Češi porazili Nory 2:1, Krmenčík dal první gól a zápas mu sedl. Neúnavně napadal, chodil do jednoho souboje za druhým a nechal na hřišti všechno. Když v závěru střídal, celý Eden mu tleskal.
„O tom zápase se hodně psalo, kdo má hrát, kdo ne... Já jsem prostě přišel, viděl, dal gól a vyhráli jsme. Jsem z toho dojatý,“ usmíval se po utkání. „Až kluci přijdou a budou chtít něco do kasy, zaplatím to s radostí.“
Čeští fotbalisté slaví gól, který vstřelil Michael Krmenčík (čelem).
Trenér Jarolím říkal, že prvnímu střelci v kvalifikaci dá odměnu: občerstvení ve fastfoodu. Těšíte se?
Já moc mekáče jíst nemůžu. Pan Bečka, náš kondiční trenér v Plzni, na mě nadává, že mám ještě jedno kilo navíc. Takže já si to nechám zaplatit, ale rozdělím se s klukama.
První trefa v reprezentaci moc složitá nebyla, že?
No, já říkám, že jsem takový typ hráče, který i tohle dokáže spálit... Ale zaplať pánbůh, že to tam padlo. Jsem moc rád. Někdo mi říkal, že jsem měl ještě předtím jednu šanci, ale já si jí nějak nepamatuju, přišlo mi, že to byl vlastně skoro první dotek s balonem. A naštěstí gól.
Těch jste nakonec mohl dát i víc, hlavně šance po další přihrávce Ladislava Krejčího vypadala nadějně.
Krejda mi to dal trochu na stojnou nohu, já do toho jen tak plácnul levačkou a letělo to na rohový praporek. Šance dobrá, ale naivně jsem to zahodil. Pak jsem tam měl ještě hlavičku, to se dalo uklízet líp, ale do poslední chvíle jsem si říkal, že to hráč přede mnou bude mít. Proto jsem to jen lízl a šlo to vedle.
Když vám trenér řekl, že nastoupíte od začátku, co to s vámi udělalo?
Nejsem ten typ, že bych byl nějak moc nervózní. Myslím, že každý fotbalista, který umí s nervozitou pracovat, si to dokáže srovnat v hlavě, řekne si, co od zápasu chce. Já jsem chtěl gól a vyhrát, to se naštěstí povedlo. Jsem neskutečně dojatý.
Kdy jste zjistil, že začnete v základní sestavě?
Pan Jarolím si nás s Jardou Zmrhalem pozval dva dny před zápasem a řekl nám, co po nás chce. Když jsem dal gól já a pak i Zmrhič, jen jsme se na sebe nevěřícně podívali a nemohli jsme uvěřit vlastním očím, uším, ničemu... Oba si asi dneska dáme zasloužené pivo a pak půjdeme spát.
Bylo těžké do reprezentace zapadnout?
Jsem tu čtyři pět dní, dvakrát jsme spolu trénovali, nevěděl jsem, co od toho mám čekat. Koukal jsem ale na nějaké sestřihy kluků, třeba Tomáše Sivoka, abych trochu věděl, jak hrají. Pan Jarolím mi taky říkal, kde se mám pohybovat, tušil jsem, kam nabíhat.
Fotogalerie |
Pomohl jste oživit naděje na mistrovství světa. Sníte teď o tom, že si tam zahrajete?
Proto tu jsme. Nejlepší fotbalisté z Česka by měli podávat dobré výkony a když budeme vyhrávat, jedině dobře. Já osobně se chci na mistrovství světa podívat.
Letošní podzim je pro vás zatím jako pohádka, ne?
Moc si to neuvědomuju, ale moje rodina ano. Třeba brácha mi říkal: Ty vole, víš co jsi dokázal? Tohle není normální, že ty najednou dáváš tak důležité góly a jsi v reprezentaci... Psal mi takovou dojemnou zprávu, když jsem se dostal do nominace. To mi přeběhl mráz po zádech. Ale jinak... Ne že bych to házel za hlavu, ale prostě jsem šel bojovat za naši zem, za moji rodinu, a nakonec jsme vyhráli.
Po zápase asi bude esemesek ještě víc...
Ještě jsem se na mobil nekoukal, ale asi mi zase zkolabuje. Budu si muset koupit nový.
Za poslední měsíce jste udělal velký skok. Čím to je, že vaše kariéra tak rychle stoupá?
Srovnal jsem si priority a fotbalu dávám všechno.
Kam se ještě tohle zlepšování dá posouvat?
Posouvat už asi ne, spíš zdokonalovat. Uvidíme, co přijde v zimě, v létě, nevím.
Co uslyšíte po návratu v plzeňské kabině?
Kluci říkali, že když jsem v reprezentaci já, tak oni můžou skončit s fotbalem. Teď jsem dal i gól, tak asi opravdu skončí (smích).
