Říká se, že prvoligovým rozhodčím se stane člověk jedině z protekce. Co vy na to?
Těžko soudit. Moje zkušenost je taková, že jsem žádnou protekci neměl. Samozřejmě za sebou musíte mít lidi, kteří vás doporučí nebo se v příslušné komisi přimluví.
Vy jste někoho takového měl?
Myslím, že ne. Vím, že když jsem působil v nižších soutěžích, tak tam byl můj strýc. To mi možná trochu pomohlo, ale neměl jsem nikoho, kdo by mě dotlačil až nahoru.
Váš strýc pískal také první ligu?
Dostal se nejvýše do třetí ligy.
Takže jste už nyní na vyšší úrovni. Nezávidí vám?
Ne, to ne. On mi to naopak přeje.
Lidé jsou stále náročnější. Jaký je váš názor na kamery u brankové čáry?
To je téma na dlouhé úvahy. Fotbal se zrychluje, takže technika by tomu odpovídala. Na druhou stranu situací, kdy padne neregulérní branka a rozhodčí ji uzná, či neuzná, je tak málo, že si to nedovedu představit.
A co se týče ofsajdů?
Také si to nedokážu představit. To by pak rozhodčí nemuseli být.
Asi před čtrnácti dny se vám stala jedna nepříjemná věc. Zranil jste se při pohárovém zápase Olomouce s Duklou Praha, poranil jste si sval. Co se člověku odehrává v hlavě, když nemůže ze zdravotních důvodů dokončit zápas?
Bylo to nepříjemné. Před utkáním jsem se s kolegy rozcvičoval stejně pečlivě jako na ligový zápas. Jenže při posledním sprintu mě lehce píchlo ve svalu, myslel jsem si, že všechno bude v pořádku. V kabině před utkáním jsem si svaly promazal, ale v páté minutě mně bohužel v noze opět píchlo. To už jsem věděl, že je zle. Za dalších šest minutě jsem musel hru přerušit a nechal se od domácího maséra ošetřit. Ani poté jsem nemohl pokračovat.
Martin NenadálJe prvoligový rozhodčí, jenž se narodil v roce 1982 v Křelovicích. Do staršího dorostu hrál fotbal za Pelhřimov, v 18 letech si však uvědomil, že se na profesionální úroveň nedostane, proto dal přednost pískání. Trvalo mu deset let, než se dostal do první ligy. Pískání věnoval svůj čas nejen o víkendech. |
Na pohárové zápasy nejezdí čtvrtý rozhodčí. Přesto se na tribuně jeden náhradník našel. Byl to rozhodčí z Juniorské ligy, který nahradil vašeho postranního asistenta, a váš asistent téměř celý zápas dopískal jako hlavní. Byl jste překvapený, že na stadionu někdo takový byl?
Nebyl. Vím, že celá řada kluků, kteří mají licenci rozhodčího, chodí na tyto zápasy. A tohle byl naprosto standardní postup, že se hlasatel zeptal, jestli někdo takový na stadionu je.
Už se vám někdy stalo, že byste musel jako rozhodčí odstoupit ze hřiště kvůli zranění?
Stalo se mi to v první druholigové sezoně při zápase Karviné se Spartou B. Stejné zranění se mi stalo v 86. minutě, jen je rozdíl v tom, že tenkrát jsem zhruba čtyři minuty odkulhal. Ale že bych odstoupil ze zápasu, to se mi stalo poprvé. A doufám, že to bylo naposled.
Jaké byly při zápase v Olomouci reakce fanoušků?
Nezaznamenal jsem žádné vulgarity. Naopak si myslím, že to diváky trochu překvapilo, protože je to nevídaná situace.
Zeptal bych se ještě z jiného soudku. Jedním z aktuálních témat je údajné uplácení sudího Adámka. Jaký je váš názor?
Já bych se k tomu nerad vyjadřoval, protože vůbec nevím, o co tam jde. Jen vím, co se píše v médiích, proto bych nerad dál spekuloval.
Vy jste se někdy setkal s tím, že by vás někdo chtěl uplatit?
Na tuto otázku nebudu odpovídat. Nezlobte se.
Mám tím chápat, že už vás někdo uplatit chtěl?
Ne, to v žádném případě. Ale na toto téma bych nerad nadále odpovídal. Je to téma nepříjemné jak pro náš soukromý, tak i fotbalový život. Ale říkám, že ne. Nesetkal jsem se s tím.
Dobře, pojďme dál. Obecně se ve fotbale říká, že čím vyšší soutěž, tím lépe se píská. Je to klišé? A co je na tom pravdy?
Klišé to je, ale něco málo na tom bude. Protože když pískáte nižší soutěž, tak jste na to sám a je to méně fotbalové. Čím výš, tak se skutečně píská líp. Hráči už hrají fotbal a tolik neřeší rozhodčí. Každopádně první liga je tolik na očích, že se nepřipouští sebemenší chyba.
Dagmar Damková, šéfka komise rozhodčích, v poslední době trestala sudí často a přísně. Co je podle vás jejím úmyslem?
V utkáních jsou chyby u hráčů i rozhodčích. Takže pokud se stane a ovlivní to průběh utkání, tak souhlasím s naší šéfkou, že nějaký trest musí být.
A nejsou až moc přísné?
Někomu se může zdát, že to je moc, ale nasadila laťku od úplného začátku. Slovo dodržela, trestá takhle všechny rozhodčí, ať se jmenuje Petr, nebo Pavel. A já znovu říkám, že s tím souhlasím. Pokud se stane chyba, člověk musí být potrestán.
