Prý patří mezi špatné pamětníky, ale na svoji první ligovou branku útočník fotbalového Slovácka Libor Došek nezapomene. Bylo to 21. února 1999, Došek při hostování z Brna poprvé nastoupil za Blšany a proti Teplicím hned skóroval. A jak!
"Levačkou jsem za vápnem vystřelil a trefil jsem to přesně do šibenice," jasně si vybavuje pravonohý hlavičkář měřící téměř dva metry.
"Góly si opravdu moc nepamatuju, ale když jsem se později s brankářem Liborem Macháčkem v Teplicích sešel v jednom týmu, hned jsme na tu trefu vzpomínali," vypráví pětatřicetiletý habán před sezonou, v níž chce proniknout do Klubu ligových kanonýrů. Od stovky ho dělí jen dva góly!
Je pro vás stý ligový gól zásadní metou?
Neřekl bych. Vnímat to začínám až v poslední době, kdy jsem se ke stovce přiblížil. A cítím, že už to je určitá motivace. Ale ani jsem se na ten žebříček zatím nedíval. Vím jen to, že poslední, kdo se do něj dostal, byl nedávno Jirka Štajner.
Došek a kanonýřiDo Klubu ligových kanonýrů patří hráči, kteří vstřelili alespoň 100 prvoligových branek. V žebříčku je nyní 62 mužů, vévodí mu Josef Bican se 447 góly. Z aktivních hráčů je na 27. příčce David Lafata (128 branek), 43. je Milan Baroš (110) a 57. je Jiří Štajner (102). Kromě Libora Doška (98) je nejbližším čekatelem Marek Kulič (87). Naopak jediná trefa chyběla ke vstupu mezi elitu Pavlu Nedvědovi a osm gólů Karlu Poborskému a Luďku Zelenkovi. |
Proti komu byste rád vstřelil tu jubilejní branku?
To je úplně jedno. Ona ta osobní čísla jsou sice pěkná, ale pro mě je důležitější, aby vyhrávalo Slovácko. To se ode mě čeká.
Kolik z těch dosavadních 98 branek jste vstřelil jinak než hlavou?
Samotného by mě to zajímalo. Až jednou skončím, možná si zkusím všechny góly připomenout.
Hlídá vám někdo osobní statistiky?
Ne, dřív se o to pokoušela manželka, ale pak se narodily děti, takže šel můj fotbal stranou.
Minulou sezonu jste zakončil ve velké formě, 13 vstřelených branek je váš osobní rekord. Proč to přišlo právě teď, a ne dříve v Brně, Blšanech, Liberci, Spartě, Teplicích nebo v řeckém Xanthi?
Každý klub je jiný, všude je různá konkurence. Slovácko je menší, regionální klub. Už když jsem přicházel, věděl jsem, že tým na mě bude spoléhat. Mužstvo na mě do určité míry pracuje. Podobně se od Honzy Trousila očekává, že bude gólům zabraňovat a bude se prosazovat při standardních situacích.
Se Slováckem jste loni obsadili devátou příčku. Jak velký prostor ke zlepšení ještě v týmu je?
Obrovský. Budeme teď hrát trošku jiným systémem, na kterém jsme v létě hodně pracovali. Měl by vést k tomu, abychom hlavně doma víc vyhrávali. Máme fantastické fanoušky, kteří nás podporují doma a velké množství jich jezdí i ven. Tam jsme jim dělali radost, venku jsme hráli skvěle, což si chceme udržet, a doma chceme být lepší.
Až tento ročník skončí, bude vám šestatřicet. Myslíte už na konec kariéry?
To víte, člověk na sobě cítí věk, hlavně v přípravě před sezonou všechno víc bolí. Zdraví je moc důležité a zatím musím zaklepat, že drží. Pokud to tak bude i nadále a bude o mě v klubu zájem, chci hrát za Slovácko dál. Jsem tu naprosto spokojený.
