Prozraďte, jak se český trenér dostane do Libanonu?
Pomohli mi trenéři mládeže z Dukly. Na minikopanou s nimi chodil Libanonec, který se točí okolo fotbalu, ten mi dopomohl k místu v mládežnické akademii v Bejrútu. Moje práce se líbila prezidentovi ligového klubu Racing, který na tom v té době nebyl dobře v tabulce, a požádal mě o spolupráci. Mám rád výzvy, nabídku jsem přijal, navíc jsem ani nepožadoval měsíční odměnu, jen dobrou prémii, pokud skončíme do třetího místa.
To jste docela riskoval, ne?
Chtěl jsem se ukázat na tamějším trhu, což se povedlo. Skončili jsme třetí a já si udělal jméno. Zůstal jsem jen u ligového týmu, dostal jsem na české poměry dobré peníze, ač to byl klub s nevelkým rozpočtem.
Co znamená nevelký rozpočet?
Nejlepší hráči vydělávali tři tisíce dolarů (68 tisíc korun), povolení byli tři cizinci. Zbytek byli místní studenti nebo hráči, kteří dopoledne normálně pracovali. K platu jsem měl byt, auto. Například litr benzinu tam stojí 22 korun. Ovšem jídlo je dvakrát dražší než u nás.
Finančně to tedy bylo zajímavé, ale nebál jste se? Tahle část světa nepatří k nejbezpečnějším.
Pravděpodobnost, že budete na místě, kde je bomba, je blízká tomu, že vás v Česku přejede auto. I když je pravda, že na začátku jsem se obával víc. Zažil jsem bombu pět set metrů od sebe, a to s člověkem otřese. Sledoval jsem fotbal a najednou rána. Jenže tam to bylo běžné, výbuchy každý měsíc. Bejrút je rozdělený na křesťanskou část, kde je převážně klid, a muslimskou. Právě čtvrtím, kde žili sunnité nebo šíité, jsem se většinou vyhýbal. Stejně se do nich jen tak nedostanete, jsou tam velké kontroly od vojáků, ale i hlídek Hizballáhu. (Libanonská militantní skupina, kterou Evropská unie zařadila mezi teroristické organizace.)
„Kapitán mého týmu za mnou přišel a říká: Trenére, týden nebudu. Pak jsem se dozvěděl, že jel na frontu do Sýrie.“ |
Jak vypadá kontrola zástupci Hizballáhu?
Slušně se anglicky zeptají, kam jedete, co tam budete dělat, zkontrolují vám auto, pak vás pustí. Kontroly jsou v Libanonu běžné: v nákupním centru, v kině, zkrátka nikam se bez nich nedalo jít. Ale v poslední době se situace uklidnila – islamisté se soustředí na válku v Sýrii a nerozvracejí Libanon.
Opravdu jste se nikdy nebál? Ani ta bomba vás nerozhodila?
Věřím na osud, takže mě nevyvedla z míry. Byl tam tenkrát na testu v jiném klubu David Střihavka. Jeho zástupci mu řekli, že to byla havárie na benzince, aby se nelekl. Nedoporučovali mi také, abych jezdil k hranicím se Sýrií, kde se válčilo. Pro cizince je tahle oblast obzvlášť nebezpečná.
Libor PalaProfil fotbalového kouče Fotbalový trenér se narodil 22. července 1961. V Česku pracoval v Karviné, Ostravě, Opavě a Ústí nad Labem, devět let působil v Polsku: v Polonii Varšava, Nowém Dworu, Lechu Poznaň či Pogoni Štětín. „Polsko je hodně nacionalistické, často mi tam lidé dávali najevo, že tam nemám co dělat, dnes už bych do Polska nešel,“ říká muž, který necelý rok pracoval také v mládežnické akademii v brazilském Sao Paulu Posledního dva a půl roku působil v Libanonu u celku Racing Club Bejrút, s nímž dvakrát skončil třetí. „Celkově jsem z té země nadšený, manželka o ní dokonce napsala knížku.“ |
Komplikovala složitá bezpečnostní situace trenérskou práci?
Když jsme jezdili na zápasy na sever, měl jsem špatný pocit. Na každé křižovatce stáli ozbrojení vojáci. Pokud byla nějaká exploze, přišla SMS zpráva v arabštině, jakému místu se máte vyhnout. To pak hráči z tréninku utíkali k telefonům a kontrolovali rodiny. Měl jsem v týmu i dva členy Hizballáhu.
