Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jindráček: Vůbec nevím, co bych dělal. Vypadalo to, že je konec

Martin Jindráček ve žlutém dresu Teplic | foto: Karel Pešek, MAFRA

30 2016
Měl slušně rozjetou kariéru, ale pak se fotbalový útočník Martin Jindráček úplně vytratil. Rok bojoval s těžkým zraněním, další rok se rozehrával. A teď se zkusí prosadit v druholigovém Ústí, kterého ho vzalo na zkoušku.

„Beru to zase jako posun dopředu. Věřím, že se tady chytím,“ doufá 26letý hráč, jenž v dresu Teplic odehrál v nejvyšší soutěži 99 zápasů a nastřílel v nich 9 branek.

Ty vaše ligové statistiky si říkají o zaokrouhlení. Věříte, že si ještě zahrajete nejvyšší soutěž?
Upřímně, tomu už moc nevěřím. Musela by se mi ta sezona hodně povést. Ale uvidíme, může se stát všechno. Podívejte na Romana Potočného, taky se dostal z divize do ligy. Já jsem rád za tu šanci tady v Ústí a uvidíme, co se stane.

Vaše kariéra byla dobře rozjetá, ale zranění vás hodně zabrzdilo.
Bohužel, ale k fotbalu zranění patří. Bylo to vážné, škoda. Ale musím bojovat dál a zkusit se ještě někam dostat.

Prý se vám to zranění ale nestalo při fotbale.
O tom se nechci bavit. Fakt je, že jsem rok nehrál, pak jsem chodil po týmech, které hrály vždy o sestup, a to není nikdy ono. Tady je to jiné, jsou tu mnohem lepší hráči, snad se v Ústí chytím.

S čím jste vlastně tak dlouho marodil?
Měl jsem zlomený kotník, přetrhané vazy a zlomenou lýtkovou kost. Nemohl jsem dělat nic, bylo to ubíjející. Nejhorší bylo, když jsem viděl, jak kluci trénují, a já mohl nanejvýš do posilovny. Viděl jsem kolem sebe, jak se třeba vrací po zranění achillovky Štěpán Vachoušek, a já pořád zůstával v posilovně. Na psychiku to bylo hodně špatné.

Myslel jste i na konec kariéry?
Upřímně jsem už ani moc nepočítal s tím, že se ještě vrátím do fotbalu. Když jsem to zranění viděl, tak jsem si myslel, že jsem skončil. Jsem rád, že se ještě můžu o ten návrat pokusit. Snad to vydrží a nic se mi s tím už nestane.

Omezují vás nějak následky zranění?
Ne že by mě něco omezovalo, ale po každém tréninku či zápase je ten kotník určitě víc unavený. A to už se to zlepšilo o sto procent. Ale každé zranění vždy cítíte, ať to jsou kolena či kotníky. Co je jednou zraněné, už nikdy není stoprocentní.

Měl jste i nějaký plán B, kdyby vám návrat na trávník nevyšel?
Už jsem si hledal práci, ale co bych dělal, to nevím. Moc zručný nejsem, takže by to bylo těžké. Mám jen střední školu.

Angažmá v Ústí vás před lety vystřelilo do ligových Teplic. Může vám teď restartovat kariéru?
Určitě jsem to ještě nezabalil, ale jestli mě to může nastartovat, to záleží na mně. Ale samozřejmě doufám, že ano.

Zvažoval jste i jiné možnosti, nebo Ústí pro vás byla jediná volba?
Měl jsem ještě rozjednané něco venku, byla to třetí rakouská liga, ale hned jsem kývl Ústí, protože to mám tady kousek a nemusím nikam dojíždět. Narodilo se mi dítě, i kvůli tomu jsem koukal, abych byl co nejblíž domovu a nemuseli jsme se nikam stěhovat.

Na jaře jste se rozehrával v Mostě, který spadl z třetí ligy. Jaké to bylo angažmá?
Ani nevím, co bych k tomu řekl. Kluci chtěli, ale je to těžké, když ten klub není zabezpečený. Pak je to samozřejmě znát i na těch hráčích, kteří tam hrají vlastně za nic.

Říkal jste, že už moc nevěříte v návrat do 1. ligy. Nemohlo by se vám to povést zrovna s Ústím?
To by byla paráda. Kdybych tady zůstal a povedlo se to, tak za to bych byl opravdu rád.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze