Ještě dlouho po zápase fotbalisté Varnsdorfu polehávali na trávníku nebo seděli na střídačce se sklopenými hlavami a obličeje si schovávali do dlaní. Porážkou 2:4 v Mostě promarnili šanci přepsat dějiny skromného klubu. V posledním kole druhé ligy přišli o třetí místo i o teoretickou naději na postup.
"Ztratili jsme historické umístění, motivační prémii i šanci na postup. Takže triple zklamání. Největší v mém životě," soukal ze sebe varnsdorfský kapitán Matěj Kotiš.
Vážně jste věřili, že byste mohli v případě nepřijetí Znojma jít do první ligy?
Teď už ano. Den před zápasem v Mostě jsme měli posezení s hlavním generálním sponzorem. A ten řekl, že by to bylo možné...
O to víc to mrzí?
Je to obrovské zklamání. Díky našim posledním třem výhrám v řadě jsme měli obrovskou naději.
Nakonec jste pátí. I to je výborné umístění pro Varnsdorf.
I tak naše nejlepší v historii. Pořád stoupáme. Byli jsme dole, pak sedmí, teď pátí. Když to vezmu souhrnně, tak určitě nejlepší sezona Varnsdorfu. Za týden třeba budeme rádi. I když asi ne...
Prožíváte to o to víc, že jste v týmu jediný odchovanec?
Prožívám to nesmírně těžce. Chtěl jsem být u toho úspěchu jako kapitán a člověk, který ve Varnsdorfu žije. Lidi se mnou komunikují, když mě potkávají ve městě. Týden čtrnáct dnů to budu mít na talíři, ale s tím si poradím.
Zasnil jste se občas, jak by to vypadalo, kdyby do Varnsdorfu přijela Sparta či Slavia?
Ano, týden jsem tím žil, měl jsem různé sny. Třeba že v 90. minutě dávám gól z penalty. Prostě říkám, pro mě největší fotbalové zklamání. Celý Varnsdorf tím žil.
A osobně se vám docela dařilo.
Všechno je to dané tím, že jsem měl velkou důvěru od trenéra. Tu jsem zažil naposledy od pana Busty, což jsou skoro tři roky zpátky. Dva roky za pana Křečka jsem se protrápil. S trenérem Frťalou jsme si sedli na startu sezony, dal mi důvěru, tak jsem se snažil ji oplácet. Z té důvěry možná pramení ten můj úspěch.
Kouč Frťala vám prý dokonce rozmluvil konec kariéry. Proč jste měl takové myšlenky?
Za pana Křečka jsem rok a půl dělal osmnáctého hráče, jezdil jsem po našem mistráku hrát za rezervní Vilémov. Připadal jsem si navíc i na tréninku, vůbec se se mnou nebavil, nedával mi šance, nechtěl ani, abych hrál. Opravdu jsem se trápil, a to mě prostě nebavilo. Pak se mi naskytla možnost nějaké práce, ale trenér Frťala mi to vymluvil. Jelikož je fotbal moje jediná velká láska, tak jsem to riskl a jedu dál.
Varnsdorf sice nepůjde do ligy, ale co vy? Nelákala by vás jinde?
Je mi 28 let a někteří trenéři už mě berou jako starého hráče. Zatím jsem žádnou nabídku nedostal, ani bych ji stejně neřešil. Byl jsem naprosto zaměřený na svůj mateřský klub, s ním jsem chtěl dosáhnout obrovské mety. A co bude dál, to zatím nevím.
Troufl byste si na první ligu?
Asi bych ji možná zkusil, mám vážně nejvyšší čas. Ale musí mě někdo chtít. Určitě bych nešel někam, kde by o mě trenér nevěděl a já tam byl jen proto, že se někde něco dohodlo. Musel bych to důkladně zvážit. Zaprvé jsem velký patriot varnsdorfského fotbalu, zadruhé mám rodinu, a zatřetí nepůjdu do první ligy, abych tam někde dělal devatenáctého hráče. To radši zůstanu v druhé lize.
A třeba příští rok se může Varnsdorf pokusit o postup znovu.
Jsem nejstarší a je mi 28, kádr máme perspektivní. Jen nevím, kdo odejde, kdo zůstane. Bylo by výborné, kdyby trenér Frťala pokračoval. Můžu říct, že to je asi nejlepší kouč, jakého jsem v životě zažil. Neskutečný profesionál, hrál ligu spoustu let, absolutně ví co a jak. Dokáže udělat zábavu, hrát s námi na trénincích i nás sprdnout.
A co ta příští sezona?
Můžeme taky hrát o padáka. Vzpomínám si, jak na začátku Lumír Sedláček z Opavy říkal, že budou hrát jak Barcelona na postup. A dívejte, jsou poslední. To, co letos, už se nám nemusí poštěstit. Chemie může odejít nebo trenér nebo nějaký hráč. Ale když zůstaneme pohromadě, budeme hrát doma jako doteď a k tomu se trochu zlepšíme venku, tak si myslím, že za rok postoupíme.
