Má za sebou první, podle vlastních slov spíše seznamovací půlrok na lavičce FC Vysočina. Během něj trenér Luděk Klusáček dovedl jihlavský tým ke konečné desáté příčce.
„Jsem rád, že v průběhu jarní části sezony jsme se už mohli více zaměřit na budování týmu na další sezonu a nějaké zkoušení hráčů,“ pochvaluje si Klusáček.
Jak byste jarní část z vašeho pohledu zhodnotil?
Já jsem tohle období bral jako testovací. Období, kdy jsem se s týmem seznamoval. Je totiž něco jiného dívat se na mužstvo zvenku a úplně jiná situace je, pokud hráče vidíte v trénincích. Při tom, jak snáší některé stresové situace. To byl asi nejdůležitější úkol těchto pěti měsíců. Můj styl práce vyžaduje, abych si udělal s hráči vztah. Tím nemyslím, že budeme kamarádi. Ale je to otázka určité důvěry, porozumění, že si řadu věcí vyřešíme.
Jihlava je podle slov ředitele klubu Tulise stále nezkušený prvoligový tým – má za sebou v nejvyšší soutěži teprve čtyři sezony, zatímco nejbližší konkurenti dvanáct. Projevilo se to někde?
Neřekl bych. Naopak si myslím, že Jihlava by už měla patřit ke stabilním prvoligovým týmům. To je náš cíl. S vedením klubu jsme se zatím konkrétně o cílech pro příští sezonu nebavili, řešíme spíš nějaké vize. A jedna z nich je, že Jihlava bude patřit ke stabilním a lepším týmům v české lize.
O Vysočině se často mluví jako o malém a slušném týmu. Neměl jste někdy pocit, že jste na tom bití?
V tomhle necítím nějaký zásadní problém.
Ale přesto jste si kritiku sudích občas neodpustil.
To by vydalo na samostatné téma, které nechci úplně rozebírat. Protože si myslím, že bychom se dostali na hodně tenký led. Je to otázka spíše pro manažera klubu nebo pro majitele. Já na to mám svůj názor, ale není úplně vhodné ho prezentovat. Takže se k tomu vyjadřuji spíš po zápase. A myslím si, že to určitě není v emocích. To dokážu rozlišit.
Takže i s odstupem času si stále myslíte, že v Příbrami, kde jste vedli 1:0, prostě „nešlo vyhrát“?
Když vezmu jen fakta, tak na tiskové konferenci po zápase trenér Tobiáš hodnotil, jak v tom zápase hráli dobře agresivně. Hlavně ve druhém poločase. A pak jsem se podíval na fauly a ty byly 4 ku 23. Tak nevím, no. Myslím si, že to nemusíme komentovat. Jsou zkrátka věci, které jsou jasně vidět.
Váš předchůdce Petr Rada při křivdách často vyletěl z lavičky a na hráče si zakřičel. Vy vypadáte o poznaní klidněji. Nezůstává to ve vás?
To ukáže čas (směje se). Tohle každý řeší trochu jinak. Ale koučování je podle mě o něčem jiném, než že budu pořvávat a gestikulovat. U nás je prostředí na fotbale odlišné. Ale když někde v Evropě přijde dvacet třicet tisíc lidí, myslíte, že hráči trenéra slyší? (usmívá se)
Říkáte, že pro vás je důležité nastavit si s hráči vzájemný vztah. Jak vnímali to, že se základní sestava často měnila? Jak se jim vysvětluje, že na jejich postu bude hrát někdo jiný?
Obecně se říká, že se všema hráčema máte jednat stejně. Ale já si to úplně nemyslím. Protože speciálně u starších hráčů, když se někteří dostanou mimo sestavu, je potřeba s nimi promluvit. Beru to, že je to normální věc. Ale je dobré to tomu klukovi vždycky vysvětlit a říct, proč to tak je. Mám zkušenost, že to pak i lépe přijmou. Ne všichni, ale většinou ano.
Řada trenérů vsází na ustálenou základní jedenáctku, která se mění pouze v krajních situacích. Vy to ale praktikujete jinak.
Strategie jsou různé. Jsou trenéři, kteří mají opravdu jedenáct, dvanáct hráčů a pokud se nikdo nezraní, tak to funguje. Ostatní jsou sice naštvaní, že nehrajou, jsou často uražení... Ale funguje to. Já spíš dávám přednost tomu, že v zápasovém rytmu udržuji více hráčů. A myslím si, že je to lepší.
Proč?
V případě zranění, vám to dává jiné možnosti. Je to těžší proto, že když děláte různé nácviky, standardní situace nebo herní prvky, musíte při nich protočit více hráčů. V tom je to náročnější. Ale když se něco stane, hráči jsou připravení. A většinou je v týmu lepší atmosféra.
Když jsme u střídaní hráčů: útočník Muris Mešanovič byl v této sezoně nejlepším střelcem Jihlavy, přesto nenastupoval pravidelně. Jak to nesl?
Těžko (usmívá se). Zrovna on je hodně emotivní. Ale myslím, že jsme si to vysvětlili. A pracuje dobře, takže jsem rád, že je v týmu.
V sestavě se točil s kamarádem Harisem Harbou. Jednomu z nejlepších střelců ligy v minulé sezoně se v té aktuální vůbec nedařilo. Čím si to vysvětlujete?
Haris pracuje, nemáme spolu žádný problém, ale bohužel se mu zatím nedaří tak, jak by si sám představoval a jak bychom si představovali my. Dvě branky během jara a i jeho vytížení není nic, s čím by byl spokojený. To, že se nám nepodařilo Harise restartovat, beru jako jedno z negativ za tu dobu mého působení. Bohužel to tak je.
A co dalšího se nepovedlo?
Domácí zápasy. U nich cítím dluh vůči fanouškům, protože když to vezmu z globálu, v nich se nám nedařilo. To mě mrzí.
A naopak pozitivní věci?
Jak už jsem řekl, nejdůležitější pro mě bylo seznámení s týmem, vybudování určitých vazeb. Pak to, že jsme se snažili dávat příležitost mladším hráčům a snažili jsme se trošku zatraktivnit pojetí naší hry. Na podzim byla Jihlava úspěšná spíš jen tím brejkovým fotbalem. Teď jsme se snažili v některých zápasech dostat se více do hry, více diktovat tempo. Neříkám, že to bylo vždy úspěšné a vždy se na to dalo koukat. To ne. Ale doufám, že to budeme zlepšovat. A krok za krokem se někam posuneme.
V zimě skončil záložník Koloušek, v létě skončí brankář Blažek. Nebude vám nyní v týmu chybět nějaký ostřílený veterán a lídr, který by vám mohl pomoct na hřišti i v kabině?
Lídr mužstva tady chybí. Neříkám zrovna Venca Koloušek, ten je trošku jinej. Ale třeba Jarda Blažek nám v tomhle pomohl. Takového hráče hledáme. Protože všechno nejde udělat zvenku, něco si musí udělat i hráči na hřišti. Dával jsem hráčům za příklad, že kdyby nebyl na hřišti Zavadil, tak si myslím, že bychom v Brně neprohráli. Domácí byli v takové situaci, ve které bychom my těžko obraceli, kdyby se to stalo nám. A oni to zvládli. Přitom nebyli lepší. Ale v tu chvíli to právě ti lídři vezmou na sebe, pohádají se a vyhecují to. A takoví hráči tu nejsou.
