem horší pozici. Až Ngadeuova tvrdá rána k bližší tyči rozhodla v minulém utkání o vítězství 2:1 nad podceňovanou Guineou Bissau, díky kterému je jeho země v čele skupiny a k postupu jí stačí remíza.
Na hřišti mívá defenzivní úkoly, ale ve Slavii se ze stoperské pozice vysunul do zálohy a naučil se, jak zaútočit. V závěru podzimu dal gól Mladé Boleslavi a na šampionátu už několikrát ukázal, že má solidní střelu. Že by ji odkoukal od klubového spoluhráče Josefa Hušbauera?
„Že by mě nějak inspiroval, to bych neřekl,“ usmívá se Ngadeu, kterému v kabině pražského klubu nikdo neřekne jinak než Míša. „Ale snažím se na střelbě pracovat při trénincích a v zápasech už pak jen prodávám to, co zkouším každý den.“
Na poctivce, který na hřišti nevypustí jediný souboj, se už na podzim vyptávali zájemci ze zahraničí, teď může zájem posílit. Jeho cena by zcela jistě nešla pod 40 milionů korun, ale Slavia se netají tím, že chce útočit na titul, takže je nepravděpodobné, že by chtěla přijít o spolehlivý defenzivní štít.
Ten v reprezentaci debutoval teprve v září, ale rychle se stal důležitou součástí týmu. Díky tomu si splnil sen - a vítězným gólem ho ještě překonal.
„Jako malý jsem opravdu snil o tom, že jednou budu hrát za reprezentaci. Ale že se trefím v takovém zápase, na takovém turnaji, to by mě nikdy nenapadlo,“ tvrdí. „Jsem šťastný. Ale jestli je to největší úspěch kariéry? Není. Spíš jeden z několika.“
Kdyby s Kamerunem vybojoval medaili, to už by bylo něco jiného. A Ngadeu věří, že jeho země opravdu může dojít daleko: „Jasně, že myslím na zlato. Jak bych na to mohl nemyslet? V hlavě to mám a věřím, že to dokážeme.“
Vytáhlému chlapíkovi s bradkou doma v Kamerunu drží palce rozvětvená rodina s mnoha sourozenci, s jedním se může dokonce potkat přímo na turnaji. Aspoň podle svých slov. „Simona Deliho beru jako bráchu,“ říká, když mluví o slávistickém spoluhráči, který je v kádru Pobřeží slonoviny. „I tady si píšeme, jsme v kontaktu.“
Ale co když půjdou na hřišti proti sobě? To by Ngadeu neznal bratra. „Mezi našimi zeměmi je velká rivalita, takže i na trávníku z nás budou soupeři,“ uvědomuje si. „I proto bych ho nejradši potkal až ve finále.“
