"Co bylo na tomhle zápase nejkrásnější? Že jsme jim nasázeli osm gólů a jak mě pak fanoušci vytleskali, když jsem střídal. Atmosféra tu byla fantastická," říkal Koller po zápase.
| Česko - Andorra 8:1 |
Dva dlouháni si v soupeřově pokutovém území rozuměli, nepřekáželi si, snažili se hledat jeden druhého a připravovat střelecké pozice.
Možná, že právě proto, že v šestnáctce hostí byli proti zvyklostem hned dva vysocí hlavičkáři, spoluhráči z pole na ně většinou posílali vysoké centry. Pravda, míče zhusta končili na hlavách adresátů, ale v některých momentech by možná byla lepší rychlá přízemní kombinace.
| Utkání minutu po minutě |
Baroš si vybíral místa v křídelních prostorech, míče tam dostával, ale ne takové, na něž je zvyklý. Nebyly to dlouhé kolmé pasy dopředu, ale spíš standardní přihrávky. A s míčem u nohy byl Baroš poloviční, než když protivníka přesprintuje a akci buď zakončí, střelou, nebo zpětnou přihrávkou.
Takhle se liverpoolský útočník musel probíjet přes krajní obránce, přičemž se opět potvrdilo, že souboje jeden na jednoho nejsou Barošovou silnou stránkou.
"Měl jsem to dnes těžší než jindy, měl jsem chodit do prostorů, které odkrývali Koller s Lokvencem, nebo pendlovat ze strany na stranu," poznamenal Baroš. "Ale v každém případě bylo dobře, že jsme na ty tři útočníky hráli. Jenže jak říkám, pro mě to bylo atypické."
V prvním poločase kolegu z útočné formace rozhodně zastínili Koller s Lokvencem. Prosazovali se ve vzduchu a oba stačili předvést i několik povedených narážeček na spoluhráče nabíhající z druhé vlny.
"V naší spolupráci žádný problém nebyl. Měli jsme si hlavně dávat pozor, abychom do vzdušného souboje nechodili oba. A snažit se míče sklepávat buď jeden pro druhého, nebo na ostatní spoluhráče," přibližoval Lokvenc.
Jeden jako druhý se také blýskli gólovými hlavičkami. Lokvenc měl dost času přesně zamířit po Grygerově centru a přestože jeho střela hlavou nebyla z nejprudších, skončila v síti.
"Byl to povedený centr a já se stačil do míče nádherně položit," pochválil si Lokvenc.
Metrákový Koller zase názorně předvedl svou sílu ve vzduchu. Naskočil si na Ujfalušiho táhlý míč a i když brankář Koldo vystartoval do souboje, proti českému obrovi neuspěl.
"Vlastně jsem ho na sobě ani necítil, takže nejspíš tam přišel pozdě," komentoval Koller.
A přesná Kollerova hlavička znamenala, že se dostal do čela historické tabulky reprezentačních střelců. Pětatřicet zásahů znamenalo, že o jeden předčil legendárního předválečného útočníka Antonína Puče.
"Já to takhle neberu," reagoval Koller na poznámku, zda začal novou reprezentační éru. "Tři body jsou mnohem důležitější. A ty góly? Tohle už brzo bude na Barym," připomněl dvaatřicetiletý Koller třiadvacetiletého reprezentačního spoluhráče Baroše. Ten má na kontě už 24 branek v českém dresu.
I po přestávce se Koller ukazoval nejnebezpečnějším domácím útočníkem. Během čtvrthodiny se dostal několikrát do šance, ale radost mu pokaždé zkazil pozorný Koldo. A když Koller v 64. minutě střídal, ochozy vyprodaného libereckého stadionu se s ním loučily mohutnými ovacemi.
"Tohle bylo fakt až dojemné. Moc těm fanouškům děkuju," vzkázal Koller libereckému publiku.
Hra českého mužstva na tři útočníky pokračovala. Místo Kollera naskočil Jun a na místě vedle Lokvence se střídal s Barošem.
A byl to opět hrotový útočník Lokvenc, který oba kolegy z přední linie převyšoval. Baroš ve dvou šancích selhal, poprvé minul přesný centr Poborského, podruhé si míč zbytečně dlouho zpracovával. A když Lokvenc připravil ideální brankovou příležitost Junovi, tak ten minul...
Barošovi může být útěchou vstřelený gól. Ale byla to šance, o níž se říká, že taková nejde nedat. Míč naservírovaný Poborským dva metry před brankovou čáru v síti prostě skončit musel.
Až v samém závěru se potvrdilo, v čem je Barošova síla. Dostal od Rosického nádherný pas do běhu, předvedl svůj jedinečný trysk a Lima ho musel skosit za cenu pokutového kopu. Ten Rosický bezpečně proměnil.
"Ten pas od Rosy, to bylo přesně, co potřebuju," řekl Baroš. "Takže nakonec jsem spokojený, zasloužil jsem se o penaltu a nakonec jsem dal taky gól."
Znamenitý výkon pak svou druhou brankou potvrdil Lokvenc. Byl totiž přesně tam, kde v pravý okamžik být měl.
"Sám sebe přece chválit nebudu. Ale cítím, že formu mám. Teď jsem jen zvědavý, jak to trenér Brückner postaví ve středu proti Makedonii," naznačil Lokvenc, že výborné výkony jeho a Kollera přece jen trochu českému kouči zamotají hlavu.
Celkově lze říci, že v systému na tři útočníky vyšli ze zápasu mnohem líp dlouháni. Koller i Lokvenc byli v soupeřově šestnáctce platnější a nebezpečnější než jejich drobnější kolegové Baroš s Junem. Což ovšem neznamená, že by neodvedli všechno, co bylo v jejich silách.
