"Dívá se na to jinak než na jiné zápasy. Člověk si přeje, aby všechno vyšlo jak mužstvu, tak Jardovi," říká obránce prvoligového Hradce Králové.
Svého bratra na velkou fotbalovou akci jako divák doprovodí už potřetí. A s nadějí, že konečně zažije, aby český tým vyhrál. "Ještě se mi to ani jednou nepovedlo, navíc pak české mužstvo ani jednou nevyhrálo," mrzí nejmladšího z trojice bratrů Plašilů.
Na světovém šampionátu v Německu v roce 2006 byl u prohry v utkání s Itálií, po níž český tým balil kufry, o dva roky později na mistrovství Evropy na vlastní oči sledoval, jak jeho bratr se svými spoluhráči prohráli s favorizovanými Portugalci. Tehdy ale Češi ještě měli velkou šanci, že ze skupiny postoupí dál a Marek Plašil se na Euro vrátí. „V utkání s Tureckem jsme chvíli před koncem už plánovali, jak pojedeme,“ vybavuje si.
Jenomže Češi tehdy v poslední čtvrthodině nejenže přišli o dvoubrankový náskok, ale gólem v samotném závěru prohráli a byli překvapivě vyřazeni. „To bylo dost smutné,“ netají Marek Plašil.
Po čtyřech letech ale věří, že letošní povzbuzování bude úspěšnější. Jaroslava, prostředního z bratrů, vyrazí povzbuzovat celá rodina včetně nejstaršího bratra Jana, hráče Týniště nad Orlicí v krajském přeboru.
A mělo by to tak být ve všech zápasech základní skupiny. „Hned první zápas bude pro nás patrně nejtěžší. Rusko bere jen vítězství, přál bych si, abychom ho zaskočili,“ říká šestadvacetiletý hradecký fotbalista.
Na rozdíl od některých českých fotbalových fanoušků je v tomto směru Marek Plašil spíše optimistou. „Už samotný postup je super událost, která může českému fotbalu hodně pomoct. Chápu ale i skeptiky, protože v jedné chvíli kvalifikace to s námi nevypadalo moc dobře. Já si myslím, že teď máme dobrý tým,“ říká bratr českého reprezentanta. Lístky na utkání sice dostal od něj, ale jinak žádné další výhody ze svého příbuzenství nemá. „Bráchovi mohu tak zamávat, ale jinak se k týmu nedostaneme,“ uvedl.
Do Vratislavi se Plašilova rodina v pátek vydá autobusem z Týniště, kam to z Lična, kde žijí rodiče, mají jen několik kilometrů. K tamnímu klubu má rodina velmi blízko. „Jezdí se odtamtud na fotbaly často, opět jedeme s nimi,“ vysvětluje Marek Plašil.
Pojede tam s přáním, aby konečně na vlastní oči uviděl, jak jeho bratr v zápase mistrovství Evropy či světa vyhraje. „Dvakrát jsem jemu ani českému týmu štěstí nepřinesl, potřetí to snad vyjde,“ věří hradecký fotbalista.
