Ronaldo vs. Buffon. Největší hvězda Realu proti stálici Juventusu. Nejlepší střelec Ligy mistrů proti nejlepšímu brankáři.
Může to být souboj, na který se bude léta vzpomínat. A klidně může rozhodnout i o tom, kdo si v zimě dojde pro Zlatý míč, cenu pro nejlepšího fotbalistu světa.
Letošnímu roku chybí vrchol typu mistrovství světa nebo Evropy, takže rozhodovat budou jiná kritéria. Nastřílené góly, vychytané nuly, možná i zásluhy. A rozhodně týmový úspěch. To znamená, že finále Ligy mistrů bude pro mnoho hlasujících stěžejní nápovědou.
Podzim ještě může leccos změnit, ale během něj se týmové trofeje nevyhrávají. Ta nejdůležitější je ve hře v sobotu v Cardiffu, s výkopem tradičně ve 20.45 hodin.
Která z legend nakonec zajásá?
Buffonovi bude na začátku příštího roku čtyřicet, má možná poslední šanci Ligu mistrů vyhrát. Je světovým šampionem, italské tituly by snad ani nespočítal, s Parmou vyhrál Pohár UEFA. Ale nablýskaný ušatý pohár mu uniká. Dvakrát už byl blízko, ale ani v roce 2003, ani předloni neslavil. AC Milán a Barcelona byly silnější.
Cristiano Ronaldo
Řekněte sami: nepřáli byste mu, aby se konečně dočkal? „Já ano. Čeká ho třetí finále a říká se přece: do třetice všeho dobrého. Věřím, že mu to vyjde,“ říká český gólman Petr Čech. A zdaleka není sám.
„Cristiano už vyhrál mockrát. Gigi si tentokrát zaslouží Zlatý míč mnohem víc,“ přesvědčuje bývalý útočník Fabrizio Ravanelli. V podobném duchu mluví i Xavi nebo Gerard Piqué, legendy Barcelony.
Možná jen chtějí Ronalda rozhodit před finále, ve kterém budou přát soupeři. Nebo vážně Buffonovi přejí ocenění víc. Dá se to pochopit. Gólman s věčně ulíznutými vlasy je sympaťák, pohodář se širokým úsměvem, který rád zavtipkuje. Ale pozor – fotbal bere vždy smrtelně vážně.
Viděli jste ho, jak zpívá před reprezentačními zápasy italskou hymnu? Prožívá ji jako nikdo jiný: s rukou na srdci a přivřenýma očima doslova řve její slova, aby se na utkání řádně nažhavil.
V Juventusu je od léta 2001, a kdybyste chtěli spočítat, kolikrát za tu dobu v brance udělal velký kiks, možná by vám stačily prsty jedné ruky. Geny po mamince, která reprezentovala v hodu diskem, a tátovi, bývalém vzpěrači, se v něm pomíchaly dokonale.
Gianluigi Buffon
Jako by nestárl, zůstává spolehlivý, jistý, neztratil postřeh ani mrštnost. Není divu, že se mu nechce končit. V reprezentaci vydrží určitě do mistrovství světa v Rusku, možná se nechá přemluvit, aby pokračoval i pak. V brance nemusí moc běhat, takže ani nevadí, že si u kafe rád vychutná cigárko.
V tom se liší od Ronalda, známého askety. Ten se drží na vrcholu i díky vzorné životosprávě. A ať už je vám sympatický, nebo ne, jeho přístup musíte ocenit.
Také v této sezoně ukázal, že je jako spolehlivá mašina, která se jen tak nezadře, i když na to už mnozí čekají. Když se začalo říkat, že stárne a jde výkonnostně dolů, rozstřílel se a kritici museli zase zalézt.
Ve dvaatřiceti se drží na vrcholu, vyzařuje z něj odhodlání i síla. Ligu mistrů už vyhrál třikrát: poprvé s Manchesterem, pak dvakrát s Realem. A dobře ví, co si přát teď, aby mohl pomýšlet na další oslavu.
„Musíme doufat, že Buffon ve finále zachytá mizerně,“ prohlásil před pár dny a trochu netypicky vyjádřil, jaký má k italskému veteránovi respekt.
I Buffon soupeře obdivuje, jen ne tolik, jak to z jedné jeho věty mohlo vyznít. Kdysi prohlásil, že Ronaldo je nejlepším hráčem, proti kterému kdy chytal, ale to mluvil o Brazilci, který válel na přelomu tisíciletí.
Aby v sobotu doplnil sbírku o chybějící trofej, potřebuje konečně vychytat jeho mladšího jmenovce.