Cože?
Oni o tom nemluví, ale vědělo se to. Kapitán týmu jim dělal zdravotníka. Přišel za mnou a říká: Trenére, týden nebudu. Pak jsem se dozvěděl, že jel na frontu do Sýrie.
Jasně, služební cesta...
No, něco takového. Je to bohatá organizace, mají svoje nemocnice, školy, sociální zázemí pro komunitu. Jednou za měsíc musel na týden pryč.
Co jste mu před cestami říkal?
Co mu máte říct? Dávej na sebe pozor a udržuj se. On mi na to odpovídal: Nebojte, budu běhat, a smál se. Byl to výborný hráč, vysokou úroveň měl i mentálně. Vím, že to zní divně, ale zvyknete si.
Hizballáh, to jsou pro většinu Evropy teroristé. Jak tuhle organizaci berou Libanonci?
Jako součást života, že je to skupina, která brání svou komunitu. Křesťané říkají o sunnitech i šíitech, že jsou crazy (blázniví), oni bojují mezi sebou. Smrt je v Libanonu běžnou součástí života. Místní lidé prožívají pohřby velmi emotivně. Patří to k jejich naturelu.
Vy jste trénoval křesťanský klub, takže jste žádné náboženské spory řešit nemusel, ne?
Křesťanský svět v Libanonu je vzdělaný, většina lidí umí anglicky, francouzsky a arabsky. Křesťané pracují v bankách, to muslimové spíš jako prodejci, poslíčci, mluví většinou jen arabsky. Myslel jsem, že v týmu budou jen křesťané, ale abyste byli úspěšní, musíte mít i muslimy. Jsou lepší fotbalisté než libanonští křesťané. Všichni se různě modlili, ale politiku nikdo u nás neřešil. Jen pár konfliktů – jsou horkokrevní, po každém kopanci se chtěli bít. Pár hráčů jsem proto musel vyhodit.
Byla při zápasech speciální bezpečnostní opatření?
Před každým zápasem museli všichni z týmu projít kontrolou u vojáků. Když se utkají například sunnitský klub se šíitským, svaz nařídí, že se bude hrát bez diváků. Fanoušci některých muslimských klubů jsou příliš horkokrevní. Křesťané na fotbal moc nechodí, starají se více o svůj byznys. Před válkou v Sýrii chodilo i třicet tisíc diváků, na nás teď byly návštěvy do tisícovky. V Libanonu je spousta přistěhovalců ze Sýrie, pod každým mostem matky s dětmi, zvýšila se kriminalita. Jsou tam velké rozdíly: kolik je v Česku restaurací, tolik je v Libanonu bank. Takový počet ferrari jako v Bejrútu jsem v Praze nikdy neviděl. Střední třída však chybí. Lidé jsou buď chudí, nebo bohatí. Škoda že Libanon prošel válkami – připomínal mi Itálii. Krásné moře, památky, kousek do hor na lyže.
Jak to tam funguje v kabině?
Před zápasem ani nemůžete hráče hecovat. Kdyby tam přišel trenér typu Uličného, který by začal hráče nahlas hecovat, tak by je to rozhodilo, divili by se, co to je.
A co rozhodčí v libanonské lize?
(Bez váhání vyhrkne) Strašné, strašné... Hrajete i proti nim. Tam se to bere jinak, bohaté kluby mají peníze i na tyhle účely. My tomu čelili sportovně. Když se ohradíte, tak vám řeknou: (imituje) It is Lebanon. To je Libanon!
Jakou pověst má v Libanonu český fotbal a Česko?
Znají Nedvěda, Rosického a Čecha. To je konec. Jinak si myslí, že jsme pořád Československo. Jsme pro ně stále součástí bývalého východního bloku.
Proč jste v Libanonu skončil?
Vyždímal jsem z hráčů všechno, měli jsme jeden z nejnižších rozpočtů, ale uspěli jsme i díky dopoledním tréninkům, které jsem zavedl, disciplíně a organizaci hry. Měl jsem je vycepované, asi už mě měli dost. I já už jsem si od toho drilu potřeboval odpočinout. Oni nechtějí tvrdě pracovat, jen mi říkali, ať jim pomůžu do Evropy. Jenže když se otočíte, přestanou plnit dané úkoly... Zkrátka jiná mentalita.
