Devatenáctiletý nadějný bek se zachoval jako zlobivý chlapec, co neuposlechl trenéra Sigmy Zdeňka Psotku a teď ho přesvědčuje, že si zaslouží šanci v jeho týmu. "Kádr jsme měli připravený jiný. Milan musí zabojovat. Talent má, záleží jak moc napne morální síly, aby se dostal zpátky," tvrdí Psotka. "Dveře zavřené nemá, ale musí si pozici znovu vybojovat."
I z toho je patrné, že byť Machalický zvolil útěk domů, rozhodně si nevybral lehčí variantu, spíše pohodlnější. Dostat se do základní sestavy posledního Ústí nad Labem, by bylo snadnější, než se v kádru Olomouce posadit na lavičku náhradníků.
Český mládežnický reprezentant na podzim odehrál jen pět zápasů a potřebuje hlavně nastupovat, jenomže na levém kraji obrany si často přečetl: "Rezervace – Michal Vepřek."
Proto mu Psotka domluvil test s následným hostováním na severu Čech. "Trenéra má volba mrzela. Dal mi najevo, že by bylo lepší, kdybych tam hrál. Věděl, že zkušenosti, které bych získal, by se hodily mně i Sigmě do budoucna," uvědomuje si Machalický. "Člověk si začne vážit více zázemí, které má v Olomouci. Sigma patří v Česku ke špičce. Budu bojovat o místo v ní."
Po návratu se však připravoval jen s B-týmem, ale pak si ho Psotka vytáhl zpět a je možné, že si Machalického vezme také na herní soustředění do Turecka. Kromě mladičkého Martina Hály totiž jiné alternativy za Vepřeka nemá.
V zimě pořádně maká. Hlavně v posilovně si dává Machalický do těla. Když loni debutoval v lize, padly přes něj v Kladně dva góly, protože prohrál silové vzdušné souboje. Další signál k tomu, aby zesílil, nepotřeboval. Jen rychlost a šikovná levačka na dospělý fotbal v Gambrinus lize nestačí, zjistil záhy. Ne, pokud musíte především bránit.
"Hodně času jsem strávil v posilovně, abych dohnal silový handicap. Myslím, že se mi to povedlo," hlásí student fakulty tělesné kultury oboru rekreologie. "Snažím se studovat. Je to těžké, ale skloubit se to dá. Někteří učitelé jsou tolerantní víc, někteří míň," povídá.
Se sparťany se nebratříčkuji
Machalický nemá malé sebevědomí, ale o nálepku neposlušného fotbalisty rozhodně nestojí. Přesto si o ni na podzim řekl. Když si po vyhecovaném zápase se Spartou, který Sigma na Andrově stadionu prohrála 0:1 gólem z pokutového kopu v předposlední minutě, na hřišti vyměnil dres s kamarádem Václavem Kadlecem a přidal k tomu nevinný úsměv. Rozčílil tím tvrdší jádro fanoušků "modrých" natolik, že po něm vyžadovalo vysvětlení i rudý trikot.
"Byl jsem z toho překvapený. Venca Kadlec je můj kamarád. Známe se z reprezentací, kde jsme spolu hráli tři roky. Bylo to kamarádské gesto mezi námi," kroutí Machalický hlavou. "Prohráli jsme po penaltě a všichni byli naštvaní. Já samozřejmě taky. Snažil jsem se fanouškům vysvětlit, že to neznamenalo, že mi byla ta prohra ukradená a že se bratříčkuji se sparťany."
Fans to však nestačilo a během propagační akce klubu, kdy hráči trénovali na sídlišti s dětmi, si to přišli s Machalickým vyříkat.
"Chtěli po mně ten dres, aby ho prý mohli spálit. Myslel jsem, že si ze mě střílí. Potom jsem zjistil, že to myslí vážně a že to zase taková sranda nebude," vzpomíná. "V žertu jsem jim řekl, že už jsem ho spálil sám. Nebyl to dobrý nápad, ale dát jsem jim ho nechtěl. Nebál jsem se, naši fanoušci nejsou takoví, že by mi ublížili, i když jsem věděl, že nemají radost."
Kadlecův dres si schoval doma. "Nikde ho nevystavuju. Je to památka," ubezpečuje dlouhovlasý blonďák, který během utkání nosí čelenku. Má jich čtrnáct v různých barvách. "Je škoda, že mi chybí modrá – v barvě našich dresů," povzdechne si a slíbí, že tmavě červenou už nosit nebude. "Ne v utkání se Spartou," pousměje se.