Podobný úkol teď bude mít také Česko, které šampionát bude pořádat v roce 2015. A Glasmanová varuje: "My jsme museli pracovat opravdu usilovně, abychom náš cíl splnili. V Izraeli totiž mistrovství Evropy do jedenadvaceti let skoro nikdo neznal."
Jak jste to dokázali?
Evropská fotbalová asociace UEFA má jasně vypracovaná pravidla, jak má propagace vypadat. Ale museli jsme přidat i vlastní nápady, které fungovaly právě v Izraeli.
Na jakou cílovou skupinu jste se zaměřili?
Hodně na školy, kde jsme rozdávali reklamní předměty, pořádali různé akce nebo rozdávali lístky. A pak také na rodiny. Proto na zápasech nevidíte fanatické fanoušky nebo dokonce chuligány. Většina diváků jsou vřelí lidé, studenti, děti... A ti si mistrovství Evropy užívají.
Co vám ještě pomohlo přesvědčit lidí, aby vzali turnaj za svůj?
Myslím, že docela dobrý byl propagační klip. Známé osobnosti si tam házejí míč, který se nakonec dostane až na fotbalové hřiště. Zapojil se do toho i náš premiér. A ještě jedna věc byla povedená.
A to?
Propagační zápas, kterého se zúčastnili i naši bývalí reprezentanti a další známí fotbalisté. Jedním z nich byl i náš současný trenér Guy Luzon, který tehdy dal tři góly. Možná je škoda, že nemohl být v kádru současné jedenadvacítky, která bohužel vypadla už po základních skupinách.
Zaměřili jste se také na Araby žijící v Izraeli?
Samozřejmě. Udělali jsme spoustu reklam v arabštině. Vždyť máme v týmu také Araby... Vyrobili jsme kvůli tomu speciální videoklip, který ukazuje dobrý vztah všech hráčů v týmu.
Podle čísel to vypadá, že návštěvnost nebude špatná. Kolik jste zatím prodali lístků?
Doteď má lístek zhruba dvě stě tisíc lidí. Myslím, že to není zlé. A to si lidé stále ještě můžou kupovat lístky na semifinále a finále.
Kolik vlastně lístky stojí?
Ceny jsme stanovili hodně nízko, zhruba do dvaceti šekelů (tj. přibližně sto korun).
Ale přeci jen - nemohla být návštěvnost ještě vyšší? Na zápasy chodí zhruba šest až osm tisíc lidí.
Je pravda, že vyprodáno není... Ale není to špatná návštěvnost. Navíc v těch předchozích zápasech někteří lidé, kteří třeba dostali lístek jako zástupci sponzorů, na stadion nakonec nedorazili. To mě vždycky trochu mrzí. Protože jsou fanoušci, kteří by šli rádi, ale my už lístky nemáme. A pak jsou na stadionu prázdná místa.
Co rozpočet? Skládal se těžce?
Ani ne, neboť větší část dala UEFA. Nakonec to vlastně nebylo až tak složité, jak to možná vypadá. Mistrovství Evropy ve fotbale je zkrátka mezinárodní značka, která se propaguje o trochu snadněji.
Vyděláte?
O profit nám až zase tolik nešlo. Jde o vytvoření dobrého jména turnaje. Chtěli jsme, aby na stadionech bylo co nejvíc lidí a aby to byl úspěšný šampionát.
Zapojili jste také hráče?
Měla jsem s nimi několikrát schůzku, abych jim vysvětlila, jak je tenhle šampionát pro nás důležitý. Jsou ještě mladí, tak si to možná tolik neuvědomovali. Ale nakonec do toho dali opravdu hodně nadšení. Možná proto, že teď ještě nejsou superhvězdy, ale jednou chtějí být.
Kdy se vaše kampaň zlomila a lidé v Izraeli začali o mistrovství opravdu mluvit?
O tom jsem už několikrát přemýšlela a nedokážu to přesně říct. Nevím, možná to bylo představení oficiálního songu. Každopádně mě těší, že se nám to všechno tak podařilo.
Jak vypadal vznik oficiální písně?
Také ohledně oficiálního songu má UEFA velmi striktní pravidla. No, nebylo to snadné. Nakonec jsme vybrali velmi populárního zpěváka a bývalého fotbalistu Eyala Golana, který tu písničku nazpíval. Moc mu děkuju, pro tento turnaj udělal velkou věc.
Udělala byste teď v průběhu těch dvou let něco jinak?
Chtěli jsme se víc prezentovat na sociálních sítích. Ale také tady jsme narazili na přísná pravidla UEFA. Nešlo to udělat v takovém měřítku, jak jsme si to představovali. A to je trochu škoda.
A co maskot? Proč ho nemáte?
To bylo velké téma. Mít, nebo nemít maskota? Nakonec jsem se rozhodla, že ho mít nebudeme. A myslím, že to až tolik nevadí.
