V české lize zatím stihl nastoupit jen v devětatřiceti zápasech. Přesto si už dokázal udělat slušné jméno. V minulém ročníku táhl Duklu, teď zapadl i do kádru ambicióznější Plzně.
"Před rokem jsem sledoval Plzeň v Lize mistrů, když hrála na Barceloně nebo San Siru proti AC Milán. A teď se sám chystám na velký zápas proti Atlétiku Madrid," popisuje velký fotbalový skok, který za uplynulý rok prožil. "Hráči jsou v Plzni samozřejmě lepší a mě těší, že s nimi dokážu držet krok a že jsem se hned zařadil do základní sestavy."
Odchovanec Slavie nastupuje ve středu zálohy. V Plzni plní ofenzivnější úkoly, než na jaké byl doposud zvyklý. A to proto, že v sestavě musí nahradit dlouhodobě zraněného Daniela Koláře.
A jde mu to náramně! O tom přesvědčil třeba v nedělním utkání proti Slovácku. Ač svěřenci trenéra Pavla Vrby ztratili body za remízu 1:1, Hanousek se blýskl skvostnou přihrávkou na vyrovnávací gól. Z první poslal míč mezi obránci na rozběhnutého Františka Rajtorala, před kterým už byl jen brankář.
Jestli stačí i na věhlasnějšího soupeře, může předvést ve čtvrtek večer. Plzeň čeká v Evropské lize slavné Atlético Madrid.
ProfilNarozen: 6. srpna 1991 |
Na co se těšíte nejvíc?
Na to, jak to bude vypadat na stadionu Vicenteho Calderóna. Slyšel jsem, že má kapacitu necelých šedesát tisíc fanoušků. Asi nebude vyprodáno, ale i tak bude atmosféra hodně dobrá. Čeká mě největší zápas kariéry.
Budete v jiné situaci než v lize. Proti Atlétiku vás nikdo nebude pasovat do role favorita.
Nedávno jsem se o tom bavil s klukama v kabině. Když jsem ještě byl v Dukle, tak jsme proti Plzni nebo Spartě neměli co ztratit a hrálo se nám dobře. V Plzni naopak všichni čekají, že budeme vyhrávat. Takže teď si můžeme zkusit obrácenou situaci, kdy od nás nikdo nic nečeká. Myslím, že se nám bude hrát líp.
Na rozdíl od většiny svých spoluhráčů jste nezažil loňskou jízdu Ligou mistrů. Pociťujete rozdíl?
Zkušenosti hrajou ohromnou roli. Čím člověk odehraje víc těžkých zápasů, tím se na hřišti cítí líp. Pro ostatní je jednoznačně výhoda, že mají za sebou zápasy v Lize mistrů.
V ZÁKLADU. Marek Hanousek se rychle probojoval do základní sestavy Plzně. "Pomohlo" mu i to, že se zranil Daniel Kolář.
Do Plzně jste přišel v létě, ale nabídek jste měl víc. Prozradíte, kdo o vás měl zájem?
Celkem se mi vydařil loňský podzim, a tak se přestup řešil už v zimě. Na Dukle jsem na jaře zůstal jen na hostování. Zájem měly čtyři z pěti nejvýše postavených týmů v tabulce. Jenom Sparta se neozvala.
Mohl jste mluvit do toho, kam přestoupíte?
V Dukle dělá manažera Michal Šrámek, který mě před lety přivedl do Slavie a pak i do Dukly. Dalo by se říct, že si mě vypiplal. A tak jsme rozhodovali dohromady. Dospěli jsme k názoru, že Dukla hraje podobným stylem jako Plzeň. Proto jsem si ji vybral. A teď jsem za to moc rád.
Ve středu plzeňské zálohy mají silnou pozici Pavel Horváth, Daniel Kolář a Vladimír Darida. Uvědomoval jste si riziko, že se nemusíte vejít do sestavy?
To jsem si samozřejmě uvědomoval. Ale taky jsem věděl, že Plzeň chce hrát evropské poháry. Těch zápasů ji čekalo hrozně moc, navíc Darida a Kolář hrajou ještě za reprezentaci. Takže jsem věřil, že šanci dostanu. Nakonec kvůli zranění Dana Koláře hraju víc, než jsem čekal. Snad jsem trenéra nezklamal.
Přemýšlel jste nad tím, co bude, až se Daniel Kolář uzdraví?
Zatím ne. Teď si chci užít Atlético a pak mě čeká s reprezentační jedenadvacítkou baráž o postup na mistrovství Evropy. Dál se nekoukám.
Vnímáte, že jste nejmladším členem základní sestavy?
V základní sestavě jsem sice nejmladší, ale v kádru jsou ještě mladší kluci. Takže tréninkové pomůcky nebo rádio do autobusu nosit nemusím. Jasně, jsem mladý, a i proto jsem rád, že si k velkému fotbalu můžu přičuchnout takhle brzy.
Učíte se od zkušenějších?
Můžou mi dát strašně moc, to vidím na každém tréninku. Díky nim mám před sebou nějakou metu, protože se chci dostat na jejich úroveň.
