Villa je ale výjimečný právě časovým úsekem, který potřeboval k překonání rekordu. Utkání s českou reprezentací bylo jeho 72., to Raúl odehrál za Španělsko 102 zápasů.
Prvního reprezentačního startu se Villa dočkal ve třiadvaceti letech a první gól si připsal proti Slovensku na Tehelném poli. Na mistrovství světa 2006 skóroval třikrát, ale jeho čas přišel hlavně v následující kvalifikaci o mistrovství Evropy. Tehdy převzal po Raúlovi číslo 7.
Nejlepší střelci Španělska1. David Villa: 46 (gólů) - 0,64 (průměr na zápas) 2. Raúl González: 44 - 0,43 3. Fernando Hierro: 29 - 0,33 4. Fernando Morientes: 27 - 0,57 5. Emilio Butrugueňo: 26 - 0,38 |
“Nikomu jsem nic nevzal, prostě jsem hrál dobře v klubu a reprezentační kouč mi dal šanci. O tom číslu na dresu se toho namluvilo až moc, nebudu vyvolávat jakoukoli kontroverzi. Vždyť jsme byli s Raúlem v národním týmu i společně, nikoho jsem nevyhnal,“ hájil se už dříve Villa.
Střelecký rekord již hvězda Barcelony nepodědila, ten si musela vybojovat sama. A také duel s českými fotbalisty ukázal, co je jednou z Villových silných stránek. Svůj 46. gól dal z penalty, o tom řeč není. Jde o ten 45., který vyrovnal stav utkání na 1:1.
Villa si zpracoval přihrávku před pokutovým územím, posunul si míč doleva kolem padajícího Hubníka a levačkou vypálil mezi nohama druhého stopera Sivoka. V tu chvíli nebylo vůbec znát, že devětadvacetiletý útočník je vlastně pravák.
Villa střílí perfektně oběma nohama, za což vděčí paradoxně zranění z dětství. Ve čtyřech letech si zlomil pravou nohu, a tak s ním otec piloval tu levou. A jak se to ve světě velkého fotbalu hodí.
Rekordní trefu ale po utkání nevěnoval přímo otci. “Chtěl bych ji věnovat všem, kteří mi pomáhali. Ale jestli mám zmínit jediného člověka, pak to bude Pepe,“ prohlásil Villa. Španělští novináři se nejprve domnívali, že myslí spoluhráče Reinu, ale to by moc nedávalo smysl.
Nakonec se ukázalo, že mínil Pepeho Acebala, bývalého manažera Sportingu Gijón, jenž dal budoucímu miláčkovi národa první šanci v profesionálním fotbale. Z Gijónu odešel Villa do Zaragozy a poté do Valencie, kde své jméno zvýraznil nejvydatněji. Toužilo po něm mnoho velkoklubů, až jej loni za 40 milionů eur ukořistila Barcelona.
Za katalánský klub nastřílel zatím jednadvacet gólů, ale v posledním měsici vyšel naprázdno. Čekání na přesný zásah utnul proti Čechům. “Jsem za něj šťastný, protože mu to tam v poslední době nepadalo,“ řekl Villův parťák z reprezentace i klubu Xavi.
Sám Villa se svému rekordu příliš nevěnoval: “Čekalo se od nás, že dáme spoustu gólů, ale my jsme si to nemysleli. Češi byli těžký soupeř, ujali se vedení a hodně nám to komplikovali. Ale hráli jsme dobře, ačkoli Čech chytil několik našich velkých šancí.“
“Jsem rád za tyhle góly, obzvlášť za ty důležité,“ dodal nový král španělských střelců, který má před sebou ještě dost času. Svůj rekord tak může ještě o dost navýšit.
