Přestože má smlouvu až do konce roku 2007, jeho angažmá se nachýlilo ke konci. Mareš prožil přelom roku doma v rodných Otrokovicích, kde zvažuje nabídky z tuzemska i zahraničí.
"Moje pozice v klubu už není dobrá, půl roku jsem skoro nehrál. Odchod je v mém zájmu," poznamenal Mareš, který za dva týdny oslaví jedenatřicáté narozeniny.
Před loňským mistrovstvím světa jste v Petrohradu nastupoval pravidelně, po návratu jen sporadicky. Vyčítáte nizozemskému trenérovi Dicku Advocaatovi, že vás odstavil?
Rozhodně je to dobrý trenér. Jen jsem měl smůlu, že si do Petrohradu přivedl vlastní hráče a jeden z nich hrál na mém postu. Byla to jeho odpovědnost. Asi si chtěl jeho příchod obhájit, proto ho nasazoval pravidelně. Dal mu šanci, já to musel akceptovat. Připravoval jsem se poctivě jako obvykle, hrál jsem čtyřikrát a dal jeden gól. Myslím, že jsem nezklamal.
Smlouvu jste ještě neukončil. Nemůže se stát, že v Petrohradu budete pokračovat?
Stát se samozřejmě může cokoli, ale že bych zůstal, to je nereálné. Ještě do Ruska na otočku poletím, ale jen proto, abych smlouvu ukončil, odevzdal auto a další věci.
Už máte jasno, kde budete působit?
Ne, stále se to řeší. Je to ve stadiu jednání a kontaktů.
Mluví se o Spartě a francouzském týmu Paříž SG.
Zatím nemůžu říct, která varianta je pravděpodobnější. S vedením Sparty jsem mluvil a dostal jsem konkrétní nabídku. Od nikoho dalšího, ale kromě Paříže má zájem také Austria Vídeň.
Nečekáte na jiné zájemce z Ruska?
Neřeším to. Nabídky by asi byly, ale v ruské lize už pokračovat nechci. Nikde jinde než v Petrohradu bych hrát nechtěl a protože tam je jenom jedno mužstvo, vidím to nereálně.
Pokud dostanete víc konkrétních nabídek, podle čeho se rozhodnete?
Budu brát ohled na to, jaké to bude pro rodinu, jaké je tam fotbalové prostředí, jaký je tam trenér, jaké ambice má klub, jací jsou tam hráči. Všechny aspekty sehrají nějakou roli.
Nejkrásnější roky v kariéře
Jak budete na Rusko vzpomínat?
Jen v dobrém. Byly to nejlepší roky v mé kariéře. Dostali jsem se do čtvrtfinále Poháru UEFA, získali druhé místo v lize, vyhráli pohár. Během působení v Zenitu jsem se dostal na mistrovství světa i Evropy.
Dá se říct, že jste dosáhl víc, než jste při přestupu očekával?
Určitě. Jsem maximálně spokojený.
V Zenitu působila řada českých a slovenských hráčů, měli jste i české trenéry. Byla to pro vás výhoda?
Pro každého hráče je jednodušší, když má k sobě někoho, s kým může pokecat. I to byl důvod, proč jsme hráli tak dobře a dotáhli to tak daleko. Kolektiv byl dobrý, ruští hráči nás mezi sebe vzali.
Ruská liga se hraje i na dálném východě, loni jste letěli až do Vladivostoku. Nevadilo vám úmorné cestování?
To je jedna z nevýhod tamní ligy. Na nejbližší stadion je to osm set kilometrů. Na každý zápas se létá.
Pavel Mareš, fotbalový obránceNarozen 18. ledna 1976 |
Létali jsme svým letadlem?
Měli jsme charterové lety. Generální sponzor klubu Gazprom má buď vlastní letadla nebo je pronajímá.
Cítil jste jako výhodu, že hlavním mecenášem Zenitu je jedna z nejbohatších firem v Rusku?
Na jednu stranu to výhoda je. když za týmem stojí silný partner, hráčům se hraje líp. Mají klid, nemusí se bát krachu nebo nějakých problémů. Všechno je v pořádku. Na druhou stranu je to pro hráče i vedení složitější. Kdykoli totiž můžou koupit nové hráče.
Což postihlo zrovna vás...
Ano. Trenér Advocaat si přivedl asi tři korejské hráče, jeden z nich byl, bohužel pro mě, levý obránce.
Jak s vámi Advocaat komunikoval?
Měl tlumočníka, ale mluvil hodně anglicky. Já anglicky trošku umím, většinou jsem mu rozuměl. A co ne, to jsem pochytil v ruštině. Tlumočník všechno překládal. Když jsme spolu mluvili přímo, na jednoduchých věcech jsme se domluvili anglicky. Když to bylo něco složitějšího, vzal jsem si překladatele.
Ruské kluby jsou pověstné svými centry, tedy bázami, na kterých se sportovci před zápasy povinně scházejí. Nebudou vám chybět?
Abych řekl pravdu, poslední rok jsme tam skoro nebyli. Jenom jsme se tam převlékali na trénink. Před zápasy jsme tam nejezdili. Advocaat řekl, že se mu nelíbí, že tam spát nebude, tak jsme jezdili na hotel.
Zimní počasí je velkou nevýhodou Petrohradu
V Rusku jste vydržel čtyři roky. To je poměrně dlouho.
Je to dost, ale nedivím se tomu. Petrohrad je celkem pěkné město, fotbalové prostředí je úžasné. Stadion býval plný, lidi fandili. Fotbalový život byl na vynikající úrovni, proti Zenitu nemůžu říct křivého slova. Ale rodinný život a ostatní věci tam byly přece jen na trošku horší úrovni.
Znamená to, že Petrohrad ideálním místem pro život není?
Památky jsou tam nádherné. Zvlášť v létě bych každému doporučoval, aby tam jel na pár dní na dovolenou. Všechny návštěvy byly nadšené. Ale já za čtyři roky poznal město víc. Nemůžu říct, že je škaredé, ale s Prahou se rovnat nemůže. Život tam, to je něco úplně jiného. Jsou tam sice všechny vymoženosti jako u nás, ale úroveň života je trošku někde jinde. A hodně velkou nevýhodou je počasí. Zima vládne šest měsíců, je sníh a velké mrazy. To je pak složité jít s dětmi na procházku.
Zažil jste i pověstné bílé noci?
Líbily se mi. Můžete dlouho sedět venku, vykládat s přáteli a grilovat. Je to příjemné. Světlo je opravdu dlouho a je těžké při něm usínat. Sice se setmí, ale vyloženě černá tma to není. A ve čtyři hodiny ráno už je zase světlo. Mnohem horší je to ale v zimě, kdy je to zase obráceně, světlo dlouho nevydrží.
Našel jste si mezi Rusy i přátele?
Spíš jsme se stýkali s Čechy, s Rusy jsme se příliš nenavštěvovali. Ale kamarádi jsme byli. Například s kapitánem mužstva Radimovem jsem byl párkrát na hokeji.
Často se mluví o tom, že v Rusku je velký rozdíl mezi bohatými a chudými. Poznal jste to na vlastní kůži?
Rozdíl je velký, nefunguje tam střední třída. Je tam buď hodně vysoká třída nebo hodně nízká. Například jsou tam buď špičkové restaurace nebo hodně průměrné. Není tam nic mezi tím, například běžná pizzerie.
Lidé tam přesto neustále žili fotbalem...
V Petrohradu je fotbal doménou, všichni fandí Zenitu. Fotbal je na prvním místě, hokej stál v ústraní. Přátelil jsem se s některými hokejisty a poznal, že tu převahu fotbalu cítili.
