Velký fotbalový fanoušek, třiadvacetiletý Tim, zemřel na sklonku roku 2005 na leukemii. Jeho otec John Reeve se ho rozhodl uctít pěší túrou z Anglie do dějiště loňského světového šampionátu v Německu. Nad výchozím bodem neváhal ani chvíli. "Startoval jsem od Wembley, jiné místo nepřicházelo v úvahu.“
Londýnské Wembley je pupkem fotbalového světa. A Angličané fotbal zbožňují. Proto je pro ně stadion národním symbolem stejně jako Buckinghamský palác nebo Tower.
Lidé si museli počkat, proběhlo i pár velmi ostrých půtek. Ale dnes už mohou znovu jít do devadesátitisícového kotle na fotbal či na koncert. Po dramatickém příběhu rekonstrukce Wembley zase žije.
Nejdražší stadion světa
John Reeve měl před rokem v květnu vyrážet od nablýskané arény, jež měla vyrůst na místě stařičkého stadionu z roku 1924. Místo toho vycházel od staveniště.
Přestavba Wembley se neúnosně protahovala, otevření bylo proti původním předpokladům posunuto o rok. A bookmakeři sázkových kanceláří tehdy vypsali kurzy na to, že Wembley nebude otevřeno ani v roce 2007.
Útěchou pro anglický fotbalový svaz bylo, že nezaplatí víc než plánových 34 miliard korun, protože si dal do smlouvy fixní částku, s níž nešlo hýbat, byť se náklady prodražily. I předem stanovená suma dělá z Wembley nejdražší stadion světa a v době, kdy se stavba vlekla, se z národní pýchy stala noční můra. Zazněly i zmínky o novodobé babylonské věži čili biblické stavbě, která nebyla dokončena.
Wembley bylo středem zájmu možná ještě víc než v době, kdy se na něm konaly důležité akce. Kolem stadionu stály jako memento strnule jeřáby a v debatách o něm to vřelo.
|
Fotbal a koncerty Co se také na Wembley odehrálo srpen 1948 30. července 1966 13. července 1985 30. června 1996 |
Wembley nebylo bitevní pole pro fotbalisty, nýbrž pro politiky. "Možná jde odložit fotbalový zápas, ale těžko zrušíme olympiádu," prohlásil uštěpačně mluvčí opozičních konzervativců Hugo Swire v narážce na olympijské hry, jež bude Londýn pořádat v roce 2012. Ministr sportu Richard Caborn opáčil: "Bude to pro nás poučení."
Kdo ví. Jisté je, že letos v březnu Wembley znovu zahájilo provoz. A že je nádherné.
Bitva o dvě věže
Pokud by se všechny sedačky na stadionu postavily do řady, měřila by 54 kilometrů. Střecha vážící 7000 tun visí 52 metrů nad trávníkem. Dominantní kovový oblouk, viditelný z velké dálky, je s výškou 133 metrů největší na světě. Každá ze dvou obřích obrazovek v hledišti je velká zhruba jako 600 standardních televizorů.
V tom všem drží Wembley primát. A také v počtu toalet v jedné budově: musela protéct hotová Niagara vody, když bylo v rámci generální zkoušky před otevřením stadionu spláchnuto všech 2618 záchodů.
Starý stadion byl uzavřen koncem roku 2000 a o dva roky později se začalo s jeho demolicí. Mezitím byly vydraženy různé předměty z historického Wembley. Jeden z devětatřiceti schodů si kupříkladu odvezli do muzea zástupci španělského klubu FC Barcelona. Zaplatili statisíce, aby měli upomínku na vítězné finále Poháru mistrů z roku 1992.
Bývalý anglický reprezentant Geoff Hurst zase dal přes 40 tisíc korun za fotografi i z roku 1966, na níž je zachycen spolu se spoluhráči, jak ve Wembley slaví titul mistrů světa.
Jenže bourání starého a stavbu nového stadionu neprovázela pouze nostalgie, ale i vyhrocené spory. Chyběla podpora vlády a velká část fanoušků protestovala proti podobě nového stánku.
Konzervativním Britům vadilo, že strženy mají být dvě charakteristické věže, které se nad původním Wembley tyčily. Stavitelé nejprve slíbili jejich zachování, ale později plány změnili, což vyvolalo bouři nevole.
Bitvu o dvě věže jejich obránci nevyhráli, obě padly k zemi v únoru 2003. Přesto nezmizely úplně. Některé kusy byly dány do prodeje jako suvenýry a většina hmoty byla použita jako základ pro nové Wembley. Z čerstvých zdí stadionu tak stále prosvítá velkolepá historie.
Stálo to za to!
A že je na co vzpomínat! Od doby, kdy tam v roce 1923 zasadil král Jiří V. první drn trávy, proběhla na Wembley řada významných událostí, z nichž některé se staly legendárními.
V roce 1966 tam Anglie, jež si hrdě říká kolébka fotbalu, získala první a zatím poslední titul světových šampionů. „Nikdy se mi nehrálo na žádném místě tak báječně a nikde jsem se necítil při fotbale tak šťastný jako ve Wembley,“ prohlašuje i dnes největší opora vítězného týmu Bobby Charlton.
Hrálo se zde i finále mistrovství Evropy 1996, finálové zápasy evropských pohárů, vystupovaly zde také bezmála všichni, kdo něco znamenali v hudebním světě.
To vše je minulost, to vše už bylo. „Jsem překvapen, jak rychle mizí stará sentimentalita v záři úžasné novostavby,“ tvrdí populární britský komentátor John Motson.
Prvního června pokřtí angličtí fotbalisté londýnský chrám ve žhavém duelu s Brazílií a o návratu do reprezentace sní při téhle příležitosti i David Beckham, kterého trenér v poslední době ignoruje. „Zahrát si na zrekonstruovaném Wembley je můj velký sen,“ říká slavný záložník.
Druhou červencovou sobotu nesoucí datum "7. 7. 07" rozduní Wembley charitativní koncert Live Earth, na němž mimo jiné zazpívá Madonna, Genesis nebo Red Hot Chili Peppers. O měsíc později se zde uskuteční koncert na památku princezny Diany, jež pořádají její dva synové v souvislosti s desátým výročím smrti.
Trvalo to sedm let, ale Wembley už opět pulzuje. Jeho stavbu provázely třenice a průtahy traumatizovaly veřejnost. Angličané dokonce ironicky tvrdili, že rekonstrukce Wembley poskytla návod, jak na stavbě slavné budovy pokazit vše, co se pokazit dá.
Jenže podle agenturních zpráv měla drtivá většina prvních návštěvníků Wembley při dni otevřených dveří jediný a ohromený komentář. "Stálo to všechno za to!"
