Utkání bylo třikrát přerušeno pro poruchu osvětlení, poprvé v 59. minutě na půlhodiny. Další pauzy byly kratší, poslední nastala ve chvíli, kdy se naplnila základní hrací doba. A k tomu na hřiště ještě vtrhl neukázněný divák, po půli zase kvůli zdravotním problémům odstoupil hlavní sudí.
„Něco takového jsem nezažil. Kromě toho, aby tu přistál vrtulník, tu bylo asi všechno. Měl jsem trošku strach chodit po hřišti, říkal jsem si, co se ještě stane. Takže byl to takový bláznivý zápas. Myslím, že to pomohlo spíš nám,“ říkal Trpišovský.
„Měl jsem vždy možnost něco říct, soupeř asi v 60. minutě měnil rozestavení. Možná bych ty pauzy zavedl. Výhoda je to velká, ušetřil jsem spoustu hlasivek,“ poznamenal liberecký kouč.
„Měl jsem hráče u sebe, vždy jsme si něco řekli. Pro nás trenéry to byla výhoda, pro hráče naopak složité. Vytuhnou, je tam riziko zranění. Hodně nám pomohl hlavně první výpadek za stavu 1:1. Nevstoupili jsme do druhé půle dobře, když tam pak přišel Milan Baroš, náš výkon šel nahoru. Jsem hlavně rád za to, jaký výkon jsme podali,“ říkal Trpišovský.
Oba góly dal Egon Vůch, nejprve v 11. minutě vyrovnal na 1:1, pak těsně před druhým přerušením v 69. minutě skóre otočil.
„Tohle by se v evropských pohárech rozhodně stávat nemělo. Je to podle mě docela ostuda. My jsme se soustředili na to, abychom i po těch výpadcích byli stále v pohybu. Nebylo vůbec snadné se udržet v tempu. Naštěstí jsme to zvládli a vezeme si velmi dobrý výsledek,“ poznamenal Vůch.
„Oni říkali, že pokud by světla nenaskočila, dohrávalo by se v pátek. My to chtěli mít za sebou už ve čtvrtek, klidně i pod slabým osvětlením. Rozhodně by to bylo lepší. Jsme rádi, že se to zvládlo dohrát a ještě s takovým výsledkem,“ zdůraznil Vůch.
„Byly tam ostré zákroky a řada z nás má docela horkou hlavu, takže jsme se museli držet. Ale nechtěli jsme si zápas zbytečně pokazit. Když vlétl na hřiště ten fanoušek, spíš jsem se bál, že má nějakou bombu nebo co. Měl nalepené dlouhé vousy a nikdo netušil, co může provést,“ líčil Vůch.
„Začalo to v první půli, kdy málem zkolaboval rozhodčí. V poločase ho vyměnili. Pak všechna ta možná přerušení a vůbec ten divoký závěr. I to se někdy stává. Přiznám se, že na mezinárodní úrovni jsem podobnou divočinu zažil asi před patnácti lety v Tbilisi. Myslel jsem, že je to výjimečné a v civilizované Evropě se to nestane. Tak jsme byli svědky toho, že se to děje i v Rakousku,“ podotkl sportovní ředitel Jan Nezmar.
