Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kanón se slepými náboji a generálem bez důvěry. Opustí Wenger Arsenal?

Arsene Wenger, trenér Arsenalu, jehož pozice je zpochybňována. | foto: Reuters

14 2013
Arséne Wenger má možná pravdu, když tvrdí: "Musíme si připustit, že Evropa anglický fotbal dohnala. Ve čtvrtfinále Ligy mistrů není ani jeden klub z Manchesteru, ani Chelsea, ani Arsenal, zkrátka nikdo z Anglie." Jenže ostatní jmenované kluby si na rozdíl od Arsenalu snadno vybaví, jak chutná triumf...

Zato u Arsenalu, který vzdor výhře 2:0 nad Bayernem ve středu Champions League opustil, je to s trofejemi takřka stejně jako s bájnou lochneskou: všichni o nich mluví, nikdo je nespatřil. Proto čím dál víc sílí hlasy, že trenér Wenger by měl od mužstva co nejdřív odejít. Přesněji, že už teď je pozdě.

Wenger je bezpochyby jeden z největších manažerů v historii Arsenalu, snad vůbec tím největším. Byl to vizionář, který svým způsobem definitivně smyl - nebo přinejmenším pomáhal smýt - z anglického fotbalu filozofii "kopni a běž". Díky nápaditému a kombinačnímu stylu plného pestrých variant udělal z londýnského klubu mužstvo, které "zapomnělo prohrávat".

Teď je z Arsenalu klub, jenž naopak zapomněl vyhrávat. Je pryč z Ligy mistrů, v Premier League zuby nehty drží pátou příčku slibující vstupenku do Evropské ligy a z obou domácích pohárů se poroučel po vyřazení od soupeřů z nižších soutěží.

Ano, Wengerův klub sice může zvítězit na Bayernu a v dalších jednotlivých utkáních, ale zimník je mrtvému platnější než tyto dílčí výhry, jež k ničemu nevedou. Wengerův ansámbl byl na počátku tohoto století na ostrovech dominantní, sebral tři ligové tituly a čtyři FA Cupy, ale poslední trofej je z roku 2005.

Od té doby šlus, studna vyschla. Kanonýři, jak se hráčům klubu přezdívá, už pořádně dlouho nedobyli žádné území, do svých děl ládují jen slepé náboje.

Právě proto vypadá Wengerův středeční nářek nad bídou anglického fotbalu tak trochu jako farizejská snaha o odvedení pozornosti. Jako vytvoření zástupného problému sloužícího k zakrytí toho, který reálně existuje. Tedy problému s vlastním klubem, s nímž si trenér v podstatě neví rady.

"Lituji prvního utkání s Bayernem, kdy jsme doma prohráli 1:3. V Mnichově jsme ovšem ukázali, jak dobrý tým jsme," pravil Wenger, ale ouha, ani to podle všeho neodpovídá skutečnosti: hosté sice na Bayernu vyhráli, ale rozhodně na hřišti nevládli. Navíc domácí si byli vědomi náskoku, byť se jim to nakonec mohlo krutě vymstít.

Pokud by Arsenal postoupil dál, podle obrázku hry by to nebylo zcela zasloužené. Na druhou stranu, pozice kouče by se aspoň na okamžik tímto úspěchem upevnila. Ale takto? "Nebudu reagovat na hysterické mediální výkřiky. Snadno přece v Anglii najdete kluby, které jsou na tom mnohem hůř," ohradil se Wenger už dřív, v hlase zjevné stopy podráždění.

Obě jeho věty jde ale aspoň částečně vyvrátit.

Hysterické mediální výkřiky? I samotní fanoušci klubu vedou vzrušené debaty o tom, zda by měl Wenger jít a - diplomaticky řečeno - rozhodně se v těchto diskuzích neodvíjí jen trenérova obhajoba. Podivná přestupová politika a neustálé zdůrazňování perspektivy kádru (jež je perspektivní už léta, ale nikdy nedorostl, což je prakticky protimluv), už přestává příznivce bavit.

Fotogalerie

Za všechny zklamané citujme fanouška, jenž pod nickem Zbyňa napsal ve čtvrtek na fóru českých příznivců Arsenalu: "Nemáme trenéra, co by změnil styl hry, rozestavení, co by dal pokyny...nic! Sorry, po sezoně nechci posílit kádr, ale chci trenéra!"

A že v Anglii najdete kluby, které jsou na tom hůř? Pokud se Arsenal srovnává kupříkladu s Readingem, pak lze těžko Wengerův výrok rozporovat. Nicméně je otázka, jestli kouč nastavuje správná měřítka. A další otázkou je, zda i toto trenérovo chování nenapomáhá otevřít dvířka, jimiž se do klubu nenápadně vplížila odevzdaná atmosféra průměrnosti. Při vší úctě a sympatiích, možná už ji Wenger není schopen zahnat zpět.

Anglický fotbal nemá ve čtvrtfinále Ligy mistrů zástupce poprvé od jara 1996. Právě v tomto roce přišel Wenger do Arsenalu. A když teď všechny anglické kluby ze soutěže zmizely, podle mnohých nazrál čas, aby z londýnského klubu zmizel i Francouz, který byl v minulosti právem oslavován. "Děkujeme za krásné vzpomínky, ale je čas říct sbohem!" letěl před časem k Wengerovi vzkaz z transparentu, který fanoušci rozvinuli.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze