Severočeši se tak dobře naladili na čtvrteční pohárové utkání v Astaně, které pro ně bude klíčové.
Doležal ve 14. minutě zvyšoval na 2:0. „Míč ke mně nějak propadl, ani nevím jak. Jen jsem se otočil k bráně a přemýšlel, jak zakončit, a nakonec mě napadlo, že brankáře zkusím takovým dloubáčkem obhodit. Sotva to tam doskákalo, ale na to už se historie neptá,“ líčil.
V jedenadvacáté minutě jste vedli 3:0, to pro vás byl ideální stav, že?
Samozřejmě, to byl. První poločas mohl skončit ještě větším rozdílem, já jsem tam tuším měl dvě šance, k tomu myslím i někdo další. Náš výkon trochu ochabl po odchodu Lukáše Masopusta, ale potom jsme se do toho dostali zpět. Dukla ke konci půle vystřídala dva hráče, zatlačili nás, což bylo zbytečné. Naštěstí jsme dali po přestávce rychlý gól. Po chybě se Dukla ještě snažila se zápasem něco udělat, ale dohráli jsme to s klidem, a navíc přidali další branky.
Minule v Příbrami, teď na Dukle. Podruhé za sebou jste venku dali šest gólů. Hodláte v tom pokračovat?
Chtěli jsme se před Evropskou ligou dobře naladit, to se nám povedlo asi lépe, než jsme čekali. Jsme rádi za tři body a budeme se připravovat na dlouhou cestu do Astany.
Vrátil jste se po zranění do základní sestavy, jak jste se na hřišti cítil? Bylo by to i na devadesát minut?
Měl jsem z toho trochu strach, jak to bude, protože jsem naskočil dvakrát na třicet minut a necítil jsem se nějak moc dobře. Čekal jsem, co to se mnou udělá. Síly jsem ještě měl, ale trenér mě raději stáhnul. Stav už byl asi natolik vyhovující, že tento krok udělal. Jsem rád, že jsem pomohl týmu, dal jsem po dlouhé době gól, i když šancí jsem měl rozhodně víc. V klidu jsem mohl dát hattrick, ale je zapotřebí si něco nechat do Astany.
Naladili jste se na cestu do Kazachstánu ideálně?
To se teprve uvidí. Je to složité, hlavně to cestování. Nevím, jak to teď bude, ale chtělo by to udělat nějaký volnější trénink a poté už vše směřovat k Evropské lize.
