Hned v úvodním jarním duelu přispěl k výhře Havířova 1:0 nad Petrovicemi. "Výkon bych nehodnotil, nebylo to nic extra, ale máme tři body, a to těší," řekl třicetiletý Matušovič.
Havířovský trenér Bohuš Keler si Matušovičův příchod pochvaluje. "Stmeluje kolektiv, je to osobnost, kluci ho poslouchají na slovo a podstatné je, že dokáže za mužstvo bojovat," řekl Keller. "Jsem rád, že je tady. Je vzorem pro naše mladé kluky. Jeho chvíle určitě ještě přijdou."
Matušovič nastoupil do mistrovského utkání po dlouhých devíti měsících. Naposledy působil v kyperském Apollonu Limassol.
A kdy hrál naposledy za Havířov? "V roce 1996, než jsem přestoupil do Baníku," vzpomněl si.
Havířov bere jako přechodné angažmá. V létě by rád znovu zamířil do ciziny.
Nebude to pro vás v divizi promarněný půlrok?
Tak jsem se prostě rozhodl. S lepšími nabídkami jsem moc spokojený nebyl, musel bych zase vzít celou rodinu a jet na druhou stranu republiky. A stěhovat se kvůli nějakému chvilkovému angažmá, to by nebylo ono.
Mohl jste ale hrát první ligu v Ústí nad Labem, že?
To není jen Ústí, zájem měla i Karviná, něco bylo i zvenku. Nechci to ale rozpitvávat. Ti lidé, kteří mi angažmá nabízeli, vědí, o čem mluvím. Já chci mít z fotbalu dobrý pocit, těšit se na něj. Není to tak, že mi někdo zavolá a řekne: Pojď k nám – a já hned půjdu, ale pak budu nešťastný.
Radost havířovských fotbalistů. Uprostřed je s číslem 7 bývalý hráč Ostravy a Sparty Miroslav Matušovič.
OBJETÍ. Miroslav Matušovič po vítězství v úvodním utkání jarní části divize E objímá trenéra Bohuše Kelera.
Ale třeba druholigová Karviná je od Havířova kousek.
Karviná mi v první fázi nabízela smlouvu na rok a půl, ale rád bych ještě zkusil hrát venku. Za rok a půl mi bude dvaatřicet, a to by šance jít do zahraničí byla menší. Nabídky, kterou jsem dostal z Karviné, si cením, dosud jsem v kontaktu s některými lidmi z klubu, ale na jejich smlouvu jsem nemohl přistoupit. Zkusím si najít něco v létě, a když to nedopadne, tak budu řešit, co dál.
Nemáte obavy, že se v divizi ztratíte, že o vás najednou nikdo nebude vědět?
Stát se může cokoliv. To je risk. Tak to chodí. Ale Ríša Dostálek už také hrál divizi a je zpátky v lize, už zase dává prvoligové góly. Teď se budu snažit podávat maximální výkony v Havířově.
Takže na nějaký důchod nepomýšlíte?
To ještě ne. S vrcholovým fotbalem nekončím, i když jsem se rozhodl hrát tady. Není to tak, že bych přibral dvacet kilo a vykašlal se na fotbal.
Jak vám sedí vůdčí role v havířovském mužstvu?
Jsem tady třetí nejstarší, takže to vyplývá i z toho. Jsou tady mladí kluci, půl roku prohrávali, takže jsou trochu na dně. Někdy se bojí hrát, nechtějí balon. Snažím se je povzbuzovat, říkat jim, že pořád ještě mají všechno před sebou.
Lidé vás přijali dobře?
Měl jsem informaci, že se někteří fanoušci na mě chystali, ale už jsem na ledacos zvyklý. Fandům Havířova musím poděkovat, jak mě přijali.
Takže nějakých nadávek jste se nebál?
Zvládl jsem i to, když na mě řvalo sedmnáct tisíc lidí na Bazalech, když jsem se byl podívat na zápas Ostravy se Spartou. Takže sedm set lidí v Havířově bych snad taky přežil.
Proč jste vůbec odešel ze Sparty?
Byl jsem tam čtyři a půl roku, to moc lidí neví. Za Spartu jsem v lize odehrál víc zápasů než za Ostravu. Ale je to tam těžké. Každá remíza je ztráta, tlak je tam obrovský od tréninku až po zápas. Poslední půlrok to nebylo nejrůžovější. Přestože jsem tam měl ještě na rok smlouvu, nechtěl jsem tam zůstávat za každou cenu. Raději jsem odešel na Kypr.
Ale ani tam jste nezůstal.
Osm měsíců jsem se v Limassolu sžíval s tamním prostředím, poznával jsem novou mentalitu. Kvůli velkému vedru tam trénujete brzo ráno, nebo pozdě večer. Jsou tam ale kvalitní fotbalisté – Argentinci, Brazilci. Když už to šlo, tak v klubu vyhodili trenéra, který mě přivedl. Už to nebylo ono, takže jsem pak odjel domů.
Proč jste ale nikde nehrál na podzim?
Nemohl jsem, měl jsem ještě smlouvu s Apollonem. Na výpovědi jsem se s ním dohodl koncem srpna a tři měsíce jsem ještě řešil peníze, které mi dlužili. Šlo o dost velkou částku.
A teď jste v divizi...
Liga je liga, ale běhat dneska umí úplně každý a na hřišti si musíte pomoci – jak v lize, tak v divizi. Jeden hráč sám nic neudělá.
