Ačkoli Luiz Felipe Scolari nezřídka stanoví pragmatickou taktiku a fanoušci nespokojeně hučí, stejně má neochvějnou pozici. Před mistrovstvím světa 2002 zachránil pokaženou kvalifikaci a turnaj v Asii pak vyhrál. Za tohle mu Brazílie zůstane navždy vděčná.
Ne že by měl Scolari propracované rozbory u videa a dával hráčům dalekosáhlá domácí cvičení, jeho nejsilnější stránkou je psychologie a lidovost. Hráče i fanoušky umí pobavit i motivovat. „Všichni zpívejme národní hymnu. Pojďme společně za svým cílem,“ vyhlásil před šampionátem.
Scolari je výřečný a nezřídka také dotčený, když zrovna není po jeho. „Zatím jsme na cizí týmy byli příliš zdvořilí, teď začneme být agresivní,“ vyhlásil po osmifinálovém penaltovém rozstřelu s Chile.
Taky nerad mění věci, o kterých je přesvědčený, že by měly fungovat. To zdaleka není jen případ útočníka Freda, do kterého fanoušci šijí, že není užitečný. Dal jediný gól zblízka do prázdné branky, přesto byl pokaždé v základní sestavě.
Scolari neuhne. I když vidí, že s Fredem nebude hrát krásný fotbal, je přesvědčený, že s Fredem bude vyhrávat: „Vítězství je to nejdůležitější, co ve fotbale existuje,“ opakuje.
Už jako trenér Gremia či Palmeiras hodil míč do hřiště, aby zastavil útok soupeře. I toho je 65letý Felipao schopný. Nad všechno na světě miluje výhry, takže si buďte jistí, že i brazilské mistrovství chce vyhrát za každou cenu.
