Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kinclova nesmrtelná rozlučka se Spartou: gólem Laziu trefil 60 milionů

Marek Kincl oslavuje gól proti Laziu, který v roce 2003 zajistil Spartě postup ze základní skupiny Ligy mistrů. | foto: Profimedia.cz

10 2016
Kdyby ho nepozvali do studia České televize, asi by na večerní fotbal ani nešel. V ­klidu by se podíval na televizi a pak honem do ­postele, protože musí brzo ráno do práce. Marek Kincl dělá vrátného na Rakouském gymnáziu v Modřanech. Jenže zkuste si představit, že by zrovna Kincl chyběl u souboje s Laziem Řím. To přece nejde!

V mrazivém prosinci 2003 vstřelil Laziu jeden z nejpamátnějších gólů české pohárové historie.

Tehdy byl Kincl na vrcholu kariéry, dnes je zarostlý a s lehkou nadváhou, ale fotbal hraje pořád.

Trochu jsem se bál, že rozhovor odmítnete, protože váš zlatý gól z poslední vteřiny je teď všude. Nejste na vzpomínky alergický?
Vůbec. Spíš mi teprve teď dochází, co všechno ten gól znamenal. Tehdy byly veliké oslavy, senzačně jsme se Spartou postoupili do osmifinále Ligy mistrů, hodně se o tom psalo. Byl jsem chvíli hrdina, ale jinak jsem si říkal: Za dva tři roky si nikdo nevzpomene.

Vidíte, vzpomíná se pořád.
Uběhlo deset let a slavilo se výročí. Teď na Letnou přijelo Lazio a vzpomíná se znovu. Teprve poznávám důležitost toho gólu. Je nesmrtelný a já jsem poctěn.

I televizní štáb, který připravuje Magazín Ligy mistrů, za vámi nedávno přijel, že?
Dost jsem se divil. Dělali rozhovor se mnou a s Karlem Poborským, který na gól centroval. Když vidím záznam té chvíle, jak křičím a svlékám si dres, pořád mi naskakuje husí kůže. A teď vzpomínky ožívají ještě víc. Sparta mě dokonce pozvala na zájezd do Říma, což je krásné překvapení. Beru s sebou i Marka juniora, aby viděl, proti jakému klubu jeho táta zažil vrchol kariéry. Snad bude mít ředitelka Rakouského gymnázia pochopení, že si pro syna vyprosím dvoudenní volno.

Marek Kincl ze Sparty vítězný gól proti Laziu také obrečel.

Marek Kincl ze Sparty vítězný gól proti Laziu také obrečel.

Proč by ne? Vy přece na Rakouském gymnáziu pracujete.
Nedávno jsem tam nastoupil jako vrátný a zároveň pomáhám správci, s čím je potřeba. Děti odrůstají, doma jsem se nudil a tahle práce mě baví. A třeba bych mohl suplovat tělocvik, když bude učitel nemocný. Trenérskou licenci mám.

Tak ještě chvíli k fotbalu, jestli můžu. Tenkrát jste pro Spartu vystřelil 60 milionů korun, ale na osmifinále s AC Milán už jste nezůstal. Nebylo vám to líto?
V týdnu před zápasem s Laziem jsem letěl do Ruska, abych podepsal smlouvu s Petrohradem, takže jsem to nemohl brát nijak lítostivě. Naopak jsem byl nadšený z toho, čím mě poslední zápas za Spartu obdaroval.

Dokonalé loučení.
Přál bych to každému. Skončil jsem na absolutním a nečekaném vrcholu. Když si vzpomenu, jak tři roky přede mnou končil Horst Siegl.

Myslíte, jak pokazil penaltu v­ Lize mistrů proti Bordeaux?
Letná se mu celou kariéru klaněla, ale odcházel vypískaný. Na mě se často pískalo a odcházel jsem jako hrdina. Satisfakce jako hrom.

Jenže v Petrohradě vás hned odstavili. Proč to trenér Petržela udělal?
To bych taky rád věděl. Že prý potřebuje důrazného útočníka, říkal mi. Bylo mi třicet a cítil jsem se nabušený. Jenže on mě v prvním zápase vystřídal o poločase a pak už jsem nedostal čuchnout. Dodnes nechápu, proč si mě tam vzal. Mohl jsem sice zůstat a brát krásné peníze, ale chtěl jsem ještě kopat.

Rapid Vídeň vám všechno vynahradil, viďte?
Za to děkuju dodnes. Tři úžasné roky, fantazie. Život ve Vídni, relax, skvělí fanoušci, rakouský titul, znovu Liga mistrů.

Na slávu Antonína Panenky jste sice nedosáhl, ale muselo to být krásné.
Neskutečné! A mimochodem, na Panenku nemá nikdo. Jen co se ve Vídni objeví, je haló. Ale naše parta si taky získala renomé. Devět let se nevyhrál titul, až za nás. Dodnes nás Rapid zve na své zápasy.

Vy pořád kopete, i když jen amatérskou 1. A třídu ve Zbuzanech. Nechybí vám velká scéna?
Je mi třiačtyřicet, nežiju ve snách. Takže nechybí! Baví mě fotbal, který hraju. Vlastně jsem vděčný, že ještě vůbec můžu hrát. Před třemi lety jsem byl na operaci s plotýnkami, protože záda už tu moji váhu neunesla. Nevěděl jsem, co to se mnou udělá.

Nechci být nezdvořilý, ale měl jste hodně přes metrák?
Pětadevadesát kilo jsem měl už v­ Rapidu, když jsme kopali Ligu mistrů. Se stovkou jsem dohrával ligu za střížkovskou Bohemku. Pak to šlo ještě trochu nahoru. Nejsem zrovna ten typ, který může jíst cokoli a nepřibírá. Musím se pravidelně udržovat.

Zkoušel jste nehrát?
Zkoušel, jenže za dvě neděle už jsem měl zase roupy: Sakra, kam bych si šel kopnout? Den po zápase se mi sice blbě vstává, ale potřebuju to.

Dokdy?
Asi počkám, až skončí Jarda Jágr, který je o rok starší než já.

Útočníci se s přibývajícími lety spíš zatahují do obrany, ale vás tohle míjí. Proč?
Když si představím, že bych ty mladé gepardy měl honit, tak jsem zpocený už teď. Každý soupeř má vpředu běhavé kluky, na to já nemám. I když je pravda, že kdysi ve Spartě jsem jednou stopera hrál. Sice z nouze a na pár minut, ale špatně to nedopadlo. Gól jsme s Brnem nedostali.

Nějak jsme zamluvili to Lazio, Marku. Věříte, že by Sparta mohla vyhrát znovu a připravit si slušnou šanci do odvety?
Pokud zopakuje výkon s Krasnodarem, který mě velmi mile překvapil, tak určitě věřím. Za naší éry bylo Lazio nabité: Peruzzi, Stam, Albertini, Stankovič... Co jméno, to hvězda. Současný tým tak silný není, navíc má výsledkovou krizi, ale pořád bych si nedovolil tvrdit, že je to padesát na padesát. Doufám, že Sparta zase překvapí.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze