Na Julisce zatím jen trénuje, dál patří CSKA Moskva, kam přestoupil v lednu 2008 za více než 100 milionů korun a podepsal smlouvu na pět let.
Ruský klub o něj sice už nemá zájem, ale na předčasné ukončení kontraktu vedení zatím nepřistoupilo. "Snad se v létě dohodneme a já konečně začnu pravidelně hrát," doufá Kalouda.
Pořád jste hráčem CSKA Moskva, jaro jste ještě měl odehrát na hostování v ukrajinské Oleksandriji, ale už pár týdnů trénujete na Dukle. Jak k vašemu přesunu do Prahy došlo?
Na Ukrajině jsme se v zimě nedohodli, prezident klubu mi oznámil, že už hrát nebudu. Řekl mi, že mě budou dál platit, ale že můžu odjet domů a trénovat s jiným klubem. Přes mého manažera pana Müllera jsem se nakonec dostal na Duklu.
Jak se tam cítíte?
Jsem moc spokojený. Je tady skvělá parta, dobrý trenér a vedení, které má jasnou vizi. To všechno se pak promítá na hřiště, kluci hrají pěkný kombinační fotbal, daří se jim. Herním stylem mi Dukla vzdáleně připomíná Barcelonu, záložníci hodně rotují, to je v dnešním fotbale největší zbraň.
Budete od příští sezony do sestavy Dukly patřit i vy?
Je to jedna z variant, v tuhle chvíli pro mě asi ta nejlepší. Jenže všechno teď záleží na CSKA, kde mám ještě rok a půl smlouvu. Sice o mě nemají zájem, ale v létě se tam musím znovu hlásit, a co se bude dít pak, to zatím nevím. Snad se dohodneme na ukončení kontraktu, pak by bylo všechno jednodušší.
Jiné nabídky z Čech nebo ze zahraničí nemáte?
Zatím ne. Ozvalo se sice Brno, kde jsem vyrůstal, ale s manželkou se chceme usadit v Praze. Navíc situace v brněnském fotbale teď není ideální. Bývalé vedení mělo velké cíle, ale pak rozprodalo tým, a jak to dopadlo... V tomhle je Dukla mnohem dál, vidím, že to tady má hlavu a patu.
Po úspěchu na šampionátu dvacetiletých v Kanadě jste odešel do CSKA Moskva, ale údajně jste v té době měl i nabídku z Juventusu. Byla to pravda?
Bylo to tak. A hodně mě tehdy mrzelo, že to nevyšlo. Byl jsem si skoro jistý, že tam přestoupím, všechno bylo domluvené. Manažer už třeba zjišťoval, v jakých bych tam hrál kopačkách, těšil jsem se na Pavla Nedvěda, můj velký vzor. Ale vedení Brna za mě chtělo obrovské peníze, přitom jsem měl v té době odehráno jen něco přes dvacet ligových utkání. Za tak nezkušeného hráče málokdo zaplatí tolik peněz, zvlášť ne klub ze západní Evropy.
Podmínky Brna nakonec splnilo CSKA. Proč vám angažmá v ruském velkoklubu nevyšlo?
Z několika důvodů. Přišel jsem den před začátkem ligy, těžko jsem se mohl dostat do sestavy. Šanci jsem skoro nedostal, posílali mě od začátku hrát za béčko se sedmnáctiletými kluky. Všechny zápasy na nekvalitní umělé trávě, úroveň nic moc. Trenér mě chválil, ale v áčku jsem pořád nehrál. Když jsem po půl roce konečně dostal šanci v poháru, hned jsem se zranil. Poslali mě na operaci s tříslem a vrátil jsem se až po pěti měsících.
Co se dělo potom?
Po zranění trvalo, než jsem se dostal do formy, pak navíc přišel nový trenér. Do té doby jsem nic neodehrál, on mě neznal, takže jsem dostával málo šancí. Byl jsem trochu odříznutý, ale pořád jsem na sobě pracoval, protože ve fotbale se může všechno změnit během chvíle a já chtěl být co nejlíp připravený.
V létě 2009 jste odešel na hostování do Sparty. Ani tam jste se do základní sestavy trvale neprosadil. Proč?
To bylo složitější. Chtěl jsem jít klidně do nějakého menšího klubu, hlavně hrát, abych se dostal zpátky do formy. Můj tehdejší manažer pan Zíka mi jako jedinou možnost nabídl Spartu - a já udělal zásadní chybu, že jsem na to přistoupil. Potřeboval jsem tým, kde dostanu čas, po té dlouhé pauze jsem nemohl hned zářit v každém utkání. Jenže Sparta je velkoklub, kde vás těžko může trenér po nevydařeném zápase podržet, což zase na druhou stranu chápu. Je to největší klub v Česku, má ty největší cíle.
