Slončík byl na Velikonoce v Ostravě, kde shlédl ligový zápas s Libercem. V pondělí už opět vyrazil do Budapešti, aby stihl odpolední trénink.
Dózsu Újpest sužovaly ekonomické problémy. "Situace se už ale uklidnila," podotýká Radek Slončík. "Do Poháru UEFA se potřebujeme probojovat, abychom nalákali sponzory. Nejbohatšímu Ferencsvárosi konkurovat nemůžeme."
Maďarská liga se hraje jinak než česká. Kluby nyní čekají zápasy ve skupinách, první šestka bude bojovat o titul, druhá o sestup. "Je to dobrý model, přináší atraktivnější zápasy," pochvaluje si Slončík.
Nastupuje na svém obvyklém místě, v záloze. "Většinou hrajeme se čtyřmi obránci v řadě, čtyřmi záložníky a dvěma útočníky," přibližuje rozestavení svého mužstva. "Když ztratíme míč, mám povinnost zatahovat se na pravou stranu. Pokud ale útočíme, mohu se pohybovat volně tam, kam mě to táhne."
Maďarský fotbal na největší úspěchy z padesátých a šedesátých let minulého století jen vzpomíná. "Přesto jsou Maďaři pořád přesvědčeni, že jsou nejlepší, i když například český fotbal uznávají, hráči jako Nedvěd či Poborský mají u nich zvuk," tvrdí Slončík. "Sami mají také šikovné fotbalisty, jenže si o sobě myslí příliš."
Že by chybou Maďarů bylo jen přehnané sebevědomí? "To ne, u nás v Česku je víc lepších trenérů a propracovanější taktika," dodává Slončík. "A také s životosprávou na tom Maďaři nejsou nejlépe."
Radek Slončík je v Budapešti od ledna 2002 s manželkou i dcerou. V klubu je společně s někdejším vítkovickým fotbalistou Danielem Tchuřem.
"Budapešť je pěkné město, žijeme v domě se zahradou. Po prázdninách jde ale dcera do školy, takže se s manželkou zřejmě vrátí domů. Nějak to budeme muset dát dohromady." Slončík o návratu domů neuvažuje. "Smlouvu mám ještě na příští sezonu a chci ji dodržet," prohlásil.
A Maďarsky se už naučil? "Nejrychleji člověk pochytí nadávky, ale řeč umím tak, abych se domluvil."
