"Jasně, někteří kamarádi mi řekli, ať při zpívání hymny do televize tak neřvu, ale to bylo z legrace. Myslím, že na našem zpěvu bylo znát, jak chceme v reprezentaci uspět a bojovat za Česko," prohlásil Brabec.
Vidět to bylo hlavně na hřišti. Mladíci bojovali, dřeli, nevynechali jediný souboj. Právě tím si získali přízeň fotbalových fanoušků. A to přesto, že ve finále prohráli se Španělskem 2:3 po prodloužení.
ProfilJakub Brabec Narozen: 6. srpna 1992 Vyrůstal ve Spartě, ale v roce 2008 přestoupil do Viktorie Žižkov. Tam se poprvé setkal se dospělým fotbalem. Nedostával ale moc příležitostí - když v létě 2011 přišla nabídka k návratu do Sparty, nerozmýšlel se a využil ji. Je vysoký, ale zároveň rychlý a míč mu u nohy nepřekáží. Na mistrovství Evropy hráčů do 19 let, na kterém dělal českému týmu kapitána, ho UEFA nominovala do výběru nejlepších hráčů turnaje. |
Přebolelo už finálové zklamání?
Novináři, experti, známí - všichni nás za mistrovství Evropy chválí. I proto už porážka přebolela. Když se na to podívám s větším odstupem, tak druhé místo zkrátka musí být úspěch.
A vy jste tomuhle úspěšném týmu dělal kapitána.
To je pro mě obrovská pocta. Ale že bych musel někoho usměrňovat, to ne. Hlídali jsme se navzájem a usměrňovali jeden druhého. Byli jsme zkrátka skvělý tým, který vystupoval jednotně.
Když jste do Rumunska odlétali, tak jste tak vysoko nemysleli, že?
Byl to spíš takový velký sen. Hlavním cílem byl postup ze skupiny, možná medaile. Ale finále?
Jak vám bylo, když Španělé pět minut před koncem normální hrací doby vyrovnali?
To byla pořádná rána, velké zklamání. Do konce zbývalo pár minut, a tak jsme věřili, že už to odbojujeme. Navíc ten vyrovnávací gól... Padl po tečované střele, takže to byla taky trochu smůla.
Zástupci UEFA vás zvolili do výběru nejlepších hráčů turnaje. Znamená to pro vás něco?
Je to pro mě velká pocta, překvapení, zázrak. Když jsem se to dozvěděl, tak jsem byl vykulený jak malý kluk. Nejsem zvyklý, že bych se do podobných výběrů dostával. Zároveň je to pro mě ale závazek, že na sobě musím dál pracovat.
Pomůže vám stříbrná medaile v další kariéře?
Stoprocentně. Nejen stříbrná medaile, ale celý turnaj. Získali jsme spoustu cenných zkušeností. Finále mistrovství Evropy už si nikdy v životě nemusíme zahrát.
Šampionát sledovala spousta skautů věhlasných klubů. Vnímali jste to?
Upozorňoval nás na to kdekdo. Ale my jsme se soustředili hlavně sami na sebe. Vystupovali jsme jako tým, což se nám nakonec bohatě vyplatilo.
Váš parťák Tomáš Kalas, se kterým jste nastupoval ve středu obrany, hraje v Chelsea. Rozuměli jste si?
Tomáš je o rok mladší, přesto to nebylo poznat ani na hřišti, ani v kabině. Ukázal, že za Chelsea hraje právem. Myslím, že jsme si vzájemně sedli. Byli jsme spolu na kafi, rozumíme si.
Takže se čeští fanoušci můžou těšit, že reprezentační áčko bude mít za pár let novou stoperskou dvojici?
Chtěl bych tomu věřit. Musíme na sobě ještě hodně pracovat, aby se to jednou mohlo povést.
NEBUĎ SMUTNÝ. Španělský kapitán Alvaro Morata po finálovém utkání utěšoval českého stopera Jakuba Brabce.
PARŤÁCI NA STOPERU. Jakub Brabec (vlevo) a Tomáš Kalas vytvořili na evropském šampionátu spolehlivé duo.
Před začátkem ligového ročníku jste přestoupil do Sparty. Neměl byste na Žižkově větší šanci hrát?
Ve Viktorce jsem moc nehrál, takže Sparta je pro mě skvělá volba. V áčku budu trénovat se samými zkušenými frajery a v béčku budu nastupovat ve druhé lize. To jsou dobré podmínky pro to, abych se dál zlepšoval.
Můžete se v nejbližší době prosadit do sestavy, když jsou v týmu Řepka, Zápotočný nebo Brabec?
Bude to složité. Tihle hráči mají ve Spartě stabilní pozici. Nejdřív musím přesvědčit trenéry, že na Spartu mám.
A pak?
Nekoukám moc do budoucna. Teď zkrátka budu trénovat s áčkem a o víkendu nastupovat za béčko.
Je jasné, že se chcete prosadit ve Spartě. Co je ale největší fotbalový sen?
Táta je velkým fanouškem Sparty. Proto je pro mě největším snem hrát právě za Spartu.
Opravdu? Hodně vašich vrstevníků by na tuhle otázku odpovědělo, že se chtějí dostat do Chelsea, Realu Madrid a dalších velkoklubů.
V Anglii bych si samozřejmě taky jednou rád zahrál, to by bylo úžasné. Ale k fotbalu mě vedli rodiče, kteří by mě rádi viděli ve Spartě. Tenhle sen chci jim i sobě splnit.
