Lokvenc dával v žácích i devadesát gólů

Náchod - Že Vratislav Lokvenc bude někdy oblékat dres národního mužstva, si jeho otec nepředstavoval ani v nejtajnějších snech. "Nikdy jsem si opravdu nemyslel, že dojde tak daleko," říká Lokvencův otec, sám dříve výborný fotbalista a dnes trenér České Skalice, účastníka královéhradeckého krajského přeboru.

Při otcově fotbalovém působení bylo téměř nemyslitelné, že by Lokvenc mladší u fotbalu neskončil. Přesto se k současnému postavení ve fotbalovém světě nepropracovával pravidelným tréninkem už od útlého dětství.

Fotbalový talent určitě podědil, ale než o něm začal přesvědčovat své okolí v zápasech registrovaných hráčů, měli mnozí jeho vrstevníci už odkopán nejeden mistrovský zápas.

"Do ničeho jsem ho nenutil, a tak závodně začal fotbal hrát až v deseti letech," vzpomíná Vratislav Lokvenc starší.

Sám si zahrál druhou ligu nejprve pět let v Ústí nad Labem, poté byl hráčem Náchoda, který postoupil do tehdejší české národní ligy, po reorganizaci rovněž druhé nejvyšší domácí soutěže.

"Vráťa se mnou chodil na trénink, kde jsme ho občas vzali do hry, ale dlouho fotbal hrál jen kolem domu," vypráví Lokvenc starší.

Mezi fotbalové žáky Náchoda Vráťa přišel ve svých deseti letech. "Od začátku bylo patrné, že mu míč nepřekáží," přibližuje Lokvenc starší začátky jeho syna.

Už žákovská kategorie ukázala, že se rodí střelec. A ukázala také, že nadějný fotbalista nebude chtít svůj talent promarnit.

"Vždycky se snažil být nejlepší. Už v žácích, když začínal. Už od počátku byl ctižádostivý a hrozně rád trénoval," říká o reprezentačním útočníkovi jeho otec. To Lokvencovi pomáhalo stoupat výš a výš.

"Dával hodně branek, za sezonu třeba devadesát," vzpomíná Lokvenc starší. Ve třinácti přešel do Hradce Králové, kde se po pěti letech objevil na trénincích u prvoligového týmu.

"Už v mladším dorostu Hradce dokázal svůj talent prosadit. Často jsem tátovi říkal, že tenhle syn se mu opravdu povedl," přidává Škorpil. Ten také Lokvence jako prvoligového začátečníka několikrát poslal do zápasů tehdejší federální ligy.

A hráč prokazoval, že se rodí nová střelecká osobnost. "Přes svoji výšku neměl problémy zapojit se do kombinačního fotbalu a hlavně byl nebezpečím pro branku soupeře," charakterizuje Lokvencovu hru Škorpil.

V Hradci proto také dlouho nevydržel. Na podzim roku 1994 ho ve svém týmu chtěl mít majitel Viktorie Žižkov Čekan a Lokvenc se odchodu do Prahy nebránil. Neskončil však na Žižkově, ale ve Spartě.

S tou zažil radost z několika titulů mistra republiky.Jeho výkony mu vynesly angažmá v bundesligovém Kaiserslauternu, který v létě vymění za Bochum. "Už jsem potřeboval změnu a díky tomu, že vím, kam v létě půjdu, jsem nyní v klidu," nechal se slyšet před zahájením evropského šampionátu.

VRATISLAV LOKVEN OČIMA OTCE

Jaké nosil ze školy poznámky?
Snad jedině za vyrušování, ale těch opravdu moc nebylo. Byl to bezproblémový kluk.

Co dělal vždycky nerad?
Určitě pomáhat doma s úklidem, do toho se mu opravdu snad nikdy nechtělo.

Za co nejvíce utrácel kapesné?
S jeho kapesným to nebylo nijak slavné, příliš ho nedostával. Pokud nějaké měl, koupil si něco sladkého, ale často také třeba nic, byl dost šetrný.

Na kterého fotbalistu si hrál?
Na nikoho, alespoň si na to nevzpomínám. Vždycky chtěl být svůj a to se odrazilo i v tom, že vyložený vzor neměl.

Jakým jídlem jste mu udělali největší radost?
Určitě vždycky mohl například svíčkovou, ale na druhé straně musím říct, že nikdy nebyl v jídle příliš vybíravý.

Kdy se vrátil z hřiště nejvíc potlučený?
Ani ne snad potlučený jako unavený. Když hrál poslední rok za žáky Náchoda, byli hrát nějaký turnaj v bývalé NDR. Když přijel, byl tak unavený, jak jsem ho předtím a snad ani potom neviděl, a měl strašný hlad. Oni jim tam prý dávali samé studené mísy a kluci se nenajedli.

Jaký dárek mu udělal největší radost?
Vždycky když dostal nějaké sportovní věci. Míč, kopačky, z toho měl radost.

Chtěli jste mu fotbal někdy zakázat?
Nikdy.

Museli jste v jeho pokoji hodně uklízet?
Určitě ano, ale já to nebyl. Většinou to odnesla manželka.

Čeho se bál?
Ničeho.

Když byl malý, čím jste si přál, aby byl?
Já jsem přání žádné neměl a také s fotbalem jsem ho nechal dlouho být. Dlouho to bylo otevřené, i když bylo vidět, že mu fotbal jde. Vyučil se zámečníkem, ale asi měl v tomto směru na víc. Jenomže když přešel do Hradce, tak nás prosil, ať ho nenutíme na školu, aby měl čas na fotbal.

Za co jste mu nejvíc vyhuboval?
Na žádný konkrétní okamžik si nevzpomínám. Pokud něco přišlo, tak většinou za to, že si nenajde čas na učení.

Vratislav Lokvenc (v první řadě, úplně vpravo) v dorosteneckém týmu.