Hrál na Letné proti Spartě. Proti klubu, v němž fotbalově vyrostl, ale na nejvyšší úrovni nikdy neprorazil. O to bylo nečekané vítězství 3:0 cennější.
Sladká pomsta? "Nebyl to pro mě obyčejný zápas, beru to jako satisfakci," přiznal čtyřiadvacetiletý Loučka. "Ale snažil jsem se, abych nebyl přehecovaný."
Když utkání skončilo, s dalšími bývalými sparťany z jabloneckého týmu se vydal k domácímu kotli. Špit, Fukal, Flachbart, Svátek a Baranek, ti také Spartou prošli. "Fanoušci uznávají kluky, jako jsou Baranek nebo Fukal. Nebyl důvod jim nejít zatleskat."
Někdejší letenští fotbalisté zostudili ty současné. Tak vysoká prohra doma, to Sparta v české lize nezažila.
Zato jablonečtí hráči si večer užívali.
Odstartoval ho právě Loučka. Nejčastěji hrává na krajích obranné řady, tentokrát nastoupil uprostřed zálohy. Ve čtyřiatřicáté minutě postupoval z pravé strany do středu hřiště. A pak to přišlo. Nápřah...
Jeho poslední góly už jsou podobné: střela z dálky. Loni na jaře za Spartu v Olomouci, na podzim už za Jablonec v Brně. "Zavřu oči a snažím se trefit branku."
Byla to opravdu překrásná trefa!
Jenže Loučka se vůbec neradoval. Žádná gesta. Žádný smích. Žádné emoce. Jen kroutil hlavou. Sám nechtěl věřit, jaký parádní gól dal. "Až do toho okamžiku jsem hrál hrozně špatně, ale pak povede tohle."
Loučka kopal na Spartě od deseti let, jenže v rudém dresu odehrál všeho všudy pět ligových zápasů. Mezi ně patří už zmíněná trefa v Olomouci, ale i trapný výkon v Teplicích, kde střídal už po jedenadvaceti minutách.
Už třikrát ho Sparta pustila do Jablonce. Poprvé v létě 2004, aby sbíral zkušenosti. Znovu loni. Pro zimní přípravu si ho stáhla zpátky, ale ještě v lednu ho poslala zpět na sever Čech jako nepotřebného.
"Spartu mám v srdci. Jenže když jsem dostal v áčku šance, tak jsem trenéry nepřesvědčil. Moje budoucnost už patří asi jen Jablonci," poznamenal tiše.
Bylo na něm znát, jak ho mrzí, že ve Spartě neuspěl.