JEŠTĚ V DUKLE. Marek Hanousek si udělal dobré jméno v Dukle, kterou táhl v minulém ročníku.
Pamatujete si na začátky ve Slavii?
S fotbalem jsem začal u nás doma v Dolních Kralovicích. Ve druhé třídě jsem přestoupil do Slavie, ale do Prahy jsme se neodstěhovali. Na tréninky mě vozil táta. Čtyřikrát nebo pětkrát týdně jsme pendlovali mezi Prahou a Kralovicemi, kde jsem chodil na základku. Táta si asi musel pořádně oddechnout, když jsem šel na střední a začal jsem bydlet na internátu.
To se rodiče nebáli, když jste jako puberťák odešel do velkoměsta?
Z Kralovic to byl velký skok, to je pravda. Pamatuju si, že jsem byl hodně naměkko, když mě táta poprvé vezl na internát. Ale člověk si postupně zvykne na všechno.
Nezačaly vás víc lákat diskotéky než tréninky?
Studoval jsem informační technologie a moc kamarádů jsem na škole neměl. Když odpoledne skončilo vyučování, vzal jsem tašku a vyrazil na trénink. Zpátky jsem se vrátil až v osm večer, a to už jsem byl pořádně utahanej. Na to, abych chodil někam na pivo, nebyl čas.
Ze Slavie jste se poprvé dostal do reprezentace. Jak vzpomínáte na Jaroslava Hřebíka, který tehdy trénoval výběr do osmnácti let?
Na jednu stranu mi řekl věci, které byly tvrdé, ale taky mi to pomohlo. Ještě víc jsem se zabejčil a chtěl jsem i jemu dokázat, že na to mám. Snad se mi to povedlo.
Oblíbený...Co má rád Fotbalový klub: Barcelona Fotbalista: Zinedine Zidane Jídlo: italská kuchyně Film: Pokojný bojovník |
Co vám říkal?
Byl jsem u něj jen na jednom srazu. Příště už mě nepozval, protože jsem se mu na tom turnaji nelíbil. Říkal, že jsem pomalý, neběhám a hraju jako důchodce. Ale nemám mu to za zlé. Naopak mi to asi pomohlo.
Myslíte, že měl pravdu?
To nemůžu hodnotit já. Každý má svůj názor. Až čas ukáže, kdo měl pravdu.
Neviděl, že máte jiné přednosti než rychlost?
On hledal do toho svého systému někoho rychlého. Asi jsem se mu do něj nehodil. Vím, že nejsem žádný sprinter a musím to vynahrazovat něčím jiným. Nejspíš to ve mně neviděl. Tím to haslo.
Nedlouho potom jste přestoupil do Dukly. Nemrzelo vás, že jste ve Slavii nedostal šanci mezi dospělými?
Byl jsem tam od přípravky, takže mě to samozřejmě mrzelo. Mým snem bylo zahrát si v dresu Slavie v novém Edenu. Ale neviděl jsem žádnou šanci, protože nakupovali drahé hráče a mladí odchovanci nedostávali příležitost. Přestup do Dukly byla ideální volba. Začal jsem tam od píky - nejdřív jsem si s béčkem zahrál v divizi, pak s áčkem druhou ligu a nakonec jsme postoupili do první ligy.
Nesoustředíte se jen na fotbal, zkoušíte i vysokou školu.
V pondělí jsem se byl zapsat do studia na Bankovním institutu, obor Ekonomika a management malého a středního podnikání.
Máte individuální plán?
Ten v prváku nejde, až od druhého ročníku. Uvidíme, jak to budu stíhat. Zkouškové období je v lednu a v únoru. Takže v době, kdy nejvíc trénuju. Třeba to nepůjde všechno skloubit, ale nevidím důvod to nezkusit.
A proč to zkusit?
Chci se vzdělávat. Fotbalová kariéra jednou skončí, tak by bylo fajn se poohlédnout, co by mě potom bavilo.
V kádru Plzně nejste jediným vysokoškolákem. Studentem je také útočník Marek Bakoš.
Ale ještě jsme se o škole nebavili. Vždyť já ani pořádně nevím, co studuje.
Od většiny profesionálních fotbalistů se lišíte i další zálibou - čtením. Co si rád přečtete?
Většinou něco, co mi může pomoct ve fotbalové kariéře. Třeba knížky o psychologii. Ale je to různé. Mým nejoblíbenějším autorem je Paulo Coelho, od kterého jsem přečetl asi čtyři knížky.
Je v plzeňské kabině víc čtenářů?
Když jedeme autobusem, tak čtyři nebo pět hráčů si knížku otevře. Rozhodně to není nějaká netradiční záliba.
Fotbal, škola, knížky... Volného času už asi moc nezbývá.
Dá se říct, že je to pořád o sportu. Když musím odpočívat, tak se kouknu na sport v televizi. A je jedno, co zrovna dávají. Rád se podívám na fotbal, hokej, tenis, formule, cokoliv. A třeba tenis hraju rád i aktivně.
Komu v tenisu fandíte?
Mám rád Rafaela Nadala. Líbí se mi jeho přístup, jak si to všechno vydřel a dostal se až na vrchol.