Navíc jste měl opět zdravotní problémy.
Během zimy jsem si zranil tentokrát druhé tříslo. Než jsem to doléčil, bylo po zimní přípravě a hostování pomalu končilo. Sparťanský manažer Chovanec mi sice naznačil, že by o mě měli zájem, ale... Říkal jsem si: Když jsem pod ním nehrál doteď, bylo by to v další sezoně jiné? Proto jsem se rozhodl, že se vrátím do CSKA. Ale to jsem netušil, jak to tam bude vypadat.
Co se po návratu stalo?
Na trénincích se mi dařilo, cítil jsem se výborně, ale v zápasech jsem naskakoval jako poslední. Šanci místo mě dostávali mladší kluci, kteří výkonnostně ještě patřili do béčka. Nemělo to prostě budoucnost. V té době jsem měl nabídku ze třetí anglické ligy, z Brightonu. Odmítl jsem, ale pak jsem trochu litoval, protože nakonec postoupili do druhé.
Tak jste zamířil do druholigové Astarachaně...
Ze začátku to šlo dobře. Chtěl mě trenér, věřil mi, odehrál jsem prvních osm zápasů. Pak jsem si ale poranil meniskus a až do zimy jsem byl znovu mimo, navíc jsme se nedomluvili na podmínkách. Jenže v CSKA mi řekli, že musím odejít, tak jsem se nakonec do Astrachaně vrátil. Skončilo to špatně, sedm měsíců mi neplatili a soudil jsem se s nimi o peníze.
Poslední sezonu jste začal v ukrajinské Oleksandriji, ale ani tam jste neskončil v dobrém. V čem byl problém?
Trenér mě většinou stavěl na defenzivního záložníka, což není můj post. Když už jsem jednou mohl hrát víc dopředu a dařilo se mi, znovu mě zradilo koleno. Nechal jsem se vystřídat, protože jsem ho měl nateklé a bál se, že si zranění obnovím. Ale trenér mě nesmyslně nařkl, že jsem si všechno vymyslel. V zimě mi slíbíli, že když se mnou nebudou počítat, včas se ozvou. Jenže dali vědět až ve chvíli, kdy začínala příprava a získat nové angažmá už nebyl čas. Tak mi řekli, že se můžu vrátit do Česka a trénovat tady.
Mezitím jste byl na testech v irském druholigovém Limericku. Jak jste se k takové nabídce dostal?
To šlo zase přes CSKA. Ale hned jsem věděl, že to bude hrůza, byl to poloprofesionální tým. Ti kluci normálně chodili do práce a trénovalo se jen třikrát týdně. Prezident klubu nám řekl, že platově na tom budeme podobně jako prodavačky v místních obchodech. Chápu, že CSKA se snaží nepotřebné hráče šoupnout skoro kamkoliv, ale tohle byl opravdu extrém.
V létě uplyne už pět let od úspěšného kanadského šampionátu. Jaké na něj máte vzpomínky?
Krásné, samozřejmě. Přitom se moc neví, že jsem byl původně v nominaci jen jako náhradník. Ale na přípravném kempu se zranil Marek Jungr, tak jsem nakonec odletěl místo něj a dopadlo to parádně. S klukama jsme pořád v kontaktu.
Ve finále jste těsně prohráli s Argentinou, přitom její hvězdy jako Agüero nebo Di María jsou dneska úplně jinde než všichni hráči českého výběru. Proč si myslíte, že to tak je?
Podle mě proto, že ti opravdu nejlepší už vlastně vyrůstali ve špičkových ligách. Agüero hrál už během šampionátu v Atlétiku Madrid, Španělé, které jsme vyřadili na penalty, nastupovali běžně v lize. Nemuseli si pak složitě zvykat na úplně jiné prostředí, což nám dělalo problémy.
Přesto - nemyslíte si, že jste měl být dnes dál?
Dál bych určitě byl, kdyby nepřišla ta zranění. Od šampionátu jsem byl dvakrát na operaci s kolenem, dvakrát s tříslem. To je hodně, určitě mě to zbrzdilo.
Pořád je vám teprve čtyřiadvacet. Jaké máte ve fotbale ambice?
Teď bych si hlavně přál, aby se vyřešil můj odchod z CSKA a abych začal pravidelně nastupovat. Potom, když bude držet zdraví, mám šanci dostat se vysoko.
