V dosavadních 13 kolech dostali 32 gólů, což je o sedm více, než mají poslední dva celky – Vítkovice a Prostějov.
Jaké to je, hodně toho pochytat, a přesto dostávat tolik gólů? „Je to super,“ ironicky se ušklíbl Paleček. „Je to stejné, jak to bylo loni na podzim, kdy jsme také dostávali podobné příděly. Nevím, nevidím klukům do hlavy, ale my si něco řekneme a pak si z toho asi děláme srandu.“
V minulých třech utkání jste dostali 11 branek.
Nemyslím si, že jsem bůhví co, ale minule v Opavě byly tři ze čtyř gólů tečované. Nebýt toho, dvě střely by mě buď trefily, nebo bych s tím zkusil něco udělat. Říkal jsme to spoluhráčům, jenže oni strkají hlavu, nohu tam, kde nemají. A když by měli, tak to neudělají. To je v pytli...
Co s tím?
Nevím, nejsem trenér. Už toho mám za sebou celkem dost a musím říct, že bohužel někdy se s těma klukama nedá dělat nic. Oni musejí chtít sami. To by je ale asi musel někdo doma profackovat. Já už je fackovat nechci.
A to jste dělal?
Skoro, skoro. Ale už ne. Když se mi uzdravila manželka, tak jsem si říkal, že se už nebudu nervovat, ale ono to nejde. Ten fotbal vás za prvé nějak svým způsobem živí a za druhé ho máte rád.
Třinci zatím nepomohla ani změna trenéra.
To však není o trenérovi. Když to přeženu, tak i kdyby tady přišel Trapattoni (italský trenér, který získal tituly ze všech soutěží pořádaných Evropskou fotbalovou asociací UEFA – pozn. red.), tak ani on s tím v tuto dobu nic neudělá.
Takže se třinecký tým bude muset v zimní přestávce celý překopat?
Nevím. To je otázka na jiné lidi, ne na mě.
