V létě se stal kapitánem týmu, který hrál v lize pravidelně nahoře a byl úspěšný i na evropské scéně. Teď Jiří Fleišman zažívá s Libercem dosud nepoznané: boj o záchranu. „Není to příjemná situace. Spousta kluků včetně mě je v ní poprvé,“ přiznává 30letý obránce Slovanu. „Ale dostali jsme se do toho sami a poslední dva zápasy podzimu už musíme bezpodmínečně zvládnout, jinak bude stav kritický.“
Zažil jste jako hráč někdy takhle zátěžovou situaci?
Co jsem v Liberci, tak určitě ne. Když jsem přišel, skončili jsme v lize sedmí. Pak přišel titul a dál už jsme se drželi na pohárových příčkách. Teď je to pro mě něco úplně jiného, hrajeme o záchranu, což pro klub jako Slovan není dobré. Musíme využít reprezentační pauzu a pořádně se připravit na poslední zápasy.
Je to pro vás o to těžší, že jste od léta kapitánem?
Být kapitánem v takovém klubu je čest, ale my to máme rozložené na víc hráčů, kteří jsou v Liberci delší dobu. Kabina to nehází jen na mě. Jsme v tom všichni stejně, ale těžké to pro mě samozřejmě je.
Už si připouštíte, že Liberec hraje o záchranu?
Když vyhrajeme poslední dva zápasy, můžeme se posunout na sedmé místo. Spodek tabulky je v rozmezí pěti bodů. Ty dva zápasy budou rozhodující v tom, že nás můžou posunout do horní poloviny tabulky, což všichni chceme. Nečeká nás ale nic jednoduchého. Přijede Jihlava, která doma dokázala otočit zápas s Plzní a bude mít sebevědomí nahoře. Ale my v sobě musíme najít poslední zbytky sil a zvládnout to.
Nestraší vás loňský případ Olomouce, která také měla tradici, krásný stadion i solidní kádr, a přesto sestoupila?
Na to nikdo nepomýšlíme. Máme dost kvalitní kádr na to, abychom se v klidu zachránili. Bohužel na konci podzimu nám vypadávají jeden po druhém hráči základní sestavy. Přesto musíme prolomit tu smůlu, která se nás drží.
Co je v téhle chvíli nejtěžší. Zvládnout to psychicky?
Samozřejmě je to o hlavě. My si vůbec nesmíme připustit, že jsme dole. Když se člověk začne bát sestupu, je nervózní a dělá chyby. V zápasech na to vůbec nesmíme myslet.
Fanoušci vám vyčítají, že jste nedokázali porazit ani poslední Hradec Králové. Znamená to, že současný Liberec má kádr srovnatelný s Hradcem?
Je to těžké. Hradec do toho šel tak, že nemá co ztratit a my jsme museli udělat tři body, což pro někoho může být svazující. Měli jsme šance, střely, ale bohužel nedáváme góly. Neumím říct, čím to je. Musíme zachovat chladnou hlavu a věřit sami v sebe, že takové zápasy jako s Hradcem, Jihlavou a na závěr s Příbramí zvládneme.
Co vám chybí oproti loňsku, kdy jste hráli v tabulce nahoře?
V minulé sezoně jsme zápasy vyhrávali třeba 1:0 a teď šance neproměňujeme. Máme na kontě osm remíz, to je strašně moc. Co nám chybí? Dát v zápase aspoň jeden gól. Vzadu jsme schopni uhrát nulu, ale nedokážeme vstřelit aspoň jeden gól, který by nám přinesl tři body.
Schází útočník, který by šance zúročil?
Není to jen o útočníkovi. Špatně řešíme finální fázi akcí a na to doplácíme ztrátami bodů.
Vyvíjí na vás vedení velký tlak?
Napětí v klubu je citelné a každý přemýšlí nad dalším zápasem. Ale musím poděkovat vedení, že nás nechává pracovat v klidu.
Takže žádný nůž na krku?
Ne. Žádná ultimáta ani pokuty vedení nevypsalo. Za to jsem vděčný. Doufejme, že jim trpělivost vrátíme šesti body ve dvou zápasech.
Nic jiného vám ani nezbývá, že?
Přesně tak, my těch šest bodů stoprocentně musíme urvat, ač to budou těžké zápasy. Trenér nás nabádá, abychom si už teď dali do hlavy, že nic jiného než dvě výhry neexistují a tím to hasne. Potřebujeme je, abychom přezimovali na dvacet bodech.
Trápí vás velká marodka. Je naděje, že se někdo po reprezentační pauze vrátí?
Prognóza není dobrá: Pavelka, Frýdek i Coufal zůstanou mimo. Na Jihlavu se nám bohužel vykartoval Pimpara. To je další ztráta. Jediné pozitivum je, že by se měl vrátit Pepa Šural, už s námi začal trénovat. Budeme mít zase hrotového útočníka. Když byl ve formě, zradilo ho zranění. Teď má dva zápasy na to, aby přidal nějakou branku, a tím nám pomohl k lepšímu výsledku.
