Německé město Chemnitz se připravovalo na finále Eura. K výhře nad Španěly měl Němce dotáhnout jeho bývalý obyvatel: Michael Ballack, kapitán a hlavní hvězda týmu, který právě v Chemnitzu, tehdy ještě Karl-Marx-Stadtu, s fotbalem začínal.
Jestli hodiny na starobylé radnici bijí, nebyly včera večer slyšet. Náměstí pod nimi se zcela zaplnilo množstvím optimisticky hlučících fanoušků.
Tady třináctka nešťastná není
Třináctka je asi nešťastným číslem, ale ne v Chemnitzu. Na jeho náměstí je číslem nejoblíbenějším. Právě třináctku nosí věrně na zádech muž, který jako chlapec kráčel po ulicích saského města, nebo se tramvají nechal vyvést na kopec ke stadionu, na němž hrával od sedmi do jedenadvaceti.
Nikde jinde neprožil Ballack tak dlouhou dobu. "Chemnitz je můj domov,“ netají. "Bohužel se tam nedostanu často, ale snažím se, aby mi to vyšlo aspoň dvakrát do roka.“ Od rána je Ballack nejskloňovanějším jménem v ulicích.
"O ničem jiném se tady nemluví: Ballack, Ballack, Ballack... už mě z něj bolí hlava,“ usmívala se mladá Inge obsluhující v McDonald’s v centru města. "Ale až tady dnes skončím, obléknu se do Michaelova dresu a půjdu na náměstí fandit.“
O záložníkovi se hovoří nejprve s obavou: Umožní mu zraněné lýtko večer hrát? O to větší je jásot, když je oznámena sestava pro finále. "Michael hraje! Nic zlého se nemůže stát!“
Jenže ouha, kapitán týmu trofej pro mistra Evropy do Chemnitzu nepřijede ukázat. Ani on nezabránil porážce 0:1. Přesto bude vřele očekáván. A také vřele přijat. Bude-li chtít propadnout nostalgii, stačí mu opět vyjet na kopec. Stadion, kde hrál první velké zápasy, se od těch dob příliš nezměnil.
Včera na něm probíhaly regionální atletické závody mládeže: hlavní tribuna byla zaplněná příbuznými atletů, zbytek ochozů zarůstal pýrem. A když ze stařičkých reproduktorů zaskřípala při dekorování vítězů píseň "We are the Champions“, diváci se neubránili smíchu. "Počkejte si na noc, uslyšíte ji pořádně!“ odrážel posměch pořadatel.
Pletl se, v tu chvíli však ještě každý věřil v triumf. V triumf díky Ballackovi. Na sportovním gymnáziu v Chemnitzu, jehož budova přes současnou modernizaci nezapře prvky reálného socialismu, vyrůstala i slavná krasobruslařka KatarinaWittová nebo olympijský vítěz v hodu diskem Lars Riedel. Ale hitem dneška je fotbalová supestar.
Na pivo ke Švejkovi
I když nebýt toho, že tu o Ballackovi téměř všichni hovoří, ani byste nepoznali, že právě tady vyrůstal. Spíš než na stopy po něm narazíte na obří reliéf z dob východoněmecké republiky, hlásající v nejrozšířenějších světových jazycích dobře známé: "Proletáři všech zemí, spojte se!“
Spíš narazíte také na dobrého vojáka Švejka – pod jeho jménem funguje v Chemnitz hospoda vyzdobená Ladovými obrázky, kde vám natočí plzeň, která však nechutná jako plzeň.
Žádné stopy po Ballackovi? Brzy se to možná změní. Sdružení mladých liberálů navrhuje, aby se sportovní gymnázium, v jehož lavicích fotbalista seděl, přejmenovalo na Gymnázium Michaela Ballacka.
"Michael se stal už dávno vzorem pro všechny mladé hráče v celém Německu a svými výkony na Euru si pozici ještě upevnil,“ tvrdí šéf liberálů RonnyWinkler. "Chemnitz by mělo být hrdé na to, že zde Ballack vyrůstal, a je podle mě zbytečné s poctou čekat, až ukončí kariéru.“
Až ukončí kariéru, možná záložník s bolestí vzpomene na včerejší noc. Marxova busta v ní zůstala zasmušilá. A stejný výraz měli po finále i obyvatelé Michael-Ballack-Stadtu.
