„Páni, tak to je neuvěřitelné. Fakt si ten dres můžu nechat? A vy Le Tissiera znáte? Mluvil jste s ním?“ žasl Xavi a rozplýval se nad dárkem, který si doma vystavil na čestném místě.
Sám vyhrál ve fotbale vše, co se dalo, ale jeho idolem zůstal hráč, který celou kariéru bojoval se svým klubem o záchranu a jehož jméno mladším českým fanouškům možná nic neřekne.
Ale mělo by!
Matt Le Tissier, to byla v devadesátých letech na anglických trávnících velká hvězda. V Southamptonu, kde ve čtvrtek hrála Sparta, je pro fanoušky bez nadsázky bohem - však mu také říkali Le God.
Nezlobte se, zůstávám
V klubu z přístavního města strávil celý fotbalový život, nikdy neodešel. I když měl tolik možností: Chelsea, Arsenal, Tottenham, Liverpool... „Nezlobte se, zůstávám,“ slyšeli od něj všichni zájemci.
Možná už navždy bude platit, že Le Tissier je nejlepší anglický hráč, který nikdy nehrál za velký klub.
„Lidi se mě často ptají, jestli jsem zůstával proto, abych si užil pocit velké ryby v malém rybníčku. Budu upřímný - přesně tak to bylo,“ netají.
Vytáhlý chlapík se zplihlou ofinou, křivými zuby a placatým nosem dokázal na hřišti úžasné věci. Jen si pusťte na YouTube výběr jeho deseti nejlepších gólů: určitě budete marně přemítat, který je hezčí.
Deset nejkrásnějších gólů:
Třeba lob proti Manchesteru United, před kterým s úžasnou lehkostí prokličkoval mezi soupeři? Nebo senzační gól proti Newcastlu: míč dostal na paty, ale elegantně si ho hodil před sebe, ze vzduchu si ho píchl za obránce, dalšího přehodil obloučkem a pak po zemi trefil na zadní tyč.
Sám si nejvíc cení trefy proti Blackburnu, kdy z velké dálky nachytal kamaráda, brankáře Tima Flowerse. Ale možná nejslavnější je geniální rozehrávka přímého kopu proti Wimbledonu.
Spoluhráč mu míč přiťukl, on si ho prvním dotekem nadhodil a druhým poslal nechytatelně do horního růžku. Viděli jste někdy něco takového? Možná v plážovém fotbale, ale jistě ne v Premier League.
„Už jsem to pak nikdy nezopakoval. Nechtělo se mi. Co kdyby to třeba nevyšlo? Přišel bych o stoprocentní úspěšnost,“ smál se Le Tissier ve vzpomínkovém dokumentu televize Sky Sports.
Nezapomenutelný gól proti Wimbledonu:
Ten rozkrývá různé pikantnosti z jeho pozoruhodné kariéry. Přiznává třeba, že nejlépe se cítil pod trenérem Alanem Ballem. Proč? „Neměl rád dlouhé tréninky, stejně jako já. V půl jedné už jsem mohl být na golfu. Paráda!“
Bývalý parťák Flowers na něj zase práskl, že ve stravování nebyl zrovna vzorňák. „Jeho talíř? Dejte pryč všechen salát, jakoukoli zeleninu, cokoli zdravého. Naložil si spoustu hranolek s kečupem, majonézu a nechci ani vědět, kolik pint koly za den vypil.“
Reprezentace ho minula
Le Tissiera nic z toho nebrzdilo. Na hřišti byl králem, dělal si, co chtěl. 543 zápasů za Southampton a 212 gólů - to je jeho bilance. Přitom nebyl útočník, vždy hrál buď zkraje, nebo ze středu zálohy.
Vzácná je i jeho penaltová bilance - ze 48 pokutových kopů jen jeden jediný nedal! „To, že jsem mu chytil penaltu, byl největší moment mojí kariéry,“ tvrdí brankář Mark Crossley, který na něj jako jediný vyzrál.
Zvláštní je, že se Le Tissier nikdy pořádně neprosadil v reprezentaci. Nasbíral pouhých osm startů, jen dva v základní sestavě. Uteklo mu domácí Euro v roce 1996, a když ho trenér Hoddle, kterého přitom jako hráče obdivoval, nevzal na mistrovství světa do Francie o dva roky později, těžce to snášel.
Pak se jeho kariéra zlomila, postupně přestal dávat góly a vypadl ze sestavy. Ještě stačil dát poslední branku Southamptonu na starém stadionu The Dell, pak brzy skončil. Teď je agentem a televizním expertem.
Ale fanoušci Southamptonu na něj nikdy nezapomenou.
A on na ně.
„Jasně že jsem vždycky chtěl vyhrávat. Ale zároveň jsem potřeboval bavit lidi,“ říkal. „A napálit míč z pětadvaceti metrů do šibenice byl docela fajn způsob, jak to udělat.